Probudilo mě ostré světlo nemocniční zářivky. Co se stalo? Já mám u pacientů stát a ne hledět na strop do hnusných oslnivých světel! Proč mě sakra všechno tak strašně bolí?
„Levi, Levi, vnímáš mě?" ten hlas znám. Otočil jsem se za ním a uviděl starostlivou tvář Erwina.
„Erwine, co se stalo? Proč jsem tady a proč mě všechno, sakra, tak bolí, vždyť já se nemůžu ani hnout?!" zakňoural jsem a zkřivil tvář bolestí, když jsem se pokusil zvednout se na lokty.
Na Erwinovi bylo vidět, že si oddechl. Ano, viděl před sebou sice zdrchaného, ale stejně brblajícího kolegu a kamaráda, tak jak jej vždy znal.
„Levi, měli jste autonehodu, pamatuješ si něco z toho, co se vám stalo?"
„Cože?" začínal jsem upadat do šoku, protože jsem si vzpomněl, že v tom autě se mnou byl i Eren.
„Kde je Eren, co je s ním? Neumřel, že ne? Mluv!!!" křičel jsem na něj a propadal pomalu panice. Hlavou mi prolítlo milion myšlenek, co se mohlo stát, není tady se mnou na pokoji, proč?
Erwin polknul a potichu začal mluvit. „Levi, já vím, že před tebou nemá cenu nic tajit." Do očí se mi pomalu začaly vlévat horké slzy, on umřel, umřel, já jsem ho zabil, to ne, to se nemohlo stát, on musí být naživu!!!
ČTEŠ
Bíločerná noc ✔️
FanfictionLevi se zotavuje po úrazu hlavy a začne trpět nočními můrami. S jeho přirozeným workoholismem se neskutečně nudí, když v tom mu začne psát neznámá entita jménem Bianco Nero. !Angst příběh! Upozornění: Nečekejte žádné zázraky, nikdy jsem příběh tohot...
