Poslední šance {Dokončeno}

.XXIII.

Elizabeth se opět snažila uklidnit, ale Erik ji tak vytočil. Procházela chodbami a sály. Už s ním začínala soucítit, ale on ji stále bere pouze jako věc! pouhý majetek. Všichni ji tak berou. Všichni, až na Victora.

Opět jsem si musela vzpomenout na mého krále. Jaký by asi byl můj život strávený s ním. Ne! To je nemožné. Nikdy s ním nebudu moci být. Avšak jeho něžná slova, dotyky, úsměvy. Velmi mi to chybí. Mohu... musím pouze vzpomínat! Jste pro mě zakázané ovoce můj králi... Victore...

Elizabeth se posadila do okenního výklenku, přitáhla si kolena pod bradu a dívala se z okna. Svoboda, bylo jediné slovo, které jí právě zaznělo v hlavě. Nesmí se s Erikem hádat. Musí být hodná a milá. Jinak se z hradu nedostane. Avšak ona tak moc miluje přírodu a čerstvý vzduch.

Seděla tam několik hodin, seděla a přemýšlela. Nakonec, když začalo slunce zacházet, se rozhodla vydat zpět do Erikovi komnaty. Byla z toho všeho unavená. Unavená a znechucená, ale potřebovala si s Erikem promluvit.

Když už stála u komnaty, z té protější se ozývaly podivné zvuky. Rány a vzdychy. Dveře komnaty byli opět pootevřené a tak do nich pouze lehce drkla a naskytl se jí neuvěřitelný pohled. Erik byl k Elizabeth otočený zády, měl stažené kalhoty a užíval si s nějakou dívkou, nejspíše služebnou.

Elizabeth pouze stála ve dveřích jako přimražená až do chvíle, kdy si jí služebná všimla a vyjekla. Erik se na ní otočil a v jeho očích se lesklo cosi jako smutek, překvapení. Elizabeth vzala za kliku a přesně v tu chvíli si začal nandávat kalhoty. Ona ovšem jen zabouchla dveře a odběhla do Erikovi komnaty.

Doufala pouze, že za ní Erik nepůjde. Opět v ní vztek jen vřel. Stála opřená o stůl, hlavu měla svěšenou dolů a rozdýchávala onen incident.

Najednou však do místnosti přišel Erik. Elizabeth pouze zvedla hlavu, ale ani se na něj nepodívala. ,,Víš, nic to neznamená..." Trochu se mu pletl jazyk kvůli alkoholu, kterého měl v krvi více než dost. ,,Je to vaše věc Eriku. Mě po tom nic není!" procedila skrze zuby.

Erik si ji prohledl a vydal se pomalým krokem k ní. ,,Nemiluji ji!" oznámil. Elizabeth se pouze s uchechnutím odfrkla. ,,Je to vaše věc!" řekla opět naštvaně. Vždy když si to srovná v hlavě, udělá Erik nějakou chybu. Krok vedle.

Pomalu jí položil ruce na ramena. Elizabeth s sebou musela ucuknout, lekla se jeho dotyku. Napřímila se a úplně ztuhla. Jakmile si toho Erik všiml, jel po jejích pažích níže, až k zápěstí. Elizabeth zavřela oči. Líbily se jí jeho dotyky, ale...

Erik své ruce položil na její boky a prudce jí otočil čelem k sobě. Jakmile mu hleděla do očí, opět jí přepadl strach, ale zároveň i touha. Vztek jí opouštěl. Toužila po něm a on toužil po ní. Pomalu se přibližoval k jejím ústům a poté je spojil.

Elizabeth si zprvu jejich polibek užívala. Zapojila se a omotala své ruce kolem Erikova krku, ale poté si vzpomněla na Victora, na Adama a na svou čest. Rychle ho od sebe odstrčila. ,,Dost!" zakřičela a její vlasy jí spadaly do obličeje. ,,Přestaňte Eriku! Dost!"

Opět jí dal ruce kolem pasu a přiblížil se k ní. Naklonil se k její tváří a poté uchu. ,,Líbilo se vám to," zašeptal a Elizabeth se celá zachvěla. Erik se zahleděl na její krk a začal ho pomalu zasypávat polibky. Elizabeth musela tiše zavzdychat. Měl pravdu, líbilo se jí to, ale nemohla. Nesměla!

Opět ho od sebe odstrčila. ,,Eriku!" zakřičela. Hleděli si do očí. Erik jí ale chtěl hned teď. Znovu ji chytil za pas, vysadil na stul a tvrdě přirazil své tělo k tomu jejímu. Začal ji vášnivě líbat a rukama přejížděl po jejích křivkách.

,,Eriku prosím... Nedělejte to!" zašeptala mu do rtů. Hnali se jí slzy do očí. Erik se na ní zahleděl a najednou se prudce odtrhl. Oba dva rychle dýchali. Otočil se k ní zády a zajel si prsty do vlasů. ,,Já..." zašeptal a poté se na chvíli odmlčel, nakonec však pokračoval, ,,omlouvám se! Měl bych si jít lehnout," řekl zmateně a vydal se k posteli. Elizabeth stále seděla na stole a pozorovala opilého Erika, který se na posteli rozplácl jako mrtvola.