Poslední šance {Dokončeno}

.IX.

,,Dnes je krásné počasí, co myslíte lorde?" začala konverzovat Elizabeth. Adam kráčel vedle ní a v podstatě z ní nespouštěl oči. Jak by taky mohl. ,,Máte vskutku pravdu..." Adam se zastavil a Elizabeth se na něj otočila s otázkou v tváři. ,,Má lady, mohl bych vám sdělit své pocity z naší svatby?" Pomalu přikývla a zahleděla se mu do očí.

,,Vidím na vás obavy a odpor, avšak můj názor je naprosto opačný. Jste velmi okouzlující a chci vás přijmout za ženu, i bez věna. Má slova budou znít troufale, ale žádné ženy jsem se nikdy netoužil tolik dotknout jako vás. Chci na svém těle cítit vaši kůži..." Tak je to. Všichni muži jsou stejní, chtějí pouze svou ženu pro potěšení. Nikdy by si mě nevzal z lásky.

Jeho ruka se začala přibližovat k její tváři. Elizabeth se jeho dotyku rychle vyhnula. ,,Ale prozatím, vaše nejsem!" Adam měl svou ruku stále ve vzduchu. Na tváři mu hrál zaskočený výraz, který se změnil na šibalský úsměv. Pomalu dal svou ruku dolů se slovy: ,,Máte pravdu," poté se k ní přiblížil a zašeptal: ,,ovšem brzy se na vás nebudu pouze dívat!" poněkud naštvaně poté odešel.

Elizabeth zůstala sama stát na cestě a přemýšlela: Nejspíše bych měla dát lordu Adamovi šanci. Již se vše začalo připravovat na naši svatbu a jestliže mám být jeho žena. Měla bych se chovat jako správná žena! Nakonec se vydala do stájí. Musela znovu vidět svého krásného Diaboluse.

,,Dobré ráno lady Elizabeth," pozdravil mladičkou lady stájník. ,,Dobré ráno Conore." Na panství měli Elizabeth všichni rádi. Byla jiná, než ostatní šlechta. Byla milá, hodná, zábavná... ,,Přejete si mrkev pro Diaboluse?" ,,Ovšem..." řekla s úsměvem.

Diabolus stál ve své stáji a jakmile spatřil přicházející Elizabeth, začal nadšeně řechtat. Svou ruku položila na jeho lysinu a s úsměvem se mu dívala do jeho krásných očí. ,,Zítra se vdávám..." zašeptala a v tom vedle ní Conor položil džber s mrkvemi. Což jí trochu vyděsilo. ,,Děkuji," řekla, Conor přikývl a odešel pryč. Elizabeth se opět zahleděla na svého krásného koně. ,,Prodali mě... A mou povinností je poslušně spočinout vedle lorda Adama."

Opatrně se sehnula pro jednu z mrkví a poté jí nabídla Diabolusovi. Měla pocit, že je jediný, komu se může vyzpovídat, zdělit svá tajemství i obavy. ,,Bojím se že zklamu, bojím se svého selhání... a také svatební noci. Mám svou neposkvrněnost věnovat muži, kterého nemiluji?" Díval se na ní a spokojeně přežvikoval svou mrkev.

,,Máš opravdové štěstí, můj krásný chlapče... Ale je mi líto, že ani jeden z nás nezažijeme volnost, dobrodružství, lásku... Známe pouze strach, smutek, odpor..." ,,Takto se skutečně cítíte?" zeptal se Victor, který celý rozhovor s ořem slyšel a bedlivě pozoroval. Elizabeth opět nadskočila zděšením. Natočila svou hlavu na Victora, který se nyní opíral o dřevěný rám.

Elizabeth se na něj nechtěla ani podívat. Styděla se za své stěžování. ,,Mé pocity nejsou důležité," řekla rázně, ale tiše. ,,Rád bych si vaše pocity vyslechl." V jeho hlase byla slyšet pravdivost, upřímnost, zájem a něco co Elizabeth nedokázala rozeznat: Obava. Měl o ni strach. ,,Ovšem můj pane... Nebylo by to z hlediska etikety a společenského chování přijatelné." ,,Někdy se může porušit pár zásad..."

,,Lady Elizabeth! Lady Elizabeth!" křičela stále dokola Mary, která právě přiběhla do stájí. ,,Ano?" Nejprve se uklonila králi a poté se otočila k Elizabeth. ,,Vaše teta vás shání po všech čertech... Je rozzlobená. Přijdete pozdě na zkoušku šatů..." Elizabeth se rychlým krokem vydala do domu. ,,Doufám, že si s vámi někdy skutečně pohovořím, lady..." řekl Victor tiše a vydal se ke své klisně Moon.

,,Nedochvilná! Co si o tobě všichni pomyslí!" začala se rozčilovat Annah. ,,Nevěděla jsem, že mám mít zkoušku šatů..." ,,Sprosté výmluvy netoleruji!" skočila jí do řeči. Všechny švadleny se nacházeli v dámském salónku. Dokonce tu byla i Susan a lady Valary a lady Tammy, ovšem ty se věnovaly krajkové výšivce. ,,Omluvte prosím mé zpoždění..." řekla Elizabeth směrem k švadlenám, které se pouze usmáli.

Všichni se kolem ní začali točit. Elizabeth na toto nebyla moc zvyklá. Vždy ji přeměřovala pouze jedna švadlena a najednou jich tu je pět. ,,Lady Elizabeth... Věřím, že ve svatebních šatech budete vypadat nádherně." ,,Děkuji lady Valary," Elizabeth se nyní dostala do bodu, kdy je komunikace nejdůležitějším prvkem. ,,Lord Adam bude jistě skvělý manžel, avšak nejsem si jistá, zda bude také věrný!" uchechtla se lady Tammy.