GRAY SHADOWS

Chapter 4.

 Z pohledu Justina:

 Sbalila si věci a odešla, aniž by se na mě podívala. Nevím o ničem, co bych udělal v tuto chvíli špatně. Chtěl jsem být pouze milý k ní.

 Asi nemá zájem. Urovnával jsem si hlavu pořád dokola s touto myšlenkou.

 Sebral jsem si školní batoh z lavičky a rozhodl jsem se, že za ní poběžím. Nebyla moc rychlá, takže netrvalo dlouho a už jsem se procházel s úsměvem vedle ní.

 ,,Co jsem ti udělal?" snažil jsem se vypadat vážně, ale po chvíli ticha jsem se neubránil úsměvu.

 ,,Řeknu ti pravdu." oddechla si a stáhla mě si sednout na patník.

,,Byla jsem do tebe na základce doslova celá pryč. Strašně ses mi líbil, brečela jsem kvůli tomu na školních holčičích záchodcích. Ale stejně sis mě nevšímal. Bylo to naprosto k ničemu. Vím, komu by se líbila šmudla s rovnátky přes celý obličej. Ale mrzelo mě to. Trápila jsem se, ale tobě to bylo jedno. Teď už jsem osvobozená, nelíbíš se mi." nad poslední větou se usmála a já sebou cukl.

 ,,Co-co-c-cože?" vykoktal jsem ze sebe a soustředil se na její odpověď. 

 ,,Je to tak." zvedla se a chystala se k odchodu.

 ,,Prosím, nikam nechoď. Já to nevěděl." sklopil jsem hlavu a šoural nohama po zemi.

 Nic neřekla, jen stála a s údivem na mě zírala. 

,,Nechceš zajít do Starbucks? Něco bych si dal." zachraptěl jsem s nadšeným pohledem. Ale uvnitř se ve mně něco mlelo.

Možná je mi líto, že už se jí nelíbím. Protože teď se líbí ona mně.

,,Upřímně" odkašlala si a přistoupila ke mně blíž. ,,Půjdu ráda." 

Nabídl jsem jí své volné rameno, na nesení školní tašky a vykračovali jsme si to ke kavárně.

Z pohledu Marisol:

Abych ho trochu poškádlila, uvnitř kavárny jsem si objednala jídla a pití k prasknutí. I když pro vás to bude málo, pro mě je pět velkých káv a třech muffinů až po krk. Už teď mám plný močák.

,,Zdá se mi to, nebo využíváš šance, že to chci zaplatit?" rozesmál se a položil si své chocolate chunk cookie na stolek.

,,Možná." mrkla jsem a upíjela poslední doušky sójového cappucina.

,,Příště platíš ty." strčil mě prstem do ramene a já na něj vrhla vražedný pohled.

Začal se mi smát a mně pořád nedocházelo proč.

,,Vypadáš jako Asiat, když tohle děláš." měl až slzy v očích od smíchu.

,,Hele." položila jsem kávu na stůl a dala ruce v bok, i když to přes ten stůl moc nešlo vidět.

,,Jsi hnědá." Začal se smát ještě víc, a prohrábl si své nagelované vlasy. ,,Co jsi papala za fekálie?" posmíval se mi a zakrýval si ústa rukou, aby nešel tolik slyšet jeho smích.

,,Pablbe." podívala jsem se na sebe se smíchem do telefonu a utřela se papírovým kapesníčkem.

,,Počkej." natahoval ke mně ruce, aby mi dal spadené prameny vlasů za ucho.

Tohle byla krásná chvíle, nečekala jsem, že bude tak milý. Možná se změnil...