Poslední šance {Dokončeno}

.V.

,,Lady? Připravena na projížďku?" Elizabeth hladila Diaboluse na krku. ,,Doufám, že se vám nic nestane má drahá!" strachovala se lady Annah. Chtěla s králem a lady poslat Adrina, aby se nemusela tolik bát, avšak Victor ji při snídani ujistil, že s ním je lady v naprostém bezpečí. Oba dva koně již byli nachystaní. Král se vyhoupl do sedla se slovy: ,,Skutečně se nemusíte bát lady!"

Adrin pomohl Elizabeth vysadit na Diaboluse, který se zdál až příliš klidný. Sedlák jí musel lhát. Diabolus je velmi klidný a zdá se i poslušný. ,,Nebudu vaši neteř zdržovat od příprav moc dlouho, slibuji," řekl a sladce se usmál. Ano... Přesně tomuhle úsměvu nemůže odolat žádná žena. ,,Děkuji pane..." řekla Annah a lehce se uklonila.

Victor zapískal a vyjel ze stáje. Elizabeth se naposledy usmála na svou tetu i Adrina a poté vyjela za králem.

,,Elizabeth vypadá šťastně..." řekl Adrin směrem k lady Annah. ,,Ano... Možná až příliš šťastně..." ,,Co tím chcete říct lady?" zeptal se a Annah se na něj prudce otočila: ,,Nesmíme ji s králem nechávat moc dlouho osamotě!" Adrin byl zmatený. ,,Ale proč má paní?" ,,Adrine jsi skutečně tak hloupí?! Nesmím dopustit, aby se zamilovala do krále Victora! Vše by zkazila!"

***

,,Slečno Elizabeth... sice nevím jak to děláte, ale dnes jste opět okouzlující." Jejich koně klusali lesem, jako kdyby přesně věděli kudy jejich pánové chtějí jet. ,,A vy mi opět velmi lichotíte!" řekla Elizabeth s hlubokým úsměvem. ,,Kdyby jste mě neočarovala, nelichotil bych vám..." Elizabeth nevěděla jestli se má cítit uraženě, nebo znovu polichoceně. Mlčení byla její volba.

Victor zastavil svého koně na malé mýtině uprostřed lesíka. ,,Takové krásné květiny..." usmála se znovu Elizabeth. Král hbitě seskočil z koně a vydal se na pomoc Elizabeth. Jakmile se však začala na Diabolovi vrtět, ztratila nad ním kontrolu a on se jí snažil setřást. ,,Klid! Klid!" Postavil se na zadní kopyta a Elizabeth se již nemohla dále udržet. 

Bála se co s ní pád provede, ale nakonec ji Victor zachytil.

,,Má lady... Jestliže vás ještě někdy mám vzít na projížďku, musíte dávat větší pozor... Kdyby se vám něco stalo, vaše teta by vás již nepropustila." Elizabeth otevřela oči. Victor ji držel pevně, jako princeznu. ,,Vy byste přeci nedopustil, aby se mi něco stalo," zašeptala a zahleděla se mladému králi do tváře.

Měl jsem chuť ji políbit, konečně okusit její rty a možná i více. Elizabeth rychle uhnula pohledem směrem k vystrašenému Diabolusovi. Nejspíše byl zvyklí dostat po neuposlechnutí výprask. Victor ji pomalu a elegantně položil na zem a ona se hned vydala k tomu krásnému tvorovi. ,,Ššš... Omlouvám se..." Pomalu mu položila ruku na jeho lysinu a důvěřivě se mu zahleděla do očí. Opět se začal uklidňovat a nakonec volně pást.

,,Jste skutečná zaříkávačka koní..." zasmál se Victor a tím k sobě opět přitáhl její pozornost. Stál od ní pouze kousek. Věděl moc dobře, že to co dělá je špatné, ale jako včera... si prostě nemohl pomoct. 

,,Jak je možné, že mi zamotáváte hlavu..." zeptala se ho Elizabeth a svým pohledem přejela z jeho očí na své spletené prsty. Victor jí položil ruku na rameno. ,,Omlouvám se... Nechtěl jsem vás svými činy přivést do rozpaků..." Jeho ústa sice říkala, že to nechtěl, ale skutečnost byla jiná.

Elizabeth se sklonila a utrhla malou, modrou květinu. ,,Proč zrovna tato květina? Jsou zde mnohem krásnější," řekl Victor a vydal se pomalým krokem ke keříku rudých květin. ,,Připadá mi osamocená, zmatená, možná i vystrašená... Přesně tak jsem se cítila celý život." Dívala se na květinu, jako na živého tvora.

Je tak křehká a čistá, nevinná a sladká! pomyslel si Victor a sehl se pro jednu divokou růži. Trny mu lehce pořezali prsty, ale i přesto ji utrhl. ,,Tato růže je jako vy, krásná, čistá, ale i nebezpečná..." Elizabeth zvedla svůj zrak. ,,Nebezpečná?" Otrhal z růže všechny trny, došel až k ní a opatrně jí, ji zasulu za ucho. ,,Ano... Váš úsměv je pro mě jako ten nejkrásnější sen... Váš hlas mě k sobě vábí... a vaše oči..." Victor rychle potřásl hlavou: ,,Měli bychom jet zpět!" řekl a rozešel se pro koně. Králi Victore. Zamotal jste mi hlavu, ošálil mé smysly. Přelstil mé srdce... a i přes to se vás musím vzdát. Nechat vás jít... a provdat se za jiného muže.