Bíločerná noc ✔️

KAPITOLA 4.

Po dvou hodinách má zvědavost zvítězila a také jsem chtěl odpovědi na některé mé otázky, na které by snad neznámý mohl znát odpověď.

Zapnul jsem mobil a okamžitě začal oznamovat nepřečtené zprávy.

Bianco Nero: Levi?

Bianco Nero: Jsi tu?

Bianco Nero: Levi, ozvi se mi!

Bianco Nero: Zapni, sakra, ten telefon a napiš, že jsi v pořádku!

Levi: Co tady panikaříš? Kdybych se ti vůbec neozval, tak ti to může být jedno!

Bianco Nero: Nemůže, mám o tebe strach, vím, že jsi smutný!

Levi: To, v jakém rozpoložení jsem, ti může být ukradené, rozumíš! Neznám tě, nechceš mi říct jméno, ani jak jsi přišel k mému číslu, jak o mně víš tolik věcí?

Když máš o mě strach, tak mi tyto věci vysvětli a já budu hned klidnější!

Bianco Nero: Ty přece sám cítíš, kdo já jsem, nic ti nemusím vysvětlovat, protože na to přijdeš sám. Řekněme třeba, že jsem tvůj anděl strážný, ty sám ale musíš rozhodnout, jestli má křídla jsou bílá nebo černá.

Levi: Víš co, tohle nemá cenu, ukončíme to!

Bianco Nero: Počkej! Proč se tomu tak bráníš?

Levi: A čemu?

Bianco Nero: Tomu si se  mnou psát?!

Levi: Protože ty o mně víš skoro všechno, a já o tobě nic, jsem z toho nervózní.

Bianco Nero: To ty se pořád bráníš se se mnou sblížit!

Levi: A proč bych to jako měl dělat?

Bianco Nero: Třeba proto, že bych ti mohl pomoct!

Levi: V čem?

Bianco Nero: V tom, co tě tak trápí! Něco tě trýzní a nechceš se s tím nikomu svěřit.

Levi: Proč bych se měl svěřovat zrovna tobě? Lezeš mi jen na nervy.

Bianco Nero: Jsem nestranný, vím, že mě nebereš jako přátele, kterým se nechceš svěřit. Já jsem však tvoje svědomí, mě to sdělit můžeš a já ti zaručuji, že ti dokážu pomoci.

Levi: Nevěřím ti a ty to víš!

Bianco Nero: Levi, nebuď tak tvrdohlavý, sám dobře víš, že sdílená starost je poloviční a já na rozdíl od Hanji, tě nebudu krmit psychologickými kecy.

Levi: Dobře, možná máš pravdu, mám nutkání se někomu svěřit, ale kdo mi zaručí, že hned nepoběžíš za Hanji a nevykecáš jí, co se se mnou děje. S jejím přístupem by, v lepším případě, do mě začala rvát nějaké prášky.

Bianco Nero: To bych si nikdy nedovolil! Za prvé ona se mnou nemluví a pak, kdybys byl pod práškama, nemohl bych ti pomoci. Taky bych nerad přišel o tvou důvěru.

To už jsem opravdu tak zoufalý, že jsem ochoten se svěřit neznámému pošukovi, který to evidentně má v hlavě vykrákané ještě víc, než já teď.

Ale tak nakonec, co ztratím? Povykládáme, třeba opravdu bude mít nějakou radu, jak se zbavit nočních můr, pošahaný je dost na to, aby jimi trpěl taky.

Bianco Nero: Jsi tam?

Levi: Jo

Bianco Nero: Tak povíš mi, co tě trápí?

Levi: Ano, ale na oplátku i ty mi řekneš, z čeho ti tak hrabe, že otravuješ lidi po telefonu.

Bianco Nero: No dovol, já tě přece neotravuju, chci ti pomoct, kromě toho vím, jak se nudíš a tak ti tady vlastně dělám společnost!

Levi: Pěkná společnost, když ani nevím, kdo jsi! Proč se tomu tak bráníš?

Bianco Nero: Protože by ti to ublížilo i Hanji to ví!

Levi: Co ví Hanji? Ty se s ní znáš?

Bianco Nero: Znám se s ní, ale mluvit s ní nemůžu, můžu mluvit pouze s tebou a vůbec, zapomeň na to, neměl jsem o ní vůbec mluvit.

Levi: Ale začal jsi, tak mi řekni, co ví Hanji a proč s ní nemůžeš mluvit?

Bianco Nero: Ona mě neposlouchá, dobře víš, jaká je, takže to nemá cenu, nemluvím s ní a ona se mnou taky ne! Ale mluvme o tobě. Já ti slibuji, že to s čím se mi svěříš, nikomu neřeknu, i kdyby mě nakrásně někdo poslouchat chtěl!

Levi: Ty jsi blázen, že? Nějaký Hanjin pacient, je to tak?

Bianco Nero: Spíš Erwinův a kdysi taky tvůj.

Začalo mě to unavovat, dohadování o ničem.

Levi: Víš co, rozmyslím si to a teď mi dej pokoj, chci se utápět ve svých depresích, to ty – pošahaný mozečku – snad chápeš.

Zobrazeno