GRAY SHADOWS

Chapter 8.

Je to necelá hodina, co Justin odešel a nechal mě se tu nudit samotnou u televize. Nevadí mi to nijak zvlášť, ale dívat se na Harryho Pottera kvůli literatuře se mi poměrně moc nechce. Nejen že mě Harry Potter vůbec nebaví ale přijde mi to jako naprosto nezáživný film a to je sedm dílů.

Naštěstí se dívám na první - Kámen mudrců, jinak bych vůbec nevěděla, o co tam jde. Pamatuju si, jak jsem se s tetou když mi bylo čtrnáct dívala na Vězně z Azkabanu a nechápala jsem vztahy jednotlivých studentů z Bradavic. Ještě větší mínus je, že moje teta Harryho miluje, takže hned, co k nám  po roce dojede, už do DVD přehrávače vkládá další a další díly, je schopna se na to dívat neustále dokola.

,,Mar, běž uspat Cassidy a osprchuj se, už je pozdě a zítra vstáváš." zavolala na mě z kuchyně máma, s Cass v rukou přitisknutou na hrudním koši.

,,Už pádím." zívla jsem z ospalosti a líně se zvedla ze sedačky. I přesto, že mě právě puštěný Kámen mudrců na obrazovce nebavil, jsem se stejně očima nemohla od obrazu odtrhnout.

Ráno mě vzbudil pro mě nejvíce nenáviděný zvuk - budík. A radím vám, nikdy si na budík nedávejte vaši oblíbenou písničku, nikdy! Nejdřív je to fáze: nejúžasnější písnička pod sluncem, potom následuje docela dobrá písnička, následovně když ji někdo pustí, řeknete: ,,Vypni ji!" a nakonec byste ráno s chutí rozbili mobil.

Oblečení jsem dnes nijak neřešila, protože jsem neměla moc chuť se před zrcadlem kroutit a dělat přitom módní přehlídku.

,,Marisol! Hej!" volal na mě známý hlas z rohu školy. ,,Tak slyšíš?!" 

Nevnímala jsem okolí a proto mi bylo jedno, jestli na mě někdo volá nebo jestli mě všichni ignorují a nikdo si mě nevšímá, prostě jsem překročila práh školy a vydala se ke své skříňce.

,,Jsi nějaká nahluchlá čoveče, ty jsi mě neslyšela?" opřela se o skříňku a mě došlo, že to je Chan.

,,Promiň, nevnímala jsem, co potřebuješ?" usmála jsem se přívětivě a opět nasměrovala hlavu k vnitřku skříňky, v které byl obrovský binec.

,,Jen jsem tě chtěla pozdravit a mimochodem ti to dneska sluší, kde jsi sehnala ty rifle?" nahodila šokující výraz a zamilovaným pohledem sledovala moje úzké nohy.

,,New Yorker." mírně jsem se začervenala a nahodila si batoh zpátky na záda, když byl jeho obsah připraven na hodinu.

Když jsem vešla do třídy, Justin si mě ani nevšiml. Že by jsme se nakonec vrátili do doby, kdy jsem mu byla totálně ukradená a ignoroval mě? 

Uraženě jsem vztyčila hlavu a odkráčela k lavici, na které bylo tužkou naškrábané ,,Po škole na mě počkej na chodbě."

Ze stylu psaní jsem poznala, že to naškrábal Justin. Opět jsem se uklidnila a nachystala si věci na Biologii.