GRAY SHADOWS

Chapter 19.

,,Čekala jsem, že učitelka vymyslí něco originálnějšího, než míchaná vajíčka." zasmála jsem se s hlavou v dlaních při pohledu na Justina mířícího ke mně. Po tom, co Stewartová oznámila na snídani míchaná vajíčka, vypadala Nicolsonová celou dobu zklamaně, jelikož nám jako první slíbila, že dnešní snídani si můžeme udělat sami v kuchyni v kempu.

,,A já že si nakonec ulovíme toho kance," zašklebil se a přímo přede mnou se zastavil, přičemž se mírně zohnul. ,,Prý oběd bude později, teď dostaneme úkol," znuděně nad tím pokrčil nos a sedl si těsně vedle mě, zatímco se naše pohledy neoddalovaly. ,,Nesnáším úkoly." zašeptal mi do ucha a jemně mě pohladil po ušním lalůčku, což způsobilo mému tělu mírné chvění.

,,Každopádně," rozhazovala jsem rukama, aby se ode mě co nejrychleji oddálil, jelikož pro mě bylo nepředstavitelné, ho mít tak blízko sebe - v jeho blízkosti jsem se cítila nejistě. ,,Řekla ti, nebo spíš řekly, co to bude za úkol?" mrkla jsem provokativně se sebejistotou v hlase a zvedla se z měkké trávy.

,,Jelikož jste všichni tady, tak doufám, že to můžu říct. Dostanete papíry, na které se podepíšete a vyjdete si do lesa, kde načerpáte inspiraci a mezi stromy napíšete krátkou slohovou práci," zaječela za námi najednou Nicolsonová, zatímco na ni všichni přesouvali pohledy. ,,Dám vám sem papíry, každý si vezme jeden." usmála se a položila na kmen složku papírů. 

,,Rozejděte se." zakřičela Stewartová a rychle nás odháněla od kmene - byla hrozně netrpělivá, nebyla jako Nicolsonová. Nedokázala čekat ani patnáct sekund na to, než si všichni vezmou papír a budou připraveni k výpravě, která je čeká.

Mezi tím, co proběhlo pár dotazů, jsem se potopila do hlubokého moře myšlenek, která mě vyvádělo z dobré nálady. I když jsem už na střední a je mi patnáct, pořád mi chybí na zájezdech rodina, nedokážu to bez ní vydržet a neustále si opakuju, co asi dělá Cas s mámou. Jsem tu teprve den a už mi chybí Cassidiino stálé plakání nad tím, jak se jí tlačí další a další zoubek a škemrání o vrácení hračky, kterou jsem jí vzala.

,,Jsem z toho frustrovaná." řekla jsem s neopodstatněným důvodem, když si vedle mě Justin znovu sedl s nechápavým výrazem. Posunula jsem se o trochu víc dopředu a uchopila do ruky papír, který byl stále prázdný a netušila jsem, jak dlouho ještě prázdný zůstane - ale určitě dlouho.

,,Sexuálně?" ušklíbl se a posunul se na stejnou úroveň jako já, aby viděl můj výraz v obličeji po tom, co právě řekl. No nepovedlo se, jelikož jsem si z vlasů udělala záclonu, takže neviděl vůbec nic, jen jednotlivé prameny mých vlasů.

,,Možná." zkousla jsem si ret a chytila ho pod bradou, aby se mi díval přímo do očí, což se mi i povedlo - ale jen částečně, jelikož se jeho oči náhle zastavily u mých narůžovělých rtů.

Jeho ruka mě hladila po tváři, zatímco pohled opět přesunul k mým očím, které se na něj slepě koukaly. Najednou hlavu prudce nahnul na pravobok a chytl mě za zátylek, což ve mně způsobilo ještě větší nervozitu a do nosu mě udeřila jeho překořeněná vůně. Konečně se jeho horké rty přitiskly na ty mé a já si mohla pohrát s jeho nedočkavým jazykem.

,,Nesmíš být tak nejistá, Mari." usmál se po tom, co jsme se od sebe odtáhli a pohladil mě po vlasech, přičemž naklonil hlavu mírně na levý bok. A když nedostal žádnou odpověď, dal mi letmý polibek na rty a zvedl se z trávy. ,,Jdeme?"

Zčervenala jsem a za zády nahmatala mou jedinou propisku, co mám s sebou a následně s hlavou v oblacích vstala - ovšem nemotorně. Nejistě jsem přešlápla z levé nohy na pravou a po zavázání mých polorozpadlých tkaniček jsem doběhla Justina, který na mě čekal o pár metrů dál.