GRAY SHADOWS

Chapter 13.

Než byste řekli švec, nastalo pondělí plné očekávání. S dosti pozdním příchodem jsem stála na letišti a loučila se s mámou, která vypadala nad míru ustaraně, až mi jí bylo líto. Ale nechtěla jsem z toho dělat ještě větší trauma, než bylo a jednoduše jsem jí obejmula na rozloučenou s malým polibkem na čelo.

S kufrem do letadla se mi pomohla dostat paní Nicolsonová, za což jsem jí byla neskutečně vděčná. Jelikož mě děsí představa, jak vleču kufr po schůdcích k letadlu a najednou se mi stane taková menší nehoda, - kufr spadne ze všech stupínků na zem a rozevře se, jako první tam mám spodní prádlo, takže by to nebyl zrovna dvakrát hezký pohled. Naštěstí jsem z toho vyvázla živá a mému zavazadlu se nic nestalo, naneštěstí ani mně ne.

,,Sedneš si k Bieberovi. Každého žáka, kterého jsem k němu poslala odehnal, vyžaduje tebe." usmála se od ucha k uchu a pohladila mě jemně po vlasech, přičemž zafoukal vítr a já ucítila její jemnou vůni, voněla přesně jako parfém Makkah, který mimochodem používá i Chantal.

S vyceněnými zuby jsem bloudila uličkou, s nadějí, že mi dá Justin alespoň nějaké znamení, protože žáků bylo usazených už opravdu moc, letěl snad celý prvák a možná půlka druháku, docela jsem se divila. Když mě do nosu konečně udeřil parfém Armani, hned jsem věděla, že ta vůně se nese od Justina, nikdo jiný totiž tenhle překořeněný parfém nenosil - tedy alespoň z naší třídy, nevím, jestli z jiných, toho jsem si nijak nepovšimnula.

,,Ahoj, mohl jsi aspoň zamávat, třikrát jsem si tě spletla s jedním a tím stejným druhákem." protočila jsem očima a pohodlně se usadila na své místo, abych se následovně mohla připoutat a věnovat mu plnou pozornost, jelikož jsem si sluchátka zapomněla doma, takže mi stejně nic jiného nezbývalo.

,,Jej, ahoj. Promiň, neslyšel jsem učitelku mluvit o tvým příchodu, poslouchám celou dobu." vzhlédl ke mně jeho karamelovýma očima, přičemž si opatrně sundal červené Beatsy, které jsem slyšela dosti nahlas hrát, než jsem k němu promluvila.

,,Nevadí." usmála jsem se a po přejetí po displeji jsem otevřela box na zprávy, ukazovalo mi to čtyři upozornění. Povzdychla jsem si, určitě máma.

Už jste vzlétli? :-)

Mám o tebe strach.

Broučku, odepisuj mi.

Co když dostanete silné turbulence a letadlo skončí na pustém ostrově? Co budu dělat?

Zasmála jsem se nad jejím sarkastickým přemýšlením, jelikož nikdy nebyla optimistka a ani nevypadá na to, že by jí někdy chtěla zkusit být a zůstat u toho. Aniž bych přemýšlela nad tím, co chci napsat, odepsala jsem a vypla si pro jistotu mobil, abych nadále SMSky plné starostlivosti nemusela číst.

Teď vzlétneme, paní Stewartová už nakázala připoutání a neboj, nic se mi nestane a letadlo nehavaruje, silné turbulence rozhodně nehrozí :)

,,S kým si píšeš, Mar?" vytvořil se mu na tváři poměrně velký úšklebek, vzhledem k situaci a položil mi ruku na odhalené stehno. Jelikož jsem měla dnes sukni, cítila jsem teplo od jeho ruky skoro po celé noze. Něco jako husí kůže ale tohle byl protiklad.