GRAY SHADOWS

Chapter 7.

,,Justine, přestaň! Počůrám se!" zařvala jsem, když mě lechtal na bocích. Tam jsem snad nejlechtivější.

,,No tak." usmál se a začal lechtat ještě víc.

,,Prosím." zamračila jsem se, ale neubránila se dalšímu dlouhému smíchu od lechtání.

Konečně přestal, za tohle mu budu vděčná nadosmrti.

,,Měli by jsme jít spát, vzbudíme mámu." řekla jsem rozumně a lehla si na postel.

Udělal smutný pohled a lehl si na madračku, která mu pro dnešek měla posloužit jako útulný pelíšek.

 Z pohledu Justina:

Vypadala tak roztomile a téměř zranitelně, když po deseti zdlouhavých minutách usnula. Přál jsem si, se na ni takhle dívat celou noc nehledě na to, že jsem strašně moc unavený.

,,Spíš?" šťouchl jsem do ní prstem a sedl si na polštář.

Jelikož neodpovídala, došlo mi, že vážně spí.

Byl jsem sice unavený, ale nedalo mi spát, když jsem ležel téměř vedle ní.

,,Justine?" zašeptala se zavřenýma očima. ,,Celou dobu nespím, pozoruju tě." usmála se, už s otevřenýma očima.

Pohladil jsem ji po vlasech a zakryl se dekou, která kousala. Bylo to tak nepohodlné.

,,Nejsem taková, jaká si myslíš, že jsem. Nepodlehnu ti jen tak." zašeptala a dala si ruku pod hlavu, aby na mě líp viděla.

,,Nemyslím si to." odsekl jsem s nechápavým výrazem na obličeji.

,,Vím, že jo." mrkla a otočila se zády ke mně.

Nechápal jsem, kam tím směřuje. Není taková, jaká si myslím, že je? 

,,Jestli si myslíš, že mám holky jen do postele, tak se vážně pleteš, vydržím o holku usilovat třeba i půl roku, nespěchám." uraženě jsem vstal z postele, vzal tu nepohodlnou kousací deku a namířil si to po schodech na pohovku do obýváku.

Neslyšel jsem, že by někdo šel po schodech se mi omluvit, na to jsem právě čekal. Asi jí nevadilo, že mě urazila.

 Z pohledu Marisol:

 Nečekala jsem, že hned po tom, co mu řeknu můj názor, si sbalí pelech a půjde si udělat pohodlí do obýváku.

Ale už jsem mu to musela říct, nebudu to v sobě dusit věčně.

Ráno jsem vstala s ohromeným pohledem. Přinesl mi snídani do postele.

,,I když jsi mě v noci urazila, nedalo mi to a prostě jsem ti udělal snídani." zasmál se a sedl si ke mně na postel, která se při každém pohybu nepatrně prohnula.

,,Děkuju." zavrněla jsem jako kočka, když ji někdo hladí a pustila se do sendviče se sýrem.

,,Chutná?" mrkl a opřel se o zeď.

Jen jsem se na něj se sýrem trčícím z úst podívala a on mi přikývl. 

,,Pořád jíš jako prase!" zasmál se s prstem vztyčeným k mým ústům.