Poslední šance {Dokončeno}

.VII.

,,Lady Elizabeth? Smím vás poprosit o tanec?" Každý z lordů chtěl s krásnou Elizabeth tančit. Každý totiž chtěl mít onu příležitost dostat se k ní blíže. Je sice zasnoubená, ale prozatím to přeci není žádná překážka.

,,Je skutečně překrásná Victore..." rozplýval se lord Adam. ,,Ano... to je," řekl smutně král. ,,Přesně takovou ženu jsem si představoval vedle svého boku!" Victor poměrně naštvaně vzhlédl na svého věrného přítele. Přál by si pro něj krásnou, chytrou a zábavnou ženu, ovšem Elizabeth chtěl jen pro sebe! Někdy ale ani král nemůže mít vše. Král se může oženit pouze s princeznou a né s obyčejnou lady.

,,Měl by sis promluvit s lady Annah... Kvůli různým přípravám... hned ráno po svatební noci má lady Elizabeth odcestovat do tvého panství! Rád bych vás doprovodil, pokud bych mohl." Adam vděčně položil ruku na rameno svého krále, ,,jistě!" a poté se vydal hledat lady Karkaského panství. Victor smutně popíjel víno ze své sklenice. Pozoroval Elizabeth, která tančila s jedním z lordů. Smutek pohlcoval jeho tělo.

,,Lorde řekněte... Bude s vámi má neteř skutečně šťastná?" Adam se šibalsky usmál. ,,Mohu jí dát vše po čem zatouží! A vy svou cenu přeci znáte." Lady Annah se líbilo pomyšlení na věno od jednoho z nejmocnějších mužů království. Vlastně nic jiného jí ani nezajímalo. Když má lord peníze, musí o Elizabeth být postaráno skvěle. ,,Dobrá... Pošlu s vámi jednu ze služebných, aby dělal Elizabeth společnost." Adam byl více než potěšen. ,,Máte mé slovo, lady..."

Victor konečně sebral odvahu, přece když s ní tančí všichni, může i on. Rychle se propletl mezi lidmi a vyměnil se s lordem, který s Elizabeth právě tančil. ,,Už jsem si myslela, že si spolu ani nezatančíme." Lehce přecházeli po parketách. Victor ji skvěle vedl. ,,Možná jsem v to doufal, lady..." Elizabeth se ušklíbla: ,,Pak tedy nechápu, co právě teď děláte, můj pane!"

Chtěla ho otestovat a tak se začala přetáčet k jinému muži, ihned si ji přitáhl k sobě, ale nic neřekl. ,,Mé oči." ,,Co prosím?" ,,Dnes v lese, nedokončil jste svou řeč..." Victor se usmál a zahleděl se jí do očí. ,,Vaše oči, jsou jako studny... Hluboké, plné tajemství a čím víc se k nim nakláním, tím více se bojím, abych do nich nespadl a neutopil se v nich ..."

Opět se začala červenat. ,,Mimochodem, nestihl jsem vám říct... že vám to nesmírně sluší, jste okouzlující. Stejně jako vždy, když vás spatřím..." ,,Můj králi! Opět mi zamotáváte hlavu?" skočila mu do řeči. Skákání do řeči je velmi neslušné mladá dámo! vzpomněla si znovu na slova své tety.

,,Řekl bych, že ano..." ,,Králi... Smím si s mou budoucí ženou také zatančit?" ozvalo se vedle jejich boku. Stál tam Adam. Připravený jako vlk, který se chystá ulovit malého králíčka. Victor smutně pustil Elizabeth a se slovy: ,,Samozřejmě!" se vydal pryč.

,,Lord Adam... nemýlím se," pronesla Elizabeth s nadějí v hlase. ,,Ano, lady... předhání mě snad má pověst?" Ladně ji chytl a tančili spolu, jako kdyby byli jeden. ,,Zvěsti jsou vždy rychlejší, pane..." zasmála se sladce a zahleděla se do jeho zelených očí. Mladý, pohledný a bohatý. Jeho světle hnědé vlasy se leskli, úsměv měl jak med. Postava svalnatá, mužná... již se nedivím že tolika dívkám popletl hlavu.

,,Musím vám říci, že zvěsti o vás jsou více než pravdivé... Vaší kráse se žádná panna nevyrovná," řekl Adam a lehce nadzvedl pravé obočí. Svůdník to byl věru dobrý.  Elizabeth však věděla, že svá slova myslí vážně, ale stále se bála zvěstí o něm. ,,Lichotíte mi lorde..." usmála se a odtrhla od něj svůj zrak.

,,Své budoucí ženě přeci musím lichotit!" ,,Budoucí ženě..." zašeptala poměrně rozrušeně. ,,Vadil by vám snad náš sňatek?" Elizabeth musela potřást hlavou, aby zahnala svůj strach a smutek. ,,Rozhodně ne... pouze si stále nemohu zvyknout na roli budoucí manželky." ,,Proč, má lady?" Elizabeth se mu opět zahleděla do očí. ,,Já... nevím." Adam se opět šibalsky usmál, ale už ji nepokládal žádnou otázku.

Tančili spolu poměrně dlouho. Elizabeth nechtěla vstoupit do sňatku s mužem, jehož nemilovala. Ovšem neměla na vybranou. Jediná její možnost. Její osud již byl zpečetěn! Najednou si Elizabeth od Adama převzal Jareth. ,,Elizabeth, jsem velice rád, že se konečně setkáváme..."

Chtělo se jí brečet. ,,Jarethe," zašeptala tiše jeho jméno. ,,Ano?" Elizabeth zvedla hlavu a zahleděla se mu do očí. ,,Mám strach... Nechci se za Adama provdat... Nechci žít na jeho panství..." ,,Já vím... omluv mě."