Poslední šance {Dokončeno}

Epilog

O deset let později 

,,Eduarde! Odette! Že já vás chytím!" Mary si hrála s Dětmi, zatímco Elizabeth v náruči svírala nejmladší přírůstek Godrica. Blížili se Eduardovi desáté narozeniny. Byl to velmi veselí mladík. Měl havraně černé vlasy a krásně zelené oči. Odette byla malá, čtyřletá blondýnka s kudrnatými blonďatými vlásky a modrými oči. Vypadala jako andílek.

Elizabeth seděla v houpacím křesílku venku na zahradě a pozorovala své nádherné děti. Nikdy nevěřila, že by mohla být tak šťastná. Ze zadu se k ní přiblížil Victor a políbil ji na krk. ,,Dobré ráno má nejkrásnější a nejdražší ženo!"

Victor si před ní klekl a hleděl do jejich očí. ,,O tomto jsem tak dlouho snil! O tobě, o mých dětech... O našich dětech a hlavně o tom jak ti každý den budu moci vyznat svou nehynoucí lásku!"

Elizabeth hleděla na svého manžela a přemýšlela jaké to právě ona měla štěstí. ,,Miluji tě Victore. Nechci o tebe nikdy přijít!" ,,Mary!" zakřičel Victor. ,,Ano pane?" přiběhla k nim a byla celá zadýchaná. ,,Prosím vezmi děti dovnitř, myslím, že je čas na svačinu." ,,Jistě pane!" řekla s úsměvem a převzala si od Elizabeth půlročního Godrica. ,,Eduarde! Odette! Pojďte, dáme si něco dobrého."

Elizabeth stále seděla ve svém křesle, ale Victor se postavil, nahl k ní, chytl její boky, vyzvedl ji do vzduchu a otočil se s ní. Ona se začala smát. ,,Jsi blázen!" uchechtla se. ,,Ano... jsem blázen do tebe!" Pomalu ji položil na zem, hleděli si do očí a nakonec se políbili.

Z jejich radosti je vytrhl podivný zvuk. Byl to dusot koňských kopyt. Oba dva se na sebe zmateně zahleděli. ,,Čekáme dnes někoho?" optal se Victor. ,,Pokud vím tak ne!" odpověděla Elizabeth a oba dva se rychle vydali před panství. Kdo by se zde mohl zdržovat právě při nedělním odpoledni?

Před panstvím stál krásný kůň, na kterém seděl Eric. Tvář měl porostlou vousy a plnou starostí. ,,Ericu," vydechla nadšeně Elizabeth a usmála se. Victor nevypadal tak nadšeně, ale také ho pozdravil: ,,Bratranče!" 

,,Zdravím," řekl a sesedl ze svého koně. ,,Jaká čest, že jste nás konečně poctil svou přítomností," uchechtla se Elizabeth a Erik se musel pousmát. ,,Měl jsem cestu okolo a řekl jsem si, že bych vás měl navštívit, pokud tedy neruším." ,,Jistě že ne! Pojďte dál," řekla s úsměvem Elizabeth.

,,Tak co je u vás nového Eriku?" zeptala se Elizabeth, když nalévala kávu. Erik seděl v křesle naproti Victorovi. Seděli tam jako dvě nešťastné hromádky. Sledovali se navzájem. ,,Vlastně moc toho není. Spousta práce." Victor se uchechtl. Elizabeth ho lehce zpražila pohledem.

,,Mami! Mami! Odette mi snědla sušenky!" zavřískal Eduard, který přiletěl do salonku jako splašený vepřík. ,,To není plavda mami!" šišlala malá Odette, která běžela za svým bratrem. Oba dva se trochu zasekli, jakmile spatřili Erika. ,,Děti, pozdravte, strýčka Erika, krále," řekl Victor, přitáhl si k sobě Odette blíže a posadil si ji na klín. ,,Dobrý den!" řekli dvojhlasně.

,,Těší mě," usmál se Erik a poté se zahleděl na Eduarda. Ty vlasy, ty oči. ,,Toto jsou naše děti. Odette a Eduard. Malý Godric je právě na svačině, proto mne mrzí, že ho dnes neuvidíte," pronesla opět Elizabeth. Erik stále pozoroval malého Eduarda, ale nakonec se zahleděl do očí Elizabeth a zavrtěl hlavou. ,,Já... Budu už muset jít. Ještě dnes musím dorazit do hlavního města."

Victor se musel postarat o děti,věděl, že si s ním Elizabeth bude chtít promluvit o samotě, i když se mu to vůbec nelíbilo. Erik se vyhoupl do sedla a podíval se na Elizabeth. ,,Chyběla mi tvá tvář," řekl Erik a zahleděl se na uši svého koně.

,,Nepřišel jste se podívat, ani jedinkrát jste se zde nezastavil." Erik se uchechtl: ,,Kdybych to jen věděl, přišel bych se na našeho syna podívat dříve!" Elizabeth byla naprosto zaskočená. Už od Eduardova narození ji bylo samozřejmé kdo je jeho otec. Ovšem nikdy to nahlas nepřiznala.

Erik se zasmál při pohledu na její zaraženou tvář a pobídl svého koně: ,,Sbohem Beth!" ,,Sbohem... Eriku," zašeptala jeho jméno a pozorovala jak odjíždí pryč.

Konec.