GRAY SHADOWS

Chapter 15.

,,Vzbuď se! Marisol!" řval mi Justin do ucha. ,,Marisol!" zařval ještě silněji, přičemž jsem se prudce odstrčila zády od opěradla sedačky, na které jsem seděla. Tímhle mě i probral, protože jsem nejspíše většinu cesty prospala, jak jsem si všimla.

,,Jak dlouho jsem spala?" zívla jsem z ospalosti a promnula si oči. Následovně jsem se nepohodlně zavrtěla na místě a podívala se na svůj obtisk na levé ruce, který jsem nejspíše získala od své kožené bundy, kterou jsem si předpokládám před tím, než jsem se chystala usnout, sundala. 

,,Asi osm hodin, tipuju. Cesta sem totiž trvala jedenáct. A je čtvrt na šest, což znamená," chtěl ještě pokračovat ve svém dlouhém proslovu o tom, kolik je hodin a jak dlouho jsem asi mohla spát. Tímhle si chtěl pravděpodobně dokázat, že je v matematice o dost lepší než já, ale naštěstí jsem ho zastavila tím, že jsem mu položila svou malou ruku na jeho ústa a zvedla se.

,,Už jsme všichni?" zvolala Stewartová a chystala se přepočítat všechny účastníky výletu. Bylo nás necelých čtyřicet, což bylo velmi překvapující, vzhledem k lenosti některých studentů. Docela mě překvapilo, že dorazila i Anna. Ovšem na druhou stranu mě to nepřekvapovalo vůbec, jelikož ta se nacpe všude, kde je Justin.

,,Mellarková, je ještě někdo v letadle?" usmála se na mě k mému údivu celkem mile a rozhlédla se po studentech. Váhavě jsem váhu z levé nohy přenesla na pravou a vrátila se po schůdcích zpátky do letadla, kde jsem se rozhlédla a zjistila, že jsme s Justinem byli poslední vystupující.

,,Nikdo." zavrtěla jsem hlavou do stran a stoupla si vedle Justina, přičemž se na mě Chantal nechápavě podívala a ukázala prstem na náznak, ať jdu za ní. Na nic jsem nečekala a prodrala se mezi bandou holek, která kousek od Chan stála a octla jsem se vedle Anny, která nebyla moc daleko od Chantal.

,,Co máš s Justinem?" zašeptala s nevěřícím pohledem upřeným na mě a následně se podívala i na Justina, který byl naštěstí otočený zády k nám a povídal si s nějakým snědším druhákem, který mi někoho připomínal.

,,Nic, co bych s ním jako měla mít?" nakrčila jsem tázavě a zároveň zaskočeně obočí a zapnula si kapsu od batohu, v které byla zrovna moje nedočtená knížka - Hledání Aljašky. Ještě že jsem tu kapsu zapnula, protože nebylo na mále a kniha mi mohla upadnout na zem. 

Chantal se spokojeně usmála a ukázala rukama opět směrem k Justinovi. Tentokrát proto, abych si mohla jít stoupnout zpět vedle něj. Nemusela mi to ani naznačovat, stejně bych se za ním opět procpala, vedle Anny jsem totiž neměla zájem stát, i když věnovala pozornost úplně někomu jinému.

,,Do dvojic, jdeme." zařvala Stewartová, až všichni respektem ztichli a seřadili se podle jejích představ - tedy do dvojic, jak si poručila. Teď jsem přemýšlela, jestli je dobře, že jdu ve dvojici s Justinem nebo špatně, že jsem odešla od Chantal. Rozhodla jsem se pro to, že je lepší, když jsem ve dvojici s Justinem, než s Chan, která má za zadkem Annu.

,,Máš stan?" zeptal se mě Justin při pohledu na můj batoh, který nevypadal na to, že bych v něm měla složený i stan. Počítala jsem totiž s tím, že přespím s Chantal, jenže si bohužel zapomněla ráno z půdy vytáhnout stan a tak se připojila k Anně, která má stan pro dvě osoby.

,,Nemám." sklopila jsem pohled, protože jsem věděla, kam tohle směřuje a v téhle konverzaci jsem nehodlala nadále pokračovat. Ale při myšlence, že má dnes večer pršet a já nemám kde spát, upřela jsem pohled opět do Jussových karamelových očí a čekala, co z něj vyleze.

,,Tak budeme spát spolu?" škádlivě se usmál a zrychlil krok, aby se vyrovnal kroku ostatním. Když jsem ho viděla zezadu, všimla jsem si mírně spadených kalhot, přičemž jsem si mohla povšimnout i jeho boxerek Calvina Kleina. S údivem jsem se ušklíbla a zároveň zasmála, ale toho si zase nemohl nevšimnout Justin.

,,Čemu se směješ?" zamračil se a zaměstnal mě dlouhým pohledem, který jsme mezi sebou krátkou chvíli vedli, než si toho čemu se směju všiml. ,,Haha, moc vtipný."