Bíločerná noc ✔️

KAPITOLA 11.

„Tak Levi, vyprávěj! Proč někdo jako ty udělá takovou kravinu?" vyrukovala na mě nekompromisně, když v tom ji zazvonil telefon. Chvilku s někým mluvila a pak se mi omluvila, že musí do práce.

„A Levi, jak přijdu, zkontroluji si tvé ruce, opovaž se ještě jednou něco takového udělat!" Už, už jsem se nadechoval, že jí něco povím od plic, ale ona ještě neskončila. „Já vím, že nejsi malé dítě, ale zachoval ses tak!" a křápla dveřmi.

Moje obočí vyskočilo vzhůru a v tu chvíli jsem se opravdu cítil jako malý kluk. Ten malý kluk, který si ubližoval jen proto, aby přežil týrání svého strýce se zdravým rozumem.

Zapípal telefon.

Bianco Nero: ahoj, jak ses vyspal?

Levi: Výborně, beze snů po dlouhé době.

Bianco Nero: Takže sis našel způsob, jak se jich zbavit!"

Levi: Ano našel, není sice příliš konvenční, ale zabral.

Bianco Nero: Fajn, tak to bys měl vyřešené, ne?

Levi: Nemyslím si, přišla na to totiž Hanji!

Bianco Nero: Na tu se vykašli, co ta ti má co kecat do života!

Levi: No ona třeba ne, ale Erwin se to nesmí dovědět!

Bianco Nero: Aha, tvůj adoptivní papi! Na toho se taky vykašli!

Levi: To nemohu, nejde to, slíbil jsem mu, že... počkat, co ty víš o mém vztahu k Erwinovi?

Bianco Nero: Zlato, já o tobě vím všechno!!!

Levi: Jak můžeš? Řekni mi už, kdo sakra jsi!

Bianco Nero: Ten, kdo ti chce pomoci.

Levi: Jdi už s těma vytáčkama do hajzlu!

Bianco Nero: Jdi a udělej to znova! Pomůže ti to! Ne snad?

Levi: Nemůžu! Jsem doktor!

Bianco Nero: Ale Levi! Co si to tu namlouváš? Chtěl jsi být, chtěl!!! Ale nejsi, protože jsi jen ubožák, který si nedokáže pomoct.

Levi: Jsem, vím to!

Bianco Nero: A proč teda nejsi v práci, v nemocnici a kde máš diplomy, najdi si nějaký důkaz, že jsi doktor!!! Nejsi, to je jen tvé zbožné přání! Takže to klidně můžeš udělat! Uklidní tě to, tak do toho!!!! Když to neuděláš, stane se z tebe jen blázen, který se bude plácat v nočních můrách, které ti sežerou mozek, a budeš žít jen krvavých bludech, to chceš? Nakonec tě Hanji do toho blázince zavře! Levi, vždyť já to s tebou myslím dobře!

Co když má pravdu? Nejsem doktor, je to jen můj sen! Ale ne! Pamatuji si, jak stojím na sále a operuju, nedávno na ambulanci – ta malá holčička s ošklivě zlomenou rukou, byla tak kouzelná a statečná!

Začal jsem běhat po baráku a otvírat všechny zásuvky ve stolech. Musí tady být nějaký důkaz, že jsem lékař. Diplom, knihy, bílé lékařské oblečení – něco!!! Po hodině jsem to vzdal – nic! Nikde jsem nenašel jeden jediný důkaz, že bych se věnoval medicínské profesi.