Poslední šance {Dokončeno}

.XXX.

Erik, pouze v kalhotech, společně s Elizabeth, jen ve spodničce, doslova utíkali chodbou do Denoarovi komnaty. Erik nevěřil Samovi ani slovo. Můj otec přece nemůže být mrtev. To je nemožné! 

Vrazili do komnaty jako stádo splašených koz. Byl v ní doktor, který právě Denoarovi zavíral oči. Otočil se na ně a smutně zavrtěl hlavou. Erikovi se hnali slzy do očí. Došel až k posteli u které doslova spadl na svá kolena a nechal po svých tvářích stékat slzy. Pomalu uchopil otcovu ruku a přiložil si ji k ústům. 

Elizabeth zrychleně dýchala i jí se hnaly slzy do očí. Pomalu došla k Erikovi a položila mu ruku na rameno. ,,Nechtěl, abych vám o tom říkal,” pronesl doktor a tím přilákal pozornost zničeného Erika, ,,již několik týdnů se jeho stav postupně zhoršoval, nechtěl vás tím zatěžovat. Věděl, že mu zbývá pouze pár dní.” 

Erik pomalu položil otcovu ruku a prudce se zvedl, až tím málem Elizabeth srazil na zem. ,,Věděl jsi, že umírá a nic jsi mi neřekl?!” pronesl naštvaně a vydal se k doktorovi. ,,B… Byl to… příkaz,” vykoktal doktor vystrašeně. Erik ho chytil za límec jeho košile. ,,Eriku!” vykřikla Elizabeth, aby ho donutila přestat. ,,Dělal jsem vše co bylo v mých silách.” dostal ze sebe znovu doktor. 

Erik na něj hleděl s tím svým zlověstným výrazem na tváři. Pustil doktora a rázným krokem se vydal pryč. ,,Eriku?” oslovila ho Elizabeth. ,,Eriku!” zakřičela znovu jeho jméno a vydala se za ním. 

,,Eriku co máte v plánu? Kam jdete!” ,,Po tom vám nic není!” Chvátala za ním, jak jen jí síly stačily. ,,Myslela jsem že mi věříte!” ,,Jste jen žena, poháněna sentimentalitou!” Elizabeth se prudce zastavila. Erikova poznámka ji zabolela. ,,A vy jste namyšlený, arogantní floutek! Který si neváží toho co má a nakonec vše ztratí!” křičela na něj skrze slzy. Erik se zastavil a se smutným výrazem v tváři se na ní otočil. Neuvědomil si co řekl. 

,,Elizabeth…” zašeptal její jméno. ,,Ne Eriku! Už toho mám dost! Berete mne jako samozřejmost! Chováte se stejně jako Adam!” Erik se k ní pomalu vydal. ,,Elizabeth, ale já vás miluji…” Přiložil ji svou ruku na tvář, ale ona ji setřásla. ,,Vaše ústa hovoří... miluji vás, ale vaše srdce je chladné, plné hněvu a nenávisti! Vy nikdy nedokážete milovat!" řekla a vydala se pryč. ,,Kam jdete?!” vykřikl. ,,Pryč od vás! Řekl jste to sám! Jsem volná!” 

***

Elizabeth hladila Diaboluse po lysině. ,,Tady by jsme tomu nikdy nemohli říkat domov!” řekla roztřeseným hlasem a vložila mu lehký polibek na místěčko mezi nosními dírkami. ,,Pojedeme pryč!” zašeptala, poté chytla jeho ohlávku a vyvedla ho ze stájí. 

Neuměla jezdit na koni bez sedla, ale nadále na hradu zůstat nemohla. Erik jako kdyby jí zlomil srdce. Pomocí nějkého kbelíku se vyškrábala na Diaboluse a pobídla ho k jízdě. Doufala, že pokud pojede správným směrem narazí na Victora. 

Les byl temný, Elizabeth neviděla na cestu, ale jela rychle a bezohledně. Hlavně již chtěla být pryč. Pryč od Smaragdových útesů. Pryč od Erika. Chtěla pouze zpět k Victorovi. 

***

,,Za úsvitu zaútočíme! Nemůžeme nechat Lady Elizabeth ve spárech mého bratrance. Určitě se zavře za hradbami. Budete muset zabavit jeho lidi, abychom se já, Adam a Jareth mohli dostat až k Erikovi!” všichni muži, kteří se nacházeli ve stanu krále přikyvovali, ,,dobrá… teď jděte!” přikázal a oni se vydali pryč, až na Jaretha.

,,Králi, o co vašemu bratranci jde?” zeptal se Jareth. ,,Nejsem si jistý Jarethe. Myslel jsem, že je mrtev, alespoň tak mi to řekl můj otec… Jestliže ale žije. Nejspíše ho bude vést jeho touha po trůnu. To on je totiž právoplatným dědicem.” Jareth si Victora prohledl. Victor měl nasazenou tvář hodnou krále. ,,Nehodláte snad odstoupit?” 

Victor pozvedl svou tvář a vážným hlasem pravil: ,,Musím udělat to co bude správné! Ať to stojí co to stojí! A teď už jdi!” Jareth přikývl a poté opustil králův stan.

,,Victore!” oslovila ho Elizabeth, která právě vtrhla do jeho stanu, bylo těžké se tam dostat nenápadně, ale povedlo se. ,,Elizabeth!” vydechl, vydal se k ní a sevřel ji ve svém obětí.