GRAY SHADOWS

Chapter 25.

Po vydatné večeři, kterou Justin sám uvařil, jsme se odebrali k televizi s úsudkem, dívat se na nějaký romantický slaďák. Ačkoli romantické filmy nemám zrovna dvakrát v lásce, byl to Justinův nápad a když už si dal s tímhle úchvatným večerem tak záležet, proč bych nesouhlasila?

Jeho požadavek na puštění filmu Endless Love se mi už vůbec nezamlouval, ale z toho všeho bych o Justinovi řekla, že je to až přehnaný romantik. Uchýlila jsem se na koženou pohovku, s čímž jsem se zavrtěla na místě a čekala, až si Justin přisedne, aby mi mohl položit hlavu do klína. Když si to tak přál, nebránila jsem mu v tom. Ale nebylo mi zrovna dvakrát příjemné, když mi něčí hlava drtila stehna.

,,Cítíš se pohodlně?“ Usmál se Justin, až jsem se mírně zachvěla a zpozorněla. Bez odpovědi jsem kývla s mírným začervenáním a rozplývala se nad jeho nádhernýma karamelovýma očima, které jsem každý den viděla hrozně ráda.

Když jsem vstala pro instantní horkou čokoládu, kterou jsme si deset minut před začátkem filmu nechali vychladnout na lince, chytil mě Justin zezadu za boky a obrátil si mě k sobě tváří. Jeho ústa se netvarovala do žádného vítězného úšklebku, ale do zamilovaného úsměvu, který jsem na něm viděla snad poprvé za tu dobu, co jsem se ho rozhodla snášet každý den v blízkosti sebe. V tuhle chvíli, kdy jsme na sebe jen bezstarostně zírali, jsem si připadala jako Bella z filmu Twilight, držíc Edwarda.

V mžiku se naše rty rozhodly spolupracovat, s čímž se k tomu připojily i jazyky, kterým se chtělo šířit bakterie mezi sebou. Něžně jsme se líbali, zatímco mě jeho hrubá ruka hladila po tváři a já se tupě usmívala, jako by to byl poslední polibek v mém nudném životě.

,,Zatančíme si?“ Zvedl mi bradu, abych se mu dívala do očí, když náš téměř nekonečný polibek skončil. Byla jsem jím zaskočena, jelikož mi bylo poněkud divné, že chtěl tancovat, když nebyla v doslechu ani jedna jediná nota.

,,Jediný, co slyším, je ten film. Na hlasy se přece nedá tančit.“ Namítla jsem s posměvačným úšklebkem, abych mu naznačila, že je směšný a vůbec to nedomyslel. Opravdu jsem se divila, když odstranil své ruce z mých třesoucích se boků a došel až ke stereu, které vypadalo jako z první světové války.

Po celé místnosti obývacího pokoje se rozezněla písnička Thousand Years, která mě okamžitě chytla v téhle situaci za srdíčko, které bych si ještě odpoledne za to strašné bušení vyřízla z těla, kvůli mámě.

Jeho ruce se opět přemístily na mé rozechvěné boky a pomalými pohyby jsme vytvářeli něco, co by se ani zdaleka nedalo nazývat tancem. ,,Co je na tom vtipnýho?“ Nakrčil tázavě obočí, když jsem mu šlápla po dalším kroku podruhé na nohu a odsunula se. Neodpověděla jsem nic, jelikož se mi ze smíchu chtělo až brečet.

Položila jsem mu hlavu na pravé rameno a snažila se mu nešlapat po nohách, i když tančit neumím. Než jsem to vyrovnala, trvalo to věčnost, ale zvládla jsem to a náš tanec vypadal konečně jako tanec. Štěstím jsem se rozplakala a znovu přitiskla své popraskané rty na jeho rozpálené, abych si mohla vychutnat další úžasný polibek, při kterém zapomenu dýchat.

,,Miluju tě."