GRAY SHADOWS

Chapter 27.

V jedenáct hodin večer jsem se konečně dostala k tomu názoru, abych se šla mámě omluvit – i když vlastně nemám za co a měla by se ona spíše omlouvat mně. Upřímně, nikdy bych k tomuhle názoru jako uražený člověk nedošla, kdyby mi to Justin pořád dokola nevtloukával do hlavy a nevysvětloval mi, že moje matka chce být taky šťastná.

Nikdy bych do sebe neřekla, že bych se mohla vydat tou nejhorší uličkou, která se tu nachází. Všude byla tma a pouliční lampy jen tak trochu poblikávaly – pokud někdo prošel, protože je oslaboval špatný kontakt, jestli to je tedy vůbec u lamp možné.

,,Jacku, ta kurva ti určitě dá,“ Zaslechla jsem za sebou poznámku staršího pána, který vůbec nevypadal jako hodná duše. ,,Přetáhneš ji ty, nebo to mám udělat já?“ Ozval se ten chraplavý hlas znovu.

,,Tak co, dáš mi, nebo tě mám radši znásilnit?“ Vyjevil se ze stínu puberťák, skoro se srostlým obočím a hleděl na mě, jako bych měla něco špatně s obličejem. Zdřevěněly mi nohy a jediné, na co jsem se zmohla, bylo tuhé vydechnutí, z kterého se vítězně usmál. ,,Nebo by sis přála umřít?“ Zakousl se do rtu, div se mu z něj nezačala valit krev a pohladil mě po tváři.

Sebrala jsem všechnu svou odvahu a dovednosti z tělocviku a co nejrychleji se vydala na útěk. Vlasy mi vlály ve větru a já utíkala tak rychle, div jsem nezakopla.

,,Stůj ty kurvo!“ Křičel za mnou ten slizký puberťák. Nohy už nemohly a já už nemohla dýchat, nemohla jsem pokračovat, čím dál víc jsem zpomalovala. ,,Ty děvko, budeš mě poslouchat, rozumíš?“ Udýchaně zasyčel a chytil mě silně pod krkem, když mě dohonil. Neudržela jsem slzy a tak jim nechala samovolný průchod, který jsem nazývala slabostí.

,,Ne, nerozumím,“ Zalapala jsem po dechu, když mi pustil krk a pro změnu mi chytil předloktí. Přistála mi na obličeji tvrdá facka, která mi tam zanechala červený obtisk. ,,Prosím nech mě, já nejsem kurva.“ Rozkutálely se mi slzy ještě více po tvářích a klekla jsem na kolena.

Neměla jsem si klekat, jelikož to bylo ta nejhorší šance pro něj, které i následovně využil. Jeho kopance do mého břicha byly nesnesitelné a strašně bolestivé. Bezmocně jsem ležela na zemi, když jsem ho viděla odcházet ode mě s krvavou botou. Lapala jsem po dechu a nemohla vyslovit ani jediné slovo.

Jediné, co mě v téhle chvíli napadalo bylo to, že musím zpátky za Justinem a nechat se od něj utěšit. Asi po třech minutách jsem se doplazila po jedné z lamp, která mi pomohla tvrdě vstát. Nohy mě nechtěly poslouchat, ale i přesto jsem s brekem vyšla uličku a zamířila opět k Justinovi, kterému se svítilo z oken.

Jelikož mi Justin ještě než jsem se vydala domů podaroval jeden ze svých klíčů od domu, bez problému jsem odemkla. Ztichla jsem, když jsem se zaposlouchala do vzdychů, které šly z Justinového pokoje. Řekla jsem si, že si třeba Justin pustil nějaký romantický film, nebo se mu už vrátili domů rodiče.

Opatrně jsem stiskla kliku a otevřela dveře.

,,J-ju-justine?“ Zůstala jsem stát jako opařená, když tam ležel Justin nahý s Annou, která se zmohla jen na posměvačný úšklebek. Okamžitě jsem třískla dveřmi a vydala se venkovními dveřmi ven, slzy byly všude a nohy se mi motaly přes sebe, nemohla jsem se zastavit.

~ Zase se budu omlouvat, protože jsem slibovala kapitolu na pondělí a dneska je co? No úterý, takže jsem vážně šikovná.

~ A taky za to, že v gifu není Justin, ale v téhle kapitole jsme přiblížení spíš k Marisol. Takže vážně na 100% slibuju, že v příští kapitole bude pohled, nebo gif Jusse.