Bíločerná noc ✔️

KAPITOLA 2./ Hanji, Erwin

Hanji v práci:

„Tak vykládej, Hanji," ozval se Erwin, když viděl její utrápený obličej.

„Nevím, jestli děláme dobře, že ho udržujeme v takové nevědomosti, včera hledal nějaké tepláky. Všechno jeho oblečení jsem mu převezla už první den i knihy a další nezbytnosti, po kterých by se mohl shánět. Nakecala jsem mu, že jsem ty tepláky vyhodila, protože byly staré, on mě samozřejmě seřval. Když jsem potom přemýšlela, vzpomněla jsem si, že někdy dávno měl oblíbené šedé tepláky, které pořád doma nosil, nevím už, jak je to dlouho, ale myslím, že víc jak pět let," povzdychla. „Pak mě ještě seřval za bordel, který u mě panuje a potvrdil mi to, že si myslí, že je ve svém bytě, protože říkal, že jestli nebudu uklízet tak mě ze SVÉHO bytu vyhodí."

„Nedovolila jsi mu uklízet, že ne?" zděsil se.

„Samozřejmě, že ne, uklidila jsem trochu sama, ale to víš, pro něj je to nedostačující a kromě toho se začíná nudit, musím vymyslet něco, čím ho zabavím. Taky myslím, že je čas ho vzít ven."

„To asi ano, uvidíme, jak bude reagovat. A co ty jeho halucinace, ještě se objevily?"

„Už ne, naštěstí, ale noc co noc má divoké sny, hází s sebou, vykřikuje nějaké nesmyslné slova. Párkrát jsem se ho ptala, co se mu zdálo, nechce mi nic říct. Možná to má něco společného s Erenem, ale netuším. Dneska v noci to bylo nejhorší, skoro celou noc jen brečel ze spánku a zmítal se, budila jsem jej, ale nevzbudil se, spal v té hrůze celou noc a až k ránu se uklidnil."

„Hanji, musíš zjistit, co se mu zdá, nemůžeme ho takhle nechat. Ty jsi tady vystudovaný psychiatr, dej mu prášky na spaní nebo na uklidnění nějaká sedativa."

„Přemýšlela jsem už nad tím, ještě si přečtu nějaké studie, abych pravdu řekla, ještě jsem s amnézií nepracovala v praxi a u Leviho opravdu nechci nějak pochybit. Myslím, že v jeho nynějším stavu se nesmí dovědět, co se opravdu stalo!"