Poslední šance {Dokončeno}

.I.

Dny na Karkaském panství utíkají poměrně pomalu. Do svatby s lordem Adamem zbývá pouze pár dnů. Elizabeth už se na panství docela zabydlela a začíná si i pomalu zvykat na služebnictvo, poměry v panství i naprosto zbytečné lekce etikety, které jí neustále dává její Teta Annah. Elizabeth si nikdy takové věci neuměla zapamatovat. Nesnášela ty lekce o tom jak je sentimentální smýšlení pouze pro obyčejné, venkovské děvečky. Ovšem tehdy jí vše přišlo tak idealistické. 

,,Držení! Elizabeth! Správné držení těla je základ!" lady Annah opět poučovala i při něčem tak obyčejném jako je čtení knihy. Elizabeth prudce narovnala svá záda a znovu se začetla do knihy. Seděla společně s lady Annah a její dcerou Susan v letním salónku. Susan je teprve třináct, ale již v takto mladém věku jí Annah hledá manžela. Díky příchodu Elizabeth, má nyní Susan více volného času, než kdy předtím.

,,Teto Annah? Kdy se pojedeme projet na koních? Za dobu co jsem tu, jsme se nebyli projet ani jednou..." Lady naštvaně vydechla a dokonce i zvedla zrak od svého vyšívání.

,,Elizabetho! Zběsilá jízda na koni je pro muže! Nezapomínej, že na sebe musíš dávat pozor! Alespoň do doby, než se uskuteční svatební den!" Elizabeth si smutně povzdechla. Spíše, než se mě konečně zbavíte! zamyslela se. 

Elizabeth se rychle postavila. ,,Chtěla bych se jít projít do města..." Tentokrát zvedla svůj zrak i Susan. ,,Dobrá... Adrin tě doprovodí," řekla Lady a opět se začala věnovat svému vyšívání. Elizabeth už nebaví, jak jí na každém kroku musí někdo hlídat. Přece již dávno není malá holka. Bohužel ví moc dobře, že handrkovat se s Tetou Annah je předem prohraný boj a ještě by si myslela, že její lekce etikety a chování byli k ničemu. 

Elizabeth se vydala do své komnaty. Okamžitě k ní přiběhla její komorná Elyza. ,,Přichystej mi prosím nějaké šaty, ve kterých se mohu ukázat ve městě..." rychle přikývla a vydala se do šatníku. 

Elizabeth se pomalu posadila na postel. Všechny ty starosti, falešné úsměvy, mlčení, absurdní přikyvování na všechny rozhodnutí její tety... Jediné co si přála, jediné co chtěla, bylo učinit v životě alespoň jedno rozhodnutí sama. Jedno jediné rozhodnutí. 

,,Lady? Přála byste si raději modré, nebo červené šaty..." Elizabeth se postavila a přešla až k oknu. ,,Které by sis vzala ty?" ,,Nejsem si jistá, zda na tuto otázku mohu odpovídat..." Prudce otočila svůj zrak od okna na drobnou Elyzu: ,,Prosím... Buď upřímná, už mám dost, všeho toho společenského chování... Které šaty se více líbí tobě?" 

Elyza se zamyslela a pečlivě si prohlédla oboje šaty. ,,Nejspíše ty modré, lady..." ,,Dobře... Vezmu si tedy ty modré," řekla a konečně se usmála upřímným úsměvem. Elyza jí pomohla s převlékáním. Nakonec si k pasu přidělala měšec se svými úsporami. 

Elizabeth se pomalu vyplížila z pokoje. Nechtěla potkat svou tetu těsně před odchodem. U vchodových dveří již čekal  Adrin. Je nejoblíbenějším sluhou lady Annah a také nejzkušenějším. Je to zvláštní, vůči jeho mladému věku. ,,Můžeme vyrazit lady Elizabeth?" pomalu přikývla. Za jejími zády se k nim ovšem již blížila Annah. 

,,Elizabetho! Nezapomeň si vzít plášť!" přikázala jí, jako vždy. ,,To snad není nutné..." ,,Plášť s kapucí je elegantní a zakryje tvé vnady, před tou chudinou!" Elizabeth nesnášela, když její teta takto mluvila o prostém lidu. ,,Samozřejmě..." Rychle popadla plášť, který jí podávala Annah a navlékla si ho. ,,Je tvá spokojenost nyní na vrcholu?" lady se pouze uchechtla a poté přejela pohledem na Adrina. ,,Hlídej ji jako oko v hlavě!"

 ***

,,Adrine? Chtěla bych si koupit nějaké květiny... Mou komnatu by jistě rozjasnily..." Prohlédl si obchod mladé překupnice a poté se zahleděl na Elizabeth. ,,Jste si jistá, že vám lady Annah povolí květiny?" Elizabeth opět zesmutnila a poté zamyslela: lady nesnáší květiny. Ovšem u lady je těžké najít něco co by snášela, kromě svých přednášek o chování!  Pouze zavrtěla hlavou a dál, s Adrinem hned za zády, procházela skrze tržiště. 

,,Tak pojď herko!" Elizabeth spatřila nádherného hnědáka s bílou lysinou a s bílým flekem na levé přední noze. Muž do něj několikrát udeřil bičem. ,,Co to děláte!" zakřičela Elizabeth a rozběhla se k nim. ,,Lady! Stůjte!" začal křičet Adrin a běžel za ní. 

Ach... vždy jsem chtěla psát historické, romantické fantasy, avšak to jsem ještě netušila jak složité to může být... Každopádně věřím, že tuto knihu dovedu skrze nebezpečí, lásku i odvahu až do samého konce... předem budu rada za jakýkoliv komentář i rady, jak bych mohla svou tvorbu vylepšit...
♡♡