GRAY SHADOWS

Chapter 11.

,,Ahoj." usmála jsem se, ještě než jsem odešla na Justina ze dveří a následně se otočila k Anně, která mi nevěnovala vůbec žádnou pozornost. ,,Měj se."

Při cestě domů mi znenadání začaly padat kapky deště na hlavu, přičemž jsem si sama pro sebe povzdychla a přetáhla si kapuci od mikiny přes hlavu, aby to nešlo tolik cítit, i když mi to v tomhle směru moc nepomohlo, cítila jsem to ještě víc. Připadala jsem si jako zpocený člověk, který právě vyšel z tělocvičny, protože se ještě více rozpršelo a kapuce nasákla ještě větším množstvím vody.

,,Ahoj mami." usmála jsem se při otevření našich vchodových dveří na mamku, která se právě chystala vyjít po schodech nahoru, s košem špinavého prádla v rukou. Nevypadala moc nadšeně, z její mimiky obličeje by se dalo snad rozpoznat i to, že se moc dobře nevyspala a to neměla černé kruhy pod očima.

,,Ahoj, Marisol. Přebal prosím Cas." znechuceně kývla směrem k pohovce, na které ležela moje malá pokakaná sestřička a vyšla schody nejspíše s úmyslem, že hodí prádlo do pračky a půjde si dát dlouhou uklidňující koupel, plnou bublinek.

,,Cas, přestaň kopat." zašeptala jsem nervózně k mé malé sestřičce, které se každodenní přebalování vůbec nezamlouvalo. Naopak by nejradši zapáchající zůstala klidně týden, vůbec to neřeší.

Až byla čistá a vložena do chodítka, tak, jak to dělá mamka, běžela jsem po schodech nahoru a rozplácla se na postel. Je to uvolňující, po tak dlouhé době ležet doma na měkké matraci. Ač bych se nejradši svlékla z kůže, protože jsem si připadala tak nečistá, po tom zásahu deště z venku.

Než jsem se nadála, bylo úterý. Další nudný den ve škole, to mě tak strašně moc uklidňuje. Vlastně bych se měla sebrat a spěchat ještě víc, než normálně, jelikož jsem včera večer ani nestihla sprchu a usnula promáčená až na kost.

 ,,A little closer I wanna be the one to explore A little trouble never hurt nobody. Uuu, I wanna feel your body." zpívala jsem si písničku Wait on me od Rixtonu ve sprše s horkými kapkami dopadajícími na mé studené ztuhlé tělo, které se potřebovalo po dlouhé době uvolnit a odpočinout si.

Hned jak jsem nohama vstoupila na rohožku u sprchového koutu, obmotala jsem kolem sebe ručník a zkontrolovala si čas na mobilu položeném na pračce. Času bylo dost, proto jsem si vyfénovala hlavu a pak si dala bílé tričko a světle modré džíny, moje typické barvy, které ke mně dokonale seděly. 

,,Odcházím!" zařvala jsem přes celý dům se Snickers tyčinkou v levé ruce, kterou jsem měla namyšlenou na svačinu - ale stejně jsem věděla, že to hned jak přijdu do školy sním, právě proto jsem si do školy nenosila svačiny, protože mi to bylo naprosto na nic.

,,Ahoj Chantal, jak se máš?" vycenila jsem mé bílé zuby na Chan, která byla opřená o svou skříňku a povídala si s nějakou holkou - nejspíše s její spolužačkou. Ale ihned, jak jsem ji oslovila, ta holka odešla a Chantal na mě upřela nadšený pohled, tedy aspoň vypadal jako nadšený.

,,Ahoj, skvěle! Dneska jsem úžasně naladěná. Co ty?" zapleskala rukama a přehodila si kabelku značky Michael Kors přes rameno. Je docela škoda, že do školy nosí tak drahou kabelku, být jí, vezmu si nějaký starý batoh, například ještě ze základní školy, aby mi tak drahou dobře vypadající kabelku nikdo neukradl.

~ Omlouvám se, že tahle část je naprosto nezáživná, ale už ji píšu přes hodinu a pořád přepisuju slova, která se mi nelíbí na jiný. A takhle bych to dělala až do noci a dneska si chci jít brzo lehnout, v následující části se polepším :)