Poslední šance {Dokončeno}

.XXV.

Elizabeth byla velice nervózní. Seděla ve svých rudých šatech u stolu po Denoarově levici, naproti Erikovi. Denoar seděl na něčem co by jsme dnes pojmenovali vozíček a vypadal vyčerpaně, nechtěl na sobě dát nic znát, avšak v jeho očích byl strach. Strach ze smrti. Tvář mu hyzdila obrovská jizva, měl zarostlou tvář a rozevláté černé vlasy.

,,Lady Elizabeth? Rád bych vás dnes provedl našim městem, abyste jste se tu necítila jako v kleci. Avšak dnes se necítím ve své kůži, doufám, že mi můžete prominout," Denoar se zadíval na drobnou dívku a ona pouze s hraným úsměvem přikyvovala, ,,samozřejmě vás mile rád doprovodí můj syn Erik!" oznámil a zahleděl se na něj.

Erik vypadal překvapeně, ale bral to celé, jako vhodnou příležitost se s Elizabeth zblížit. Chtěl ji mít na své straně, potřeboval ji mít na své straně. ,,Samozřejmě otče, Elizabeth budou jistě velmi zajímat stáje." Elizabeth lehce zaskočilo jídlo, které se nacházelo v jejich ústech. ,,Máte naprostou pravdu Eriku..." řekla lehce přidušeným hlasem a poté upila z číše.

Denoar si prohlížel Elizabeth i svého syna. Vždy pro něj chtěl podobnou nevěstu. Dívku s čistou duší i myslí, která se o něj dokáže postarat a která ho bude milovat. Opět ho píchlo v hrudi, v poslední době se mu ozvali staré rány, které si myslel, že jsou již zahojeny. Málem by na ně i zapomněl, ale ta bolest se nedala vydržet a musel tiše zasténat a ruku sevřít na své hrudi.

,,Jsi vpořádku otče?" zeptal se vyděšeně Erik a prudce se postavil. Denoar měl svou tvář zkřivenou bolestí. ,,Všechno je dobré, můj drahý synu. Rád bych se nyní vrátil do své komnaty," na chvíli se odmlčel a rozdýchával se, nemohl totiž popadnout dech, ,,Thomasi?!" zakřičel nakonec z plných plic.

Po chvilce do místnosti přiběhl muž, mohlo mu být okolo čtyřiceti let. Byl to jeden ze sluhů, kterých si Denoar velmi cenil. ,,Volal jste mne pane?" optal se a přistoupil k Denoarovi na tři kroky daleko. ,,Odvez mě do pokoje Thomasi!" vypadal skutečně ve špatném stavu. Thomas pouze přikývl, nic neříkal, chytl část vozíčku a vydal se společně se svým pánem pryč.

,,Eriku?" oslovila ho Elizabeth, právě když chtěl opustit jídelnu. Pomalu se postavila a vydala se k němu. ,,Váš otec bude jistě v pořádku," řekla tiše a s úsměvem. Viděla totiž v jeho očích obavy a rozhodně se mu nedivila.

Smutně se na ni usmál. ,,Beth, jděte do komnaty... zanedlouho vás vyzvednu!" utrousil to lehce arogantně a poté opustil jídelnu. Elizabeth si připadala ztraceně. Stále nevěděla jestli má Ericovi věřit, ale moc si to přála.

Bojím se Adamova příjezdu. Bude válka? Bude se zabíjet? Né kvůli mě, ale kvůli koruně! Jistě to bude bitva na život a na smrt. Jako z mých nočních můr. Netuším co dělat. Jako kdybych se ocitla na hranici nerozhodnosti. Erik je právoplatným dědicem trůnu. Victor je však velmi dobrý a všemi oblíbený král. Rada lordů, ho nenechá jen tak odstoupit. Ohrozilo by to i jejich pozice, vysoké posazení.

Elizabeth se smutně posadila na Erikovu postel. Měla by být přece na Erikově straně. Říká jí to její logické myšlení, avšak musí věrně a odhodlaně stát po boku svého muže. Je to její účel. Do těchto věcí se nesmí plést. Muži si to přece vyřeší sami. Většinou silou. Bez použití slov.

Najednou někdo zaklepal a tak Elizabeth s udivenou tváří řekla: ,,Dále!" byl to rozhodný, odhodlaný tón hlasu. Do místnosti přišla dlouhovlasá, blondýnka lehce při těle. ,,Dobrý den lady, posílá mě pan Erik, mám pro vás šaty. Prý si je musíte obléci!" ,,Musím?" zeptala se.

Dívka se k ní vydala a u toho rovnala šaty, které se nacházeli v její ruce. ,,Pan Erik říkal, že vám určitě budou slušet," pravila s úsměvem a lehce je vyzvedla, aby si je Elizabeth mohla prohlédnout.

Byli tmavě modré, s dlouhými rukávy, které byli od loktů volné. Vázanku měli v předu a byli zdobené světle modrými útvary. ,,Jsou krásné," řekla překvapeně, zasněně a také dojatě Elizabeth. ,,Chcete pomoct s oblékáním?" zeptala se děvečka s úsměvem. Vypadala, že to bude holka od rány a nejspíše s pořádně prořízlými ústy.

,,Byla by jsi hodná," odmlčela se a dívce došlo, že se má představit. ,,Jsem Miranda."