Poslední šance {Dokončeno}

.XXVI.

,,Miranda vám bude k ruce. Je to velmi milé děvče," Erik a Elizabeth právě kráčeli skrze malé, vskutku malé náměstíčko, kde byla spousta obchůdků, stánků, lidí a prodejců. Elizabeth poměrně chvátala, s nadšenou tváří se rozhlížela a vlastně ani neposlouchala co jí Erik říká.

Dlouho se takto necítila. Dlouho necítila ten zvláštní pocit, který jí připomínal svobodu. ,,Dnes vás Miranda zavede do lázní, kde se můžete umýt," najednou jako kdyby mu došlo že ho ani neposlouchá, ,,Beth?" oslovil ji, ale ona neodpovídala. Musel se zahledět na její tvář. Stali u stánku s bylinkami a on si přičichávala ke svazku levendula. Vypadala tak kouzelně.

,,Vy jste na tržnici poprvé?" zeptal se se smíchem Erik. Konečně to přilákalo její pozornost. ,,Ne," na chvíli se odmlčela, ,,pouze jsem po dlouhé době na tržnici s někým kdo mi neříká, co smím a nesmím," řekla to s takovým klidem a vpodstatě i vděkem. Byla za tyto chvilky ráda.

,,Jakmile budete chtít, rád vás zavedu k vašemu koni..." Elizabeth rychle položila bilinky a zahleděla se do jeho očí. ,,Ano prosím," řekla s úsměvem. Erik jí chvíli hleděl do očí a poté se vydal pryč.

,,Mohu vás o něco poprosit?" ,,Ano," řekla nervózně a zadívala se na něj. ,,Zeptejte se mě prosím na nějakou osobní otázku." Elizabeth vypadala zaraženě avšak nakonec se usmála a zapřemýšlela. ,,Ráda bych se vás zeptala na dívku, kterou jste si měl vzít za ženu..." ,,Kdo vám to řekl?!" vypadlo z něj rozčíleně.

Elizabeth pouze mlčela a Erik se nakonec zhluboka nedechl a vydechl. ,,Katarina, dcera kováře. Miloval jsem ji. Byla jako vy. Odvážná, krásná... Ona byla jediná, která se se mnou dokázala hádat a vždy měla pravdu!" zasmál se a Elizabeth se musela také pousmát, ,,Jednou jsme byli na projížďce. Vždy se mnou závodila chtěla mi dokázat, že i ženy umí na koni jezdit stejně dobře jako muži. Spadla. Doktoři se jí snažili zachránit, avšak bylo moc pozdě..."

,,Jistě se s ní znovu setkáte," usmála se na něj a on jako kdyby v ní viděl přítele. Nastalo však ticho. Oba dva působili nervózně a nakonec promluvila Elizabeth. ,,Eriku?" ,,Ano?" ,,Mohl byste se mne také zeptat na něco soukromého?" Erik se usmál a také se zapřemýšlel. Samozřejmě, že ho zajímali pouze otázky ohledně Victora, ale nemohl jí s tím zatěžovat. Viděl její šťastnou tvář.

,,Zajímaly by mne vaše vzpomínky na dětství." Elizabeth se pousmála. Dlouho na dětství nevzpomínala a jako kdyby začínala zapomínat. ,,Můj drahý otec ze mne nikdy nevychoval lady, dívku která se drží spousty pravidel a etikety. Vždy toužil po synovi a tak mne učil zacházet s mečem. Nikdy jsem ho nedokázala porazit," zasmála se se slzami v očích, ,,můj otec byl skvělý muž! Úžasný otec! Od jeho smrti jsem meč v ruce nedržela a zapřísáhla jsem se, že ho již nikdy držet nebudu!"

Erik ji zaujatě pozoroval. ,,A jste si jistá, že by si to váš otec přál? Aby se z vás stala zámecká panička? Aby jste se provdala za muže, který je odporný bastard!" Erik působil naštvaně. Jakmile se na něj Elizabeth zahleděla, se slzami v očích. Opět ve svém nitru cosi ucítil, něco ho uvnitř píchlo. Zabolelo ho u srdce, protože si opět vzpomněl na Katarinu.

Bylo na ní vidět, že je zklamaná. Znechucená sama sebou. Ne! Toto by si otec skutečně nepřál. Pouze smutně svěsila hlavu a po tváři nechala stéct jednu slzu. Erikovi jí bylo líto. Položil ruku na její tvář, setřel její slzu

,,Elizabeth, já..." nedokončil větu, protože ho přerušil něčí křik: ,,Eriku! Eriku!" Odtrhl se od ní a zahleděl se na velmi svalnatého chlapce, který k nim běžel. Elizabeth ho poznávala. Byl to jeden z těch mužů, kteří je v to klidné odpoledne přepadli. ,,Co se stalo Petere?"

Chlapec doběhl až k nim a položil Erikovi na rameno svou levou ruku. Byl zadýchaný, jako kdyby uběhl maraton. ,,Sweetsun už začala rodit, ovšem jsou tam komplikace!" Erik na nic nečekal a rozběhl se pryč. Následoval ho i chlapec. Elizabeth tam stála jako přimražená, ale nakonec jako kdyby někdo ovládl její tělo se rozběhla za nimi.

Běželi do stájí. Sweetsun byla klisnou Denoara a kvůli jejímu vysokému věku se jejího porodu všichni obávali. ,,Doktore?! Co se děje?!" otázal se Erik, který hleděl na trpící Sweetsun. ,,Musíme z ní hříbě co nejdříve vytáhnout, jinak se nedožije večera!"