Poslední šance {Dokončeno}

.XXXI.

Několik dlouhých minut Elizabeth Victorovi vysvětlovala co se stalo. Samozřejmě vynechala části Erikova svádění. Byla nervózní. Seděla na Victorově provizorní ložia vlastně se pouze dívala jen na své ruce.

Victor se opíral o stolek a pozoroval ji. Jako kdyby ji ani neposlouchal. Byl pouze rád že znovu vidí její tvář. Její nádhernou tvář, která byla v pořádku. Konečně zvedla svůj zrak a pohlédla na něj Victor měl na tváři lehký úsměv, který se ovšem nakonec vytratil.

,,Nejspíše bychom měl zajít za vaším manželem, aby se o vás již nestrachoval." Elizabeth se uchechtla: ,,Pochybuji, že se o mne strachoval," Victor si ji opět prohlédl, ,,ráda bych ještě dnes strávila tak jak po zbytek svého života moci nebudu," Elizabeth poklekla a obě kolena a setnula ruce prosbou, ,,prosím můj králi... nenuťte mne, abych dnes šla za svým mužem."

Po tváři se jí skutálela slza. Victor se k ní rychlým krokem vydal a pomohl jí se postavit. ,,Lady, vy víte, že i kdybych velmi chtěl, nemohu vás zde nechat. Musíte jít za svým mužem." Elizabeth se rozbrečela a začala vrtět hlavou na důkaz svého nesouhlasu. ,,Victore," zašeptala skrze své slzy, ,,on mi ale ublíží. Já to vím, ublíží mi jako předtím," plakala a Victora ničilo ji takto vidět.

Přitiskl si ji k sobě blíže a opět ji sevřel v objetí. Tvář měla zabořenou v jeho rameni. Konečně se nacházela v jeho blízkosti, ve které se chtěla nacházet od jejich sblížení. ,,Neopouštějte mě prosím. Alespoň poslední den si přeji být svobodná."

Victor ji od sebe na chvíli odtáhl, aby jí viděl do tváře. Ano. Přesně toto byla ta tvář, na kterou myslel od odjezdu z Karkaského panství. Tato tvář se mu vybavila když usínal a také když se ráno probouzel.

Toužil jsem ji políbit. Toužil jsem po to již tak dlouho. Ale mohu to udělat? Mohu to udělat svému nejlepšímu příteli?

Elizabeth přestala plakat. Hleděla do Victorových očí, zatímco on hleděl to těch jejích. Elizabeth toužila pouze po jeho ústech. Po jeho rtech, které se dotknou jejích. Začali se k sobě přibližovat a nakonec se jejich rty konečně setkali. Victor jejich polibek prodloužil a vložil do něj vášeň.

Jakmile se od sebe odtáhli, Elizabeth mu opět položila otázku. ,,Nechte mne prosím dnes večer zde," zašeptala prosebně. ,,Dobrá," řekl Victor a odešel od Elizabeth ke stolu, na kterém byl poměrně nepořádek. ,,Myslím, že byste se měla pořádně vyspat, lady." Ukázal na nedaleké lůžko a začal přerovnávat pergameny na stole. ,,Děkuji za vše... můj pane."

***

,,Vaše žena. Je v mém stanu. Objevila se včera večer. Byla velmi zesláblá, proto vám to oznamuji, až dnes," hovořil s lordem Adamem Victor. ,,Dobrá, můžeme tedy útok odvolat? Máme pro co jsme přijeli!" řekl a zasmál se. ,,Ne! Potřebuji Erika! Znám ho! Jen tak nepřestane." ,,Upřímně můj pane, neviděl jste ho již šestnáct let..." ,,Ticho!" okřikl Adama.

,,Ať se muži připraví! Musíme se dostat do hradu! Nezapomeň, že Erika necháte na mě! Je příliš nebezpečný!" Adam se zasmál: ,,Z nějakého mladého výrostka mít strach nemusíme, můj pane." Victor ho zpražil pohledem. ,,Erik má něco co my ne! Má cíl! Půjde si za ním. Rozehrál hru!"

,,Muži jsou připraveni pane," oznámil nějaký mladík, který přišel k opodál stojícímu Victorovi a Adamovi. ,,Výborně. Tři ať tu zůstají a hlídají lady Elizabeth! Nachází se v mém stanu." ,,Rozkaz pane!"
,,Proč šla má žena za vámi a né za mnou?!" zeptal se podezřívavě Adam a sjel Victora od hlavy až k patě. ,,Netuším, nejspíše v tobě nemá důvěru. Měl by jsi to změnit, jestliže s ní chceš prožít krásný život!" Adam pozoroval usmívajícího se Victora jak odchází do stanu se zbraněmi.

Co on ví o chování k manželkám. Nebyl schopen si ji najít sám, ale mě by do toho mluvil pořád? Snad vím jak se smím a nesmím chovat. Sňatek s tou směšnou lady mi nejspíš více uškodí, než dá. Ovšem samozřejmě se hodí mít krásnou manželku, jako trofej.