Poslední šance {Dokončeno}

.III.

,,Víte... Já jsem, tak trochu utekl..." zašeptal a Elizabeth se musela pousmát: ,,Utekl? Vy? Král?" Victor se také usmál. ,,Ano, zní to zvláštně, ale královské povinnosti mi přerůstají přes hlavu a nechtěl jsem cestovat s celou gardou vojáků... Neměl bych po cestě takový klid..."

Překvapilo mě, že král Viktor je tak... milý, pozorný a i zábavný. Kráčeli k panství po malé a úzké cestičce. ,,Rozumím vám, také bych chtěla zažít to kouzlo klidné jízdy na koni, ale..." najednou se Elizabethina řeč zastavila. Pravá dáma si nikdy nestěžuje! uslyšela v hlavě hlas své tety. ,,Ale?" zeptal se Victor. ,,Ale vlastně nic..." ,,Lady Elizabeth jsem přeci král... Mě můžete říct cokoliv..." Usmál se Victor a Elizabeth se při jeho úsměvu lehce roztřásla kolena.

,,Lady Annah mi nedovolí jízdu na koni, prý je to pouze pro muže a příliš nebezpečné!" Victor se na ni znovu sladce usmál. ,,Řekl bych, že vaše lady, asi moc zábavných aktivit nepěstuje..." Elizabeth chtěla něco říct, ale v tom spatřila svou tetu, jak spěchá k nim. ,,Králi Victore... Jaká to čest, že jste dorazil... S mou neteří jsme neskutečně poctěni." V podstatě už v dálce se klaněla. ,,Lady Annah... Vaše pozvání, mě velmi potěšilo, ovšem... omlouvám se pokud jsem přijel nějak nevhod..."

Lady Annah by mu nejraději i boty políbila, kdyby mohla. ,,Vaše veličenstvo a přijet nevhod? Vy jste přeci vždy zván! Pojďte dovnitř... Jistě musíte být po této dlouhé cestě unaven..." Annah se i s Victorem po boku vydala do domu. Elizabeth tam však zůstala stát s úšklebkem na tváři. Victor se několikrát prosebně otočil. Chtěl jsem aby šla se mnou. Nemohl jsem poslouchat ty hloupé řeči lady Annah. Musel jsem stále myslet pouze na ni... Bohužel se má stát ženou mého nejlepšího přítele. Okouzlila mě, bez jakéhokoli slova. Kdybych mohl, hned bych si ji vzal. Byla by jenom moje!

Annah zavedla Victora do nejkrásnějšího pokoje pro hosty. Stále mluvila a mluvila... a mluvila. Victor už pouze chtěl opět vidět Elizabeth. ,,Děkuji vám za provedení, ovšem nyní bych si přál být sám..." řekl a tím lehce skočil Annah do řeči. Ach to chování. Annah opustila pokoj a Victor konečně zůstal sám.  

Elizabeth zamířila do své komnaty zadním vchodem. Chtěla se co nejvíce vyhnout své tetě. ,,Lady Elizabeth, dobré odpoledne..." ,,Dobré Mary..." Mary je nejveselejší komorná na panství. Je komornou mladé lady Susan. Jako jediná z komorných je schopná, říct svůj názor. Čehož si Elizabeth nesmírně váží.

Rychle procupitala skrze kuchyni, jídelnu, salonek a delší chodbu až k ní do komnaty. Vzala knihu z nočního stolku, posadila se k malému stolku, který se nacházel pod oknem a začala listovat a číst. Najednou však někdo zaklepal na dveře. ,,Dále!" řekla rozhodnutě, ale něžně. Do místnosti přišla Mary. ,,Lady? Víte kdo dnes přijel?" ,,Král Victor... Ano... Již jsem měla tu čest se s ním seznámit..."

Elizabeth Mary pobídla, aby se posadila ke stolku do druhého křesílka. Mary rychle přeběhla pokoj a přisedla si. ,,A... Je skutečně takový, jak se o něm vypráví?" ,,Co se o něm vypráví?" Mary se lehce naklonila blíže ke Elizabeth. ,,Prý je velmi okouzlující, ovšem nepatří mezi nejpohlednější. Prý má dokonce i nějaké válečné jizvy na tváři..."

Elizabeth se trochu zasmála: ,,Mohu tě ujistit, že okouzlující je... Je pohledný a tvář zjizvenou nemá... řekla bych... že... je až příliš pohledný." Elizabeth opatrně položila svou knihu na stůl. ,,Skutečně?" ,,Ano... Kdyby to nebyl král a já nebyla zasnoubená, asi bych..." Elizabeth si opět vzpomněla na slova své tety. Pravá dáma je vždy ráda za to co má! Nikdy nesní! ,,Asi byste co?" ,,Nic... Blíží se večeře... Připravíš mi nějaké šaty?" Mary pouze přikývla a odběhla do šatníku.

,,Na večeři s krásným, zakázaným mužem bych vám doporučovala si vzít tyto rudé šaty, které nejsou až tak vyzývavé a přesto tak elegantní. Perfektně se hodí na takovou večeři..." Elizabeth, sedící na židli pouze ve spodničce si prohlédla šaty a usmála se. ,,Tvé rady mě nikdy nezklamali!"

Mary pomohla Elizabeth s oblékáním a poté i s účesem a výběrem šperků. ,,Lady Elizabeth... Vy nepotřebujete žádné krásné šaty a ani šperky! Dokážete každého okouzlit pouhým úsměvem..." Elizabeth se usmála a zahleděla se na Maryin odraz v zrcadle. ,,Je to od tebe moc milé a hezké Mary." Mary se usmála a stále přemýšlela, co s vlasy mladé slečny. ,,Lady?" ,,Ano?" ,,Máte dokonce i překrásné vlasy... Podle mého byste si je měla nechat rozpuštěné." Dlouhé, lehce zvlněné a skutečně tmavě hnědé.