Morpher (Přeměňovač) [DOKONČENO]

🐺6🐺

Byla jsem jako duch. Nemluvila jsem. Na nikoho. Pár lidí mi blahopřálo k nejvyššímu přeměňovači, pár mi přálo upřímnou soustrast. Moje srdce bylo rozdrceno na prach, jenom kvůli někomu, kdo chce moc. Chci ho zničit, ale nejdřív odtamtud musím dostat moje kamarádky... Učení se zrušilo. Celý den bylo volno. Učitelé spřádali plány. A já se rozhodla k nim přidat. Dala jsem si na sebe plášť s kapucí a kapuci si nasadila. Pomalu jsem přes chodbu šla ke sborovně. Místo bolesti jsem cítila jenom touhu někoho zabít. Všichni na chodbě se na mě otáčeli. Ignorovala jsem to. Přišla jsem do sborovny. Ladiová mě poznala.
Ladiová: Bello, nikdo z nás teď nemá čas.
Bella: Nejsem tady kvůli vám. Ale kvůli tomu muži. Jdu s vámi plánovat. A tečka. Žádné výmluvy.
Ziriová: Nemůžeš s námi plánovat takto důležité věci.
Přišla jsem ke stolu a naštvaně do něj rukama práskla.
Bella: Já na to mám právo!!! Jsem nejvyšší přeměňovač, ten muž mi zabil přítele a vězní mé kamarádky!!! Já sakra mám právo na to, abych se podílela na plánech mířených proti němu!!!
Ladiová: Uklidni se. Přijmeme tě do našeho "týmu".
Bella: Děkuji.
Ve většině času se řešilo jenom to, kde mají úkryt. To je největší problém. Nevíme, kde se nacházejí. Víme jen to, že je to v lese...

Jednání skončilo. Bylo pozdě. Šla jsem si tedy lehnout...

Les. Psi. On...
Muž: Vítej.
Bella: Co chceš?
Muž: Drsná.
Bella: Problém?
Muž: Ne. Jenom tě informuji...
Bella: Nic mi nesděluješ...
Nic se neozvalo.
Bella: Hej! Kde jsi???

Přímo nade mnou se skláněla postava. Ty zelené oči bych poznala všude. Ukázal mi prstem, ať nekřičím.
Bella: *šeptá* To nemám v plánu. Raději tě zabiju.
On se jen uchechtl. Držel mě moc pevně.
Muž: Nedělal bych to. Pokud nechceš vidět další mrtvolu. Máš dva dny. Pokud do dvou dnů nepřijdeš, přímo před tebou zabiju Zyru. Nemáš mnoho času. Rozmysli se.
Pak se zasmál, pustil mě a vmžiku byl pryč. Pak už jsem jen cítila jak prochází portálem. Pak se portál zavřel. Trvalo mi nějakou tu chvilku, než jsem stihla si vlastně uvědomit, co mi řekl. Mám dva dny na záchranu Zyry. Je zbytečné něco vymýšlet. Za dva dny nezjistíme umístění a nestihneme uspořádat výpravu. Je jen jedna možnost. Nikomu to ale neřeknu...

O dva dny později...
Dva dny uběhly rychle. Dělala jsem, že plánuju s učiteli, ale ve skutečnosti jsem věděla, že buď se mu vydám, nebo Zyra zemře. Nic mezi tím. Nikdo o tom ale nevěděl. Zrovna odbyla desátá hodina večerní. Já už byla připravena. Černý nátělník a černé legíny, černá kožená bunda. Vlasy rozpuštěné a přes sebe plášť s kapucí. Kapuci jsem si nasadila a vyrazila. Řekl mi, ať jdu do lesa. Tak jsem šla. Nepozorovaně. Jakmile jsem vešla, polil mě chladný pot. Raději jsem strach zahnala až do nejvzdálenějších koutků v mysli. A šla jsem. Les byl obrovský. Šla jsem asi hodinu. Už jsem se bála, že to nenajdu. Ale pak jsem ucítila magii. Bylo tu spousta keřů a stromů. Nic skrz ně nebylo vidět. Prolezla jsem jimi. Přímo přede mnou byla bariéra. V ní byl ukryt obrovský palác. Bylo to nádherné. Jakmile jsem prošla bariérou, otočili se na mě stráže. Kolem mě se objevila stříbrno bílá aura a moje vlasy zbledly, jejich konce zešedly a moje oči se rozzářily. Kapuce mi spadla. Stráže se otočili zpět a vše se vrátilo do původního stavu. Bezpečnostní kouzlo. Jeden stráže odběhl k paláci. Já šla k paláci blíž. Oknem jsem viděla dovnitř. Muž se zelenýma očima seděl v křesle a díval se do jednoho místa. Přemýšlel. Jakmile k němu došel strážník, podíval se ven. Přímo do mých očí. Tvářil se neutrálně. Pak odešel. Zanedlouho vyšel ze dveří. Za ním se v řetězech vznášely mé kamarádky.
Muž: Vítej. Tvé kamarádky si myslely, že nepřijdeš. Ale to je fuk. Teď jsi zde.
Bella: Ano. Jsem tady a vydávám se ti za podmínky, že moje kamarádky pustíš.
Samozřejmě, že holky začaly protestovat. On je umlčel jedním pohybem ruky.
Muž: Sleduj.
Řetězy kolem holek zmizely a ony se objevily za bariérou. Stráže jim zavázali oči a vedli je pryč. Ale na jinou stranu, než jsem přišla. Matou je. Otočila jsem se zpět na muže.
Muž: Asi čekáš, že tě odvedu do cely. Ale neboj se. Budeš mít pokoj. Vedle mě. Pro jistotu. A na druhé straně bude mít pokoj tvoje osobní služebná.
Bella: Před tím, než někam půjdu, chci znát tvé jméno.
Muž se zasmál.
Muž: Alexander. Ale říkej mi Alexi, Bello.
Bella: Fajn.
A tak jsem šla....

Ahoj. Dneska druhá kapitola. Snad jste rádi. Děkuji opět moc za ohlasy.
Uvidíme se příště.

VikisekCZ