GRAY SHADOWS

Chapter 12.

Když jsem vešla do třídy, právě zazvonilo. S údivem jsem zabodla pohled na mou lavici, kde seděl vedle mé každodenní zasedací židle Justin. Na druhou stranu mě to ani tak nepřekvapovalo, protože jsme se včera ještě nějak dostali k matice, přičemž jsme se domluvili na společné sezení, abych mu to vysvětlila a Anna po nás házela jen naštvané a znechucené pohledy v jednom. Každopádně jsem netušila, že to myslí doslova a vážně. S jeho přístupem bych se ani nedivila, kdyby to chtěl vysvětlit buďto po hodině matematiky nebo u něj.

,,Ahoj, nebudeme se v hodině bavit, mám to už promyšlený a tu matiku se už naučit prostě musím." kývl s povrchně pokrčeným čelem a přimhouřil oči, jako by před ním stál sériový vrah - ale stála jsem před ním jen já a já sériový vrah rozhodně nejsem.

,,Oh, dobře." zasmála jsem se, protože to na mě vyvalil nečekaně, i když on se vlastně ani nedá předvídat, je u něj všechno tak náhle.

Po chvíli kecání s Justinem, který se mě snažil pochopit v uvozovkách, přišla profesorka Greenová a jako každou hodinu matematiky se snažila uklidnit rozjívenou třídu, ovšem jí to nešlo, protože u ní skoro nikdo nemá žádný respekt - je pro všechny až moc hodná, dá se říct.

,,Lousi? Dáváš pozor?" řekla už trochu přísnějším tónem, přičemž se všichni tiše otočili směrem k ní a pozorovali, co řekne. Ovšem ten, kdo byl volaný, se otočil jako poslední.

,,Dvojnásobek dvou čísel je třikrát větší než pětinásobek menšího a součet je čtyřikrát větší a třikrát menší než sedumdesátjedna." ušklíbla se a z jejího vychytralého úšklebku by se dalo rozpoznat, co za myšlenku jí plave v mozku. Zdá se mi, jako kdyby si myslela, že teď položila otázku jako vychytralá liška a Louis je její kořist, která nemá ponětí, jak výsledek vůbec seskládat dohromady. 

,,Mellarková?" otočila se ke mně po chvíli čekání na Louisovu odpověď, kterou nedostala a podupávala nohou na béžové linoleum, co bylo rozprostřené po celé třídě.

,,Čtrnáct a šest." nahodila jsem povrchní výraz, protože každá má odpověď je správně. Zbystřila jsem, když se místo mě hlásil Justin. 

,,Špatně, Bieber?" opřela se o svůj polorozpadlý učitelský stolek, u kterého nešly tři z pěti šuplíků otevřít a věnovala plnou pozornost mému spolusedícímu. Nechápala jsem situaci, poněvadž každá má odpověď je správná a vždy to byla paní profesorka Greenová, která mě chválila.

,,Čtrnáct a pět." zachichotal se a mávl rukou, přičemž se Greenová usmála a naškrábala výsledek na tabuli.

,,Vždyť jsi říkal, že matiku nechápeš a teď ti vyšel výsledek správně!" zakřičela jsem naštvaně na Justina, když jsme vycházeli z učebny matematiky a přecházeli do učebny 215 - tedy do přírodopisné učebny.

,,A ty jsi říkala, že jsi z matiky nejlepší ze třídy." vítězný úšklebek mu pohrával na tváři tak dlouho, dokud jsem se rozhodla ho pro jistotu ignorovat, protože bych se nejradši sebrala a vrazila mu pěstí do obličeje.

Jelikož jsme si do učebny 215 dávali načas, zbylo na nás místo u okna v poslední řadě, nesnáším to místo. Pod lavicí většinou najdu zbytky plesnivých zapáchajících svačin, mrtvé mouchy - které se pravděpodobně udusily jezením těch starých svačin, nebo například posmrkané kapesníky.

Jelikož je naše přírodopisářka až moc dochvilná a troufá si přijít i dvě minuty před začátkem hodiny, nachystala jsem si učebnice se sešity ihned, jak jsem zasedla do lavice.

,,Dobrý den, nemusíte vstávat, posaďte se a mlčte." vlítla do dveří jako  kriminálník, co chce vykrást banku a následovala ji, ovšem o dost pomalejším krokem naše češtinářka. Docela mě to zarazilo, protože Stewartová a Nicolsonová nejde dohromady, naše češtinářka s přírodopisářkou se dle mého názoru moc nemusely. Nicolsonovou málem vyhodili, když na ni Stewartová svedla krádež třech kopírek, z učitelských kabinetů - krádež ovšem povedla samo sebou ta proradná lhářka, to bylo všem jasné už tehdy, když se to řešilo.

,,V rámci přírodopisu," rozkřikla se po třídě, protože nekteří žáci stále nedávali pozor.

,,A literatury." dodala paní Nicolsonová, přičemž se následovně nechala vražedně probodávat pohledem od přírodopisářky, která v ruce držela složku papírů.

,,Dohodly jsme se tady s paní Nicolsonovou, že uděláme takový menší projekt. Jelikož jste necivilizovaní puberťáci, kteří skoro ani neví, jak vypadá strom, potřebovali byste do přírody. Z toho vyplývá, že další pondělí se jede na třídenní výlet do Tennessee." pronesla s hukotem přes celou místnost a s jejím opovrhujícím vojenským postojem přešla k tabuli. Já si jen tiše povzdychla a přesměrovala svůj pohled k Justinovi.

~ Doufám, že se vám můj novej nápad líbí, mně totiž strašně a nemůžu se dočkat, až se přesuneme do Tennessee a budu popisovat jejich projekt :)

~ Mimochodem omlouvám se, že má Crystal (Marisol) v každým gifu jinak dlouhý vlasy, ale je těžký sehnat gif, kde má krátký vlasy a zároveň výstižnou scénu, která se v ději odehrává, tak doufám, že to až tak nevadí :)