Poslední šance {Dokončeno}

.XV.

,,Přejete si s sebou vzít i vašeho koně, lady?" zeptal se Lewis. ,,Rozhodně ano!" řekla klidným a rozhodným hlasem. ,,Nechte připravit kočár!" zakřičel jeden z mužů. Elizabeth stála v krásných, rudých šatech s větším výstřihem, které překrýval plášť. Své dlouhé vlasy měla volně spuštěné na zádech. Držela se rady své jediné přítelkyně, služebné Mary a tak na sobě neměla žádné šperky.

,,Vše je již připraveno," oznámil lady hrdě Benjamin. Elizabeth se začala zmateně rozhlížet. ,,Nikde nevidím matku lorda. Lady Celestu." Benjamin se podíval na Lewise a ten zase na Andrewa: ,,Lady již odjela," špitl tiše. Jistě. Proč by také čekala na ženu, která se provdala za jejího syna a on za ní nic nedostal.

,,Dobře... Můžeme tedy vyrazit!" Elizabeth byla nahněvaná, avšak musela se ještě se všemi rozloučit. Prudce se otočila na patě. Stála za ní její teta a také spousta služebnictva. Elegantně přistoupila k své tetě blíže, opatrně chytila okraje suknice svých šatů a ladně se pokrčila v kolenou. ,,Sbohem tetičko, děkuji vám za vše," řekla to poněkud suše a s nepatrným náznakem ironie v hlase. Lady Annah pouze pomalu přikývla.

Susan se rychle uklonila a Elizabeth její kroky zopakovala. Chudák malá teď bude další obětí své matky. Jakého muže asi nejde své drahé dceři. Vše nasvědčuje tomu, že dokud nebude Susan skutečně připravená, rozhodne se vstoupit do kláštera.

Elizabeth poté musela přistoupit k Mary, která měla slzyčky na krajíčku, ale jakmile spatřila její tvář, skutečně se jí začali kutálet slzy po tváři. Mary si již sahala na svou suknici, když v tom ji Elizabeth rychle setřela slzy a sevřela ve svém obětí. ,,Budeš mi moc chybět děvče!" řekla tiše.

Jakmile se odtáhla, zahleděla se na zbytek služebnictva. ,,Sbohem, starejte se tu o lady dobře a nebojte se... brzy vás přijedu navštívit." Se sladkým úsměvem se otočila na opodál stojící Elizu a lehce kývla hlavou. Obě se vydali k opodál připravenému kočáru. 

Elizabeth nebyla jediná kdo byl nervózní. Elyza kvůli své paní a také velké příležitosti, kterou jí nyní lady Tyrolských lesů mohla nabídnout, opustila rodinu i přátele. Elyza šla za svou paní, poměrně neohrabaně a trochu jako kdyby byla její ocásek. Elizabeth však kráčela hrdě, kráčela odvážně, jako lvice.

Pomalu nasedli do kočáru a jakmile se usadily, kočí pobídl koně do klusu. Elizabeth si všimla, že se Elyze třesou ruce. ,,Máš strach?" zeptala se a pohlédla do její tváře. Měla ji sklopenou, protože se styděla za svou nervozitu. ,,Trochu, má paní," pípla tiše.

Elizabeth se lehce usmála a zahleděla ven z menšího okénka. ,,Já mám tedy vskutku veliký strach." Elyza lehce zvedla svou tvář a ze svých ošuntělých, lehce ošlapaných bot se podívala na lady. ,,Jestliže smím být tak troufalá a říct vám, že vy strach mít určitě nemusíte. Jste krásná, mladá, chytrá a zábavná žena, vás bude jistě každý hned zbožňovat." Elizabeth se usmála. ,,Ale to jsi ty taky Elyzo! Určitě se nám tam spolu dobře povede."

***

Zhruba po tříhodinové cestě se začala Elizabeth cítit velmi nepohodlně a tak se celé družina zastavila. Lady si konečně mohla protáhnout již zdřevěnělé nohy. Zastavili uprostřed lesa. Cesta bude ještě dlouhá a náročná.

,,Miluji tu vůni lesa!" pronesla Elizabeth okamžitě jak vylezla z kočáru a lehce se protáhla. ,,Ano, lesy tu máme rádi snad všichni má paní," řekl se zvláštním výrazem Benjamin, když seskakoval ze svého koně, ,,ale krom tohoto!" dodal. ,,Co je na něm tak jiného než na ostatních?" zeptala se udiveně a možná i lehce posměšně Elyza. ,,Ach ty komorné...Smaragdový les je přeci znám vysokým počtem přepadených. Tenhle les se jen množí různými lapky a zlodějíčky."

Elizabeth vypadala lehce vyděšeně. Lapkové? podivila se. ,,Tak to abychom brzy vyrazili," řekla a začala se vystrašeně rozhlížet. Všimla si Diaboluse, který byl uvázaný za kočárem. jeden z mužů, ten nejstarší, Lewis, přiklusal k Elizabeth blíže. ,,Ale drahá lady, s námi se nemusíte bát. S námi vám žádné nebezpečí nehrozí."

Jakmile to dořekl, vzduchem prosvištěl šíp a zasáhl čtyřicátníka Lewise přímo do hrudi.