Broken Cheater (Martinus Gunnarsen) ✅

37. kapitola

Vyšli jsme z letiště v Berlíně a já se rozhlížela okolo sebe. Trvalo mi to jen pár sekund a zahlédla jsem své kamarády. Otočila jsem se na Martinuse. ,,Utíkej" zasmál se.

Pustila jsem kufr a rozběhla jsem se za nimi. Tamara mi běžela naproti, takže té jsem padla do náruče jako první. ,,Becco, tak strašně si mi chyběla!" zakřičela najednou Lisa a rozběhla se ke mně a Tamaře, aby mě taky objala.

,,A já nic?" ozvalo se pár metrů přede mnou a holky mě pustily. Stál tam Will. ,,Wille!" zakřičela jsem a s pláčem jsem se rozběhla i k němu a padla mu okolo krku. ,,Chyběla jsi mi Becco" zasmál se, ale v jeho hlase bylo slyšet, že brečí taky. ,,To ty mě taky, ani si neumíš představit jak" usmála jsem se a pustila ho.

,,Ahoj. Já jsem Martinus" ozvalo se kousek za mnou a já sebou trhla, když si mě Martinus přitáhl za pas k sobě. ,,Takže ty fakt existuješ" vypískla Lisa. Martinus se tomu jen zasmál. ,,Já jsem William" usmál se na něj Will, ale jeho úsměv nevypadal zrovna přátelsky. ,,Tohle je Tamara a tohle Lisa" představila jsem Martinusovi holky. Ten jim ale nevěnoval ani pohled. Místo toho svým pohledem propaloval Willa.

,,Půjdeme si někam sednout?" navrhla rychle Tamara, když si všimla kluků, kteří se vraždili pohledem. ,,Jasně" usmál se Will a přestal Martinuse zabíjet pohledem. Tak trochu jsem si oddechla.

***

Seděli jsme v kavárně už několik hodin. Vůbec jsem si neuvědomovala, jak rychle ten čas běží. Tedy až do té doby, než jsem se podívala z okna. Muselo být minimálně půl páté odpoledne, protože venku už byla naprostá tma.

,,Myslím, že by jsme už možná měli jít ke mně domů" ozvala se najednou Tamara, která do té doby byla skoro pořád jen zticha. ,,Tedy já, Becca a Martinus" upřesnila a my přikývli na souhlas. Martinus za nás zaplatil a vydali jsme se k Tamaře.

,,Ani jsem se vás nezeptala, jak jste se spolu poznali" usmála se na nás najednou zničeno nic Tamara. ,,Na to se ani neptej" přejel mi mráz po zádech, když jsem si vzpomněla na den, kdy jsem byla s Martinusem poprvé venku. ,,Byl jsem kretén, takže to zrovna hezké nebylo" poškrábal se trochu nervózně na zátylku.

***

,,Vypadá jako moc milý kluk. Kouká na tebe takovým zvláštním způsobem. Všichni si hned na první pohled musí všimnout, že tě miluje. Taky bych chtěla, aby na mě někdo koukal tak, jako on na tebe.." zasmála se potichu Tamara, když si Martinus odešel lehnout. ,,Vždyť bude.. Jsi úžasná" usmála jsem se na ni.

,,Našla sis už za nás nějakou náhradu?" vypadlo z ní najednou a zvedla ke mně svůj pohled plný slz. Tohle jsem nečekala. Nečekala jsem, že se mě na tohle zeptá. ,,Neřekla bych, že to je náhrada. Nikdo mi vás nenahradí a už vůbec mi nikdo nenahradí ty zážitky s vámi, ale je mi taky nikdo nenahradí. Miluju je stejně jako miluju tebe, Lisu a Willa" řekla jsem a objala jsem ji.

,,Když jsem se s tebou loučila minule, už jsem myslela, že se neuvidíme" přiznala. ,,Pak když mi najednou začal psát úplně cizí kluk s tím, že by jsi mohla přijet, myslela jsem si nejdřív, že si ze mě někdo dělá srandu, ale pak mi najednou napsal, že už koupil letenky a že tu budeme za tři dny po Vánocích. Jsem mu tak strašně vděčná, že se ozval a přivezl nám tě sem alespoň na ten týden" usmála se na mě a pevně mě obejmula. ,,Jo, to já taky" zamumlala jsem jí do ramene..

Omlouvám se, že je to trochu kratší, ale jsem teď u kamarádky, takže není vůbec čas psát 😅 Snad se ale i tak líbí a doufám, že snad brzy se vidíme u nějaké delší kapitoly ❤️ Budu vám moc vděčná za každý hlas a komentář 🔥