GRAY SHADOWS

Chapter 20.

,,Ty v tašce nosíš celou dobu dva balíčky engelse drop a já o tom nevím?" řekl Justin znechuceně, když mě viděl vycházet ze křoví, ve kterém jsem před chvílí musela akutně na malou, protože můj močák byl plný Justinovy sodovky, kterou mi po cestě pořád strkal pod nos.

,,Já se starám o to, jestli mě někde za rohem nešpehuješ a ty jsi vykulenej z toho, že s sebou v kabelce nosím bonbony?" zasmála jsem se a dala si ruku v bok, přičemž jsem se mírně nahnula z křeče v zádech, která mě už od rána tlačila. ,,Mimochodem, v přední kapse jsou i jelly tots." zamířila jsem k němu a vytrhla mu tašku z pevného sevření.

Naštvaně vstal a vypil zbytek pomerančové sodovky - už musela být nechutně ohřátá sluncem, které nám oběma pálilo do zad. ,,A teď už nemáš co pít." zahodil za sebe pet lahev a sedl si zmoženě do trávy, která byla horkem nažloutlá. 

,,A ty zas co mlsat." našpulila jsem provokativně rty, zatímco jsem otevřela jelly tots a jeden bonbon si chtěla strčit do úst, než Justin vstal a vzal mi ho. Zakoulela jsem očima a dívala se, jak spokojeně žvýká. ,,Spokojenej, viď?" přivřela jsem oči a podezřívavě si ho prohlížela, dokud svoje rty nečekaně přitiskl na ty mé a začali jsme se pomalu líbat. Cítila jsem se jako bych měla rty v plamenech, i z toho horka k tomu.

,,Teď už jo," zalapal po dechu, když jsme se od sebe odtáhli a pohladil mě po vlasech, z čehož jsem se podvědomě štěstím radovala a navenek červenala.  ,,Sour patch kids s sebou nenosíš?" zašeptal mi do ucha, přičemž jsem ho od sebe odstrčila pro nespočitatelnou naštvanost, že přerušil krásnou chvilku způsobenou jím.

,,Jdeme." nadzdvihla jsem jedno obočí a posunula si ucho kabelky výš, aby mi ji při nejmenší příležitosti Justin nemohl strhnout a ukrást bonbony, které jsem bedlivě střežila, jako svoje vlastní děti - až na to, že nemám děti. 

Chvíli nám trvalo, než jsme našli vhodné místo pro psaní té přiblblé slohové práce, kterou po nás učitelky chtěly. Avšak moc dlouho jsme u psaní sedět nevydrželi, jelikož jsme seděli u vodopádu, který Justina hrozně rozptyloval a plácal nadávku přes nadávku do té doby, dokud se nakonec nezvedl a nešel o pár metrů dál, aby pro něj dopad vodopádu byl tišší.

,,Páni, to musí být fakt hluboký." žasla jsem nad řekou seshora, zatímco jsem položila papír vedle sebe a překřížila si ruce přes prsa. Pozorování vodopádu dopadajícího do řeky bylo naprosto úchvatné, až do té doby, dokud se Justinovi ruce neobjevily zezadu na mých bocích.

,,To těžko." opřel si hlavu o mé rameno a ještě víc se na mě zezadu namáčkl, až jsem si připadala jako sardinka v konzervě, což mě dost deprimovalo, protože se nejradši cítím uvolněná.

,,Tak to zkus!" zařvala jsem a strhla jeho ruce z mých boků, přičemž jsem ho prudce žduchla vpřed, vstříc řece i s dopadajícím vodopádem, který vydával melodický zvuk. Hned co vynořil jeho zmáčenou hlavu a zmateně se na mě podíval, vypukla jsem v nezastavitelný smích a následně jsem nemohla ani popadnout dech.