GRAY SHADOWS

Chapter 17.

Když jsme konečně po třech vyčerpávajících hodinách dorazili zpět ke kempu a já se pořádně uvolnila ve sprše, kde jsem si nastavila horkou teplotu, spokojeně jsem si lehla na pravou půlku postele, abych se aspoň večer mohla soustředit na Hledání Aljašky - což se mi ale stejně nepovedlo, protože pak vešel do dveří Justin zabalený v županu.

,,To je župan po tvojí babičce?" posmívala jsem se mu, zatímco jsem odložila knížku vedle sebe a po pas se přikryla tenkou peřinou, která byla nepřemožitelně pohodlná. Uraženě se na mě podíval a župan si pomalu rozvázal, aby se následně mohl natáhnout pro obyčejné bílé tričko.

,,Co se tak koukáš?" šibalsky se usmál, když přede mnou stál jen v boxerkách a já měla úžasný výhled na jeho vypracované tělo. Nebyl by to on, kdyby se ještě k tomu všemu nesnažil zatnout svaly, aby na jeho břichu bylo značně poznat, že každý den posiluje - tedy alespoň já bych ho tak odhadovala.

,,Jen koukám." semkla jsem rty do tenké čárky a ostražitě ho pozorovala, jelikož se mé oči z nějakého nadpřirozeného důvodu nechtěly dívat jinam, což mě dost štvalo. Abych vypadala méně nápadně, zahalila jsem si peřinou celé tělo a otočila se na levou stranu, s knížkou v ruce. Moc dobře se mi natočené na boku nečetlo, ale aspoň jsem měla menší šanci nedívat se na něj.

,,Co čteš?" pošeptal mi do ucha, když se taktéž zahalil až po krk peřinou. Natlačil se mi na záda, přičemž jsem cítila jeho přirození u mého zadku - tohle nebyla moc dobrá pozice. Posunula jsem se o kousek dopředu, ale to mi stejně nepomohlo, protože jeho svalnaté ruce obmotal kolem mého křehkého tělíčka a položil si hlavu do mých vlasů.

,,To tě nemusí zajímat." ohrnula jsem nad ním nos a opět se zabořila do tun písmenek, abych konečně mohla dočíst kapitolu, kterou mám už od rána rozečtenou ale nemůžu se jí vůbec dočíst, jelikož mi do toho vždy skočí Justin.

,,Ale mě to zajímá." zavrněl mi do ucha, až mi naskočila husí kůže a přimáčkl svůj rozkrok ještě více na můj zadek. ,,Začínáš vlhnout." jezdil mi levou rukou po břiše a přitom se tlačil víc a víc na můj zadek. Už jsem se bála, že to nevydržím, bylo mi tak nehorázně trapně.

,,Prosím, nech toho." zašeptala jsem téměř neslyšitelně a neplánovaně zrudla, přičemž jsem se natáhla k nočnímu stolku, abych na něj mohla položit knihu. Odsunula jsem se od Justina a překvapivě se už na mě nezkoušel znovu lepit, ani obmotávat jeho ruce kolem mého těla, jen se na mě párkrát usmál a potom usnul - teď mám šanci konečně dočíst tu dlouho rozečtenou kapitolu.