Poslední šance {Dokončeno}

.XXIV.

Elizabeth nemohla usnout. Pouze seděla na posteli, vedle spícího Erika a přemýšlela. Skutečně se chci zaplést s někým, kdo nechal před mými zraky zabít čtyři lidi? Je to buran, který nemá absolutně žádné zásady chování. Je neurvalý a jako každý chlap jde pouze po moci!

Erik se začal převracet a najednou jeho ruka skončila kolem jejího pasu. Musela vykulit oči překvapením. Opatrně, aby ho nevzbudila, mu pomalu chytla jeho ruku a snažila se jí dát pryč. Jenže jí to nevyšlo, Erik si jí k sobě přitáhl blíž a položil si hlavu na její stehna. Elizabeth se za ksichtila, ale bylo jí to prd platné. Nejspíše by mi bylo skutečně lépe v žaláři!

Po několika minutách nakonec Elizabeth také usnula. Měla však noční můry. Viděla Victora umírat. Viděla spoustu ohně a krve. Běžela ke zraněnému Victorovi, ale jako kdyby se nemohla pohnout z místa, zatímco on k ní natahoval ruku. Křičela, plakala, ale bylo jí to k ničemu. 

,,Victore!" zakřičela a musela se posadit. Noční můry ji nakonec vzbudili. ,,Victore?" zeptal se zmateně Erik, který již byl několik hodin vzhůru a právě cosi dělal u stolu. Elizabeth mlčela. Prudce se na ní otočil. ,,Proč jste vykřikla jméno mého bratrance?!" opět se zeptal, avšak tentokrát více nahlas.

Elizabeth si rukou zajela do vlasů a zastrčila si pramínek za ucho. Pomalým krokem se k ní vydal. Opět z něj měla strach. Ten jeho výraz. Obočí měl zkřivené, úsměv se mu z tváře vytratil zcela. Z jeho rtů se stala rovná čárka.

Posadil se k ní na postel. ,,Já nevím," zalhala. ,,Betho," oslovi ji jemně a ona ho tentokrát ani neopravila. Natáhl se pro její ruku a jemně jí sevřel v té své. ,,Můžete mi přece věřit!" oznámil to s lehkým až děsivým úsměvem.

Jestliže o Victorovi ví více než říká, mohl bych ji proti němu využít. Použít ji proti němu a oslabit ho.

Elizabeth se mu zahleděla do očí a v nich bylo cosi co jí říkalo, nevěř mu, ale zároveň jako kdyby musela. ,,Jak vám mohu věřit Eriku? Jsem pro vás pouhá zajatkyně!" Erik políbil hřbet její ruky. Potřebuje vědět víc. Znát Victorovi slabiny. Musel se jí dostat do hlavy, musel zařídit, aby mu věřila, nebo i víc.

,,Kdybych vás bral jako pouhou zajatkyni, neřekl bych vám o mém otci, nestaral bych se o vás, nenechal bych vás procházet po mém hradě a nepozval bych vás, aby jste dnes posnídala se mnou a mým otcem," řekl klidně i když uvnitř zuřil. Chtěl vědět vše a chtěl to vědět hned!

Elizabeth se na něj zadívala a lehce nadzvedla své levé obočí. ,,Zvete mě, abych s vámi dnes posnídala?" ,,Ano," řekl už lehce nervózně. Opět si ho prohlédla a poté s hlubokým nádechem a výdechem řekla: ,,Miluji ho!" Erik vykulil oči a pouze jí pozoroval.

Po pár vteřinách potřásl hlavou, odlepil od ní svůj zrak a rukou si přejel po tváři. Musel se začít trochu smát. Elizabeth se zamračila a snažila se s ním opět navázat oční kontakt. ,,Co?" zeptala se jednoduše. Erik zakroutil hlavou a opět naladil svou hranou vážnou a soucitnou tvář.  

,,A on vás?" Elizabet se odtrhla od jeho očí. ,,Já... nevím..." Typický bratranec Victor. Nedokázal jsem pochopit, proč se neoženil. Jako kdyby mi připomněla, že on byl ten romantik, který věřil v lásku na první pohled. On byl ten co nikdy nechtěl smluvenou svatbu. Avšak jestliže ona je tou dívkou, do které se rozhodl zamilovat. Má pomsta nebude až tak těžká.

,,Proč to všechno děláte?" zeptala se se slzami v očích. ,,Co?" ,,Proč se ke mně tak chováte? Přátelsky? Mám být zajatkyně. Ani vlastně nevím, proč jste mě nezabil jako ostatní. Proč jste si mě nechal! Co se stane až si pro mě Adam přijde?" Buď Casanova. Pomalu a opatrně pustil její ruku a položil jí dlaň na tvář. Něžně ji hladil, aby se cítila v bezpečí.

,,Nemohl bych vás zabít... Nejste jen tak někdo. Jste dívka, která popletla hlavu samotnému a velkému Victorovi a mnoha jiným. Potřeboval jsem vás, abych sem nalákal svého bratrance. Není právoplatným dědicem trůnu. Je jím můj rod! On to ví, ví to moc dobře!" na chvíli se odmlčel a poté pustil její tvář, ,,já jsem dědic trůnu! Král!"