GRAY SHADOWS

Chapter 28.

Když jsem bolestivě rozlepila své narudlé ulepené oči, rozhodl se spolupracovat i můj ucpaný nos. Cítila jsem ten otravný mentolový nemocniční smrad, z kterého se mi dělalo špatně. A moje oči neviděly nic jiného, než bílou barvu, která byla všude kolem mě.

,,Myslím, že od téhle chvíle nemám ráda bílou barvu.“ Zabroukala jsem si sama pro sebe, zatímco jsem se pevně rozhodla se posadit, i když mě silně bolel podbřišek. Jen matně jsem si pamatovala, co se mi stalo.

,,Už jsi vzhůru, Marisol!“ Zakřičel vedle mě někdo nadšeně a já si až po chvíli všimla, že vedle mě Justin v křesle spal a následovně se mi vše vybavilo, div jsem udržela slzy. ,,Tak jsem se bál.“ Zvedl se z bílého koženého křesla a pevně mě objal.

,,Pusť mě, nesahej na mě!“ Zařvala jsem z plných plic, i když mě bolelo úplně všechno a můj hlas zněl jako z nějakého nepovedeného hororu. ,,Nedotýkej se mě.“ Zasténala jsem tiše a opatrně ze svých ramen sundala jeho teplé ruce. Neuvěřitelně pomalu jsem dýchala a zdálo se mi, jako by v místnosti už nezbýval žádný vzduch – jako by ho Justin vydýchal.

,,Jestli chceš pomáhat, tak mi otevři okno, když jsi mi ten vzduch všechen vydýchal, budu ti vděčná,“ Mrkla jsem po něm chladně a dál si stála za svým názorem. Znovu se mrštně zvedl z křesla a zamířil k oknu, z kterého se rozhodl chvíli dívat, zatímco dovnitř putoval příjemný studený vánek. ,,Co tady vlastně dělám? A co tu děláš ty?“ Posunula jsem se dozadu k polštáři, aby si ke mně mohl Justin sednout, i když jsem nechtěla.

,,Ke mně jsi přišla zmlácená a já tam ležel,“ Sklopil hlavu, s čímž se mi z oka vykutálela jedna malinká slza, kterou jsem si setřela z tváře. ,,No a pak jsi utekla a já tě hledal asi půl hodiny, až jsem tě našel v bezvědomí u sloupu naproti domu An.“ Zadíval se mi hluboce do očí, až jsem se bála, že se do jeho mléčně čokoládových očí potopím a nevydržím to.

,,Proč?“ Zakašlala jsem se s obavou, že mě neslyšel. Podle jeho výrazu obličeje mě ale slyšel moc dobře a natáhl ke mně přátelsky ruku, kterou jsem odmítla.

,,Promiň, asi by to nevyšlo a-“ Přestal mluvit ve chvíli, kdy se otevřely dveře a stála v nich nesympatická blondýna s rudě namalovanými rty – Anna. ,,Musím jít, přijdu zase na návštěvu. Třeba rovnou zítra.“ Usmál se a pohladil mě po vlasech.

,,Co by nevyšlo?“ Zkousla jsem si rty a namotala si okolo prstu pramen vlasů. ,,Justine,“ Snažila jsem se mluvit nahlas, když si místo mě všímal Anny, které to očividně dělalo dobře. ,,Justine.“ Téměř jsem zašeptala, jelikož mi hlasivky nedovolovaly více hlasitosti.

,,Vyřešíme to pak, ahoj.“ Usmál se a propletl si ruce s Annou, s čímž jsem si všimla jejích ostrých červeně nalakovaných nehtů a pak se podívala na ty svoje – polámané, špinavé nehty s oškrábaným světle modrým lakem.

Když se zavřely dveře a já zůstala zmatená se slzami v očích sedět na čistě bílém lůžku, zachvěla jsem se pod studeným vánkem, který se do místnosti rval už dobrých deset minut. Nemotorně jsem spadla z postele, až se mi zamotala hlava a zmohla jsem se jen na plazení. Popadla mě neuvěřitelná zimnice a studený pot mi pomalu stékal po čele. Neměla jsem sílu se ani zvednout a ani brečet, jen ležet a čekat. Šedé stíny mě pohltily natolik, že jsem se cítila jako v mlze.

~ Gray Shadows - Šedé stíny, doufám, že chápete, co tím myslím :)