Bíločerná noc ✔️

KAPITOLA 3.

Z rozjímání nad probouzející se přírodou mě vytrhlo zaklepání na dveře a vzápětí vtrhla do bytu Hanji.

„Nazdar Levi – donášková služba, tady máš oběd!"

„Ahoj Čtyřočko, díky, jsi pozorná, jsem rád, že mě nenecháš umřít hlady! Už ses ptala Erwina, kdy mám nastoupit do práce?"

„On za tebou nebyl? Vždyť víš, že máš ještě neschopenku a potom máš dovolenou, už sis jí 3 roky nevybral, tak ji máš teď, potřebuješ si odpočinout!" šveholila, zatímco mi připravovala příbor.

„Jo, to asi jo, cítím se tak trochu unavený a přepracovaný!" vzdychl jsem. Opravdu jsem neměl 3 roky dovolenou? Ale stejně - rád bych šel do práce, potřebuji se zbavit těch nevítaných myšlenek na ty hrozné sny. Nechci na ně myslet, ale z nedostatku zaměstnanosti se mi to pořád vybavuje! Musím se těch myšlenek zbavit, ale jak, když mi přijdou na mysl pokaždé, když můj mozek přestanu zaměstnávat knihou!

„Tak já zase poběžím, přijdu večer," zamávala na mě ještě Hanji, než zmizela ve dveřích.

„Dobře a díky za jídlo!" volal jsem na ni s plnou pusou. Je skvělá, moc dobře ví, že si neumím udělat ani topinku a mé stravovací návyky jsou otřesné.

Cinkl mobil.

Bianco Nero: Ahoj Levi

Kdo to je??

Levi: Ahoj? Znám tě?

Bianco Nero: Ano

Levi: A kdo teda jsi?

Bianco Nero: Tvůj budoucí manžel přece...

Levi: Tak to bude nějaký omyl....

Bianco Nero: Když myslíš!

Levi: Jak se jmenuješ?

Bianco Nero: Myslím, že na jménu nijak zvlášť nezáleží. Můžeš mi říkat Zlatíčko, Ptáčátko, Broučku, Snoubenče nebo Spratku, ty Malý protivo, Noční můro nebo Moje svědomí. Jak chceš!?

Levi: Dobře, když mi nechceš říct své jméno, tak si vůbec nemusíme psát, nevidím důvod, proč bych měl svůj čas zahazovat s nějakým stalkerem.

Bianco Nero: No tak to prr, já nejsem žádný stalker.

Levi: Dobře tak nejsi, ale stále nějak nechápu, o co ti jde.

Bianco Nero: chci ti jen dělat společnost, ať se necítíš sám.

Levi: Nejsem sám, nepotřebuji tvoji společnost.

Bianco Nero: Opravdu? Skutečně se teď necítíš osamělý, nemáš v sobě divný pocit, že ti něco chybí?

Levi: Ne a už mi dej pokoj, chci se v klidu najíst.

Bianco Nero: Dobře, ale kdyby ses mi chtěl svěřit nebo jen si popovídat, napiš, jsem tu pro tebe vždycky!

Vypnul jsem mobil, nechci, aby mě teď někdo rušil. Jsem zmatený, co to je za týpka? Kde na mě vzal číslo, přesně věděl, s kým si píše a co to všechno má vůbec znamenat?

Nimral jsem se v jídle, na které jsem měl ještě před pár minutami chuť. Teď mě ale přešla.

I kdyby to byl stalker, jak může znát mé pocity? Má pravdu, cítím se osamělý, ale jak to? Celý život jsem byl vlk samotář a celkem mně to vyhovovalo. Byl jsem rád sám, tak proč se teď cítím tak strašně prázdný a osamělý?

Hlodala ve mně zvědavost! Co když ten Bianco Nero ví víc než já. Nemohl by to být třeba Erwin? Nebo Hanji? Néé, ty by takové kraviny nenapadly, ale kdo o mě ví pomalu víc než já sám - jenom oni dva!!!