Poslední šance {Dokončeno}

.II.

,,Nesmíte toho koně takto týrat!" zakřičela Elizabeth, jako kdyby zapomněla na všechny lekce chování, které jí dávala její teta. ,,Nepleť se do toho! S mým koněm si budu dělat co jen budu chtít!" ,,Chovej se uctivě! Stojí před tebou lady Elizabeth z Haverlotu!" zakřičel Adrin. ,,Přijměte mé uctivé prominutí, lady..." Elizabeth bylo jedno, že s ní sedlák mluvil jako s děvečkou. Jediné co jí zajímalo, byl ten nádherný hnědák.

Stála u něj, hladila ho po lysině a dívala se do jeho krásných očí, plných smutku a bolesti. Jako kdyby toho měli tolik společného. ,,Velice se omlouvám, ale ten kůň... Je neposlušný, každého jezdce shodí na zem čí zraní, je zkrátka neposlušný! Řezník mi za něj nabízel tři zlaté..." ,,Dám ti pět!" skočila mu do řeči. ,,Ale lady... Vaše teta..." ,,Adrine!" okřikla ho a poté z měšce vytáhla dukáty. ,,Na a jdi!" ,,Mnohokrát děkuji... lady..."

,,Nesmíte si to zvíře přivést na panství! Lady Annah..." ,,Adrine! Je to mé rozhodnutí!" Skutečně? Poprvé jsem udělala rozhodnutí, které patří opravdu jenom mě? Jsem šťastná a rovněž se bojím jaké bude pokárání od lady. ,,Pojď... Jdeme domů..." Chytla provaz, který měl oř okolo krku a vedla ho za sebou směrem k panství. Kůň šel poslušně za ní, nevyváděl a všichni vesničané ji pozorovali. Bylo to, jako kdyby ho očarovala. Zaříkávačka koní.

***

,,Adrine měl jsi jednoduchý úkol! Snadnější už snad dostávají jen..." ,,Nebyla to jeho vina... Snažil se mě zastavit, ale já ho neposlechla!" Skočila do řeči své tety, Elizabeth. ,,Co jsem ti říkala o skákání do řeči! Mladá dámo! Vaše chování je neomluvitelné! Vaše matka musí být zklamaná! Co si o vás pomyslí váš budoucí muž?!" Elizabeth jen smutně sklonila hlavu. Měla v sobě obrovský pocit studu. Poprvé měla pocit, že udělal něco sama, měla radost ze svého činu, ale nejspíše to byla chyba. ,,Jdi! Jděte mi z očí!"

Adrin zamířil do domu. Dnes měl pomáhat Elyze a Mary s úklidem. Zásnubní ples, který paní domu pořádá se koná již zítra. Nejprve ples a o pár dnů později svatba... Svatba, které se Elizabeth tolik strachovala.  

,,Nevím, co dělám špatně Diabolusi... Nejspíš nikdy nebudu taková lady, jako by mě chtěla teta mít..." Elizabeth stála ve stájích, kde hned našla volné místo pro nového přítele. Klidně oddechoval, když ho něžně hladila na místě mezi nosními dírky. Krmila ho mrkví a nemohla přestat propadat svému smutku. ,,Nejradši bych si to s tebou vyměnila. Být kůň... Tak čisté a krásné zvíře..."

,,To máte společné..." uslyšela Elizabeth od hlavních dveří stájí. Vyděsila se a hned hledala onoho muže. Byl poměrně vysoký, měl blonďaté, lehce kudrnaté a rozcuchané vlasy. Bylo vidět, že je svalnatý a má moc milý úsměv. I jeho kůň byl krásný. Černý jako noc. ,,Co prosím?" zeptala se tiše a stydlivě. Správně by tu s tím mužem ani neměla být sama a ona se snaží komunikovat. ,,Jste taky tak krásná a čistá, jako... Ten hřebec..." Elizabeth si lehce oddechla.

,,Smím vědět vaše jméno?" zeptal se muž a rozešel se k ní. Přemýšlel pouze nad tím jak je krásná, jak si jí lesknou vlasy a jak ho dokázala očarovat pouze jejíma očima. ,,E... Elizabeth, pane..." vykoktala. Nebyla moc zvyklá hovořit s muži. ,,Lady Elizabeth z Haverlotu?" Pomalu přikývla: ,,Ano... Smím na oplátku znát vaše jméno já?" zeptala se a při vyslovení otázky jí lehce zčervenaly tváře.

Zastavil se asi dva, tři kroky od ní. ,,Král Victor desátý, má lady..." Elizabeth si okamžitě chytla strany své suknice a lehce se pokrčila v kolenou a sklopila zrak. ,,Můj pane..." Okamžitě chytl její bradu a zvedl ji tak, aby jí dobře viděl do obličeje. ,,Poměrně rychle se rozkřiklo, že se máte stát ženou lorda Adama..." Pustil její bradu a otočil se ke svému koni. ,,Opravdu?" Elizabeth se také otočila zpět k Diabolusovi.

Jen škoda, že to nemohu být já. Adam je dobrý bojovník a ještě lepší přítel, avšak pokud jde o jeho přístup k ženám... Není zrovna rodinný typ. Jak rád bych se znovu dotkl její mramorové kůže, okusil její rty a dlouho do noci se nechával unášet v jejích očích. ,,Věřím, že s ním budete šťastná..." řekl Victor, poměrně zklamaně. Elizabeth se musela nad jeho slovi pousmát a dále hladila Diaboluse.

Během pár minut již do stáje přišel stájník a začal se starat o oba dva koně. ,,Smím vás doprovodit do domu?" zeptal se. Elizabeth přece něco takového nemohla odmítnout. Vždyť Victor je král. ,,Jistě... Jen... Mohu se na něco zeptat? Ovšem nechci aby to vyznělo troufale..." ,,Jen se ptejte Elizabeth..." ,,Jakto, že jste přijel již dnes, ples je přeci až zítra..."