GRAY SHADOWS

Chapter 3.

 Zbytek dne už byl jen bryndákem na krku.  Celý jsem ho proseděla u televize.

 ,,Crrr!" upozorňovalo mě zvonění budíku na mobilu, na odchod do školy. 

 ,,Mami, tak já jdu." zařvala jsem při obouvání bot u dveří.

 ,,Vždyť si nic nejedla" okřikla mě s tousty v rukou.

 Rychle jsem k ní zaklusala a vyškubla jí jeden z ruky, přičemž jsem za sebou zběsile třískla dveřmi a utíkala ke škole.

 ,,Dobrý den" pozdravila mě přívětivým hlasem jako první paní učitelka francouzštiny. Já nad tím ale samozřejmě jen ohrnula nos, protože jí nikdy nezapomenu to, že mě dala do dvojice s Bieberem.

 A když už jsem se tedy zmínila o té francouzštině, máme ji jako první hodinu. Přímo úžasné.

 Ihned co jsem vešla do třídy, všimla jsem si Justina v mé lavici. Seděl přesně na tom místě, kde má sedět o hodině francouzštiny, nečekaně.

 ,,Ahoj" usmál se na mě.

 ,,Čau" opět jsem jen nepřátelsky odsekla a zasedla na svou židli vedle něj.

 Chvíli pozoroval každý můj pohyb, co jsem se chystala udělat a potom si lehl na lavici. 

 Netrvalo dlouho a zazvonilo na hodinu i s příchodem paní učitelky.

 ,,Posaďte se a Josh rozdá písemky, zatím si můžete otevřít sešit" křikla přes celou třídu s papíry v ruce a zabijáckým pohledem.

 ,,Sakra, my píšeme!" zmateně jsem zašeptala a listovala v sešitě, ve kterém máme pro zatím jen pár frází.

 O chvilku později nám už diktovala jednotlivé věty anglicky a my je měli překládat do francouzštiny. Je absurdní, že bych něco z toho dokázala přeložit bez pomoci.

 ,,Mám dnes večer volno." procházela se po třídě a opakovala každou větu co řekla nejmíň pětkrát.

 ,,Je suis libre ce soir." šeptal mi správnou odpověď Justin.

 ,,Jak se to píše?" odpověděla jsem mu taktéž šeptem a chystala mu papírek, na který jsem chtěla, aby to napsal.

 ,,Je suis libre ce soir." stálo tam naškrábané tužkou.

 ,,Už se mu nechce spát."

 ,,To je Il n'a plus sommeil." opět mi to pošeptal a hleděl si svého testu.

 ,,Mám se dobře." zakřičela a dívala se směrem dozadu. Předpokládám, že někdo opisoval.

 ,,Je vais bien." píchl do mě tužkou.

 Není nic lepšího, než pátek a konec vyučování v jednom.

A taky nic lepšího než když vás ovane podzimní lehký vítr, kolem chodníků se prolínají různé barvy listí, našlapujete si to bez bot po trávníku v parku a díváte se na holuby, kteří cupitají po chodníku.

 ,,Co ty tady?" jemně mě pobízel dost známý hlas.

 ,,Mám to kousek od domu." odvětila jsem s otočením hlavy, přičemž jsem zpozorovala Justina.

 ,,Aha. No, to já taky." přeskočil opěradlo lavičky a sedl si vedle mě. ,,Nechceš se projít?" 

 ,,S tebou? Ne, díky." řekla jsem s velkým přesvědčením uvnitř a psala si dál domácí úkol.

 ,,Proč jsi tak protivná? Nic sem ti neudělal." zeptal se mě zmateně a dal si hlavu do dlaní.

 ,,Vůbec nic" sbalila jsem si sešity do ruštiny a odešla.

Jsem na sebe naštvaná. Možná jsem nad ním neměla být tak povrchní.