Morpher (Přeměňovač) [DOKONČENO]

🐺17🐺

Probudila jsem se ve svém pokoji. Cítila jsem se tak zmoženě. Všechny svaly ne bolely. Šla jsem tedy do koupelny, kde jsem se upravila a oblékla a vydala jsem se hledat Alexe. Nikde jsem ho však nemohla najít. A tak jsem šla na zahradu k růžím, které mi daroval. Sedla jsem si na houpačku a pozorovala přírodu kolem sebe. Myslela jsem na Alexe, ale také na tetu. Už je to tak dlouho. Ale jako by to bylo včera. Ten den mi změnil život. Alex ho změnil. A taky mi v hlavě vrtal ten sen. Je to možné? Mám sestru? Nebo jsem ji měla? Kdo vlastně jsem? Chtěla bych vědět víc, ale asi se nic moc nedozvím. Ten sen určitě nic neznamenal. A co holky? Jak se asi mají? Vlastně to můžu zjistit. Přeměnila jsem se na leoparda a utíkala k akademii. Na kraji lesa jsem se zastavila. Myšlenkami jsem zavolala holky. A opravdu. Po chvíli jsem je viděla všechny jít ke mně. Vypadaly tak... Smutně. Proměnila jsem se na člověka. Když přišly ke mně. Rozbrečely se. Štěstím. Objaly mě. A já je. Chyběly mi. I mé slzy se spustily. Po hromadném objetí jsem je zavedla na louku, kam jsem jako malá chodívala. Posadily jsme se společně do trávy.
Bella: Holky... Chyběly jste mi.
Zyra: Ty nám taky. Ale teď povídej. Utekla jsi?
Bella: Ne.
Ronie: Tak jak to, že tu jsi teď s námi?
Bella: Můžu si chodit, kam chci.
Lili: Jak?
Bella: To je na dlouho.
Zyra: Doufám, že ti Alex nic neudělal, nedej bůh, že jsi s ním spala.
Zamrzla jsem. Co na to mám říct? Mám jim lhát? A nebo jim mám říct pravdu?
Ronie: Ne... To není pravda.
Bella: Já... Holky... Nevím, jak vám to mám říct... Jak to vysvětlit.
Zyra: Jsi očarovaná. Quinn říkala, že jsi na ni zaútočila. Probuď se z toho. Zvládneš to.
Bella: Nejsem začarovaná.
Lili: Ale jsi. Jen si to nechceš přiznat.
Bella: Nejsem! Alex by mi nic neudělal. Nikdy.
Zyra: Bello! Kvůli němu se musíš potýkat s mocí nejvyššího přeměňovače. Chápeš?
Bella: A jsem za to ráda. Kdybych nekouzlila, zbláznila bych se. Vlastně jsem mu vděčná.
Lili: Jsi blázen. A stejně by mě zajímalo, proč jsi přišla.
Alex: To mě taky.
Prudce jsem se otočila. Za námi stal Alex. A měl výhružný výraz. Ale mířený na holky.
Bella: Alexi, to nic. Jen jsem je chtěla vidět. To je vše. Nic se neděje.
Alex: To doufám.
Řekl to hrubě, ale já mu na očích viděla, že má strach. Pohladila jsem ho po tváři. On se jemně usmál.
Bella: Nic se neděje. Jsem pořád tady. Zůstanu s tebou.
Ronie: To tedy ne!!! Očaroval tě a chce jen tvou moc! Pak tě zabije!
Bella: Kdyby to tak doopravdy bylo, už bych byla mrtvá. Nemyslíš?
A nastalo ticho. Alex mě chytil za ruku a s klidným a přívětivým výrazem se otočil čelem k holkám.
Alex: Chápu, že mě nenávidíte, ale Belle bych nikdy neublížil. Je to to nejdražší, co mám. Bez ní bych byl nic.
Holky otevřely pusu dokořán. Alex využil ticha, přitáhl jsi mě a přede všemi mě políbil. Pohled holek byl k nezaplacení. Alex se na mě šibalsky usmál a zašeptal mi do ucha.
Alex: Dlužíš mi jedno přání za to, že jsi odešla a nic jsi nikomu neřekla.
Vyšpulila jsem naštvaně rty. On se zasmál. Byl to jeden z nejkrásnějších zvuků na světě.
Ronie: Bello. Co s ním máš?
Bella: To je složité...
Lili: Ty s ním spíš???
Bella: No...
Alex: Nejenom to.
A zašklebil se. Měla jsem chuť ho uškrtit. Tohle neměl říkat.
Bella: Toho paka za mnou si nevšímejte. Jakoby tu nebyl.
Alex byl rychlostí blesku u mě a drsně mě chytil za pas. Stála jsem k němu zády. On se náhle. Svými rty se dotýkal mého ucha. Zašeptal.
Alex: Mám další přání. Těš se na večer.
Nezmohla jsem se ani na slovo. Byla jsem hrozně vzrušená. On nejspíš taky.
Bella: Těš se, až ti to okořením.
A šibalsky jsem se usmála. Svým zadkem jsem se na něj ještě víc natiskla. Celý zbledl. Holky to jen pozorovaly. Zůstala jsem na Alexovi natisklá a pokračovala v rozhovoru s holkama.
Bella: Vím, že máte strach, ale já se mám dobře.
Ronie: Bello, víš jistě, co děláš?
Zyra: Bojím se o tebe.
Bella: Nemusíte se bát. Věřte mi. Vím, co a jak.
Lili: Tak... Dobře.
A pak se všechny výhružně podívaly na Alexe.
Zyra: Pamatuj si tohle. Ublížíš jí a je mi jedno, kdo jsi. Zabiju tě.
Ronie: Pěkně pomalu.
Lili: A co nejvíc bolestivě.
Alex už se netvářil tak drsně. Naštvané holky jsou opravdu silné a nebezpečné. Vítězně jsem se na něj usmála.
Zyra; Tak my už půjdem.
Odtáhla jsem se od Alexe. Všechny jsme se objaly. Slzy se nám zase spustily.
Ronie: Zase nám budeš chybět.
Zyra: Jo...
Lili: Co budeme dělat?
Bella: To zvládnete. Hlavně si už někoho najděte.
A všechny jsme se zasmály. Alex mě objal, když holky odcházely zpět na akademii. Dívala jsem se za nimi, dokud nevešly dovnitř.
Alex: Neboj. Brzy se s nimi zase můžeš setkat. Můžeš za nimi jít, kdykoliv budeš chtít.
Otočila jsem se k němu.
Bella: Vážně?
Alex: Ano.
Objala jsem ho.
Bella: Děkuju. Děkuju moc.
Alex: Neděkuj. A už pojď. Ať stihneš alespoň večeři.
Bella: Večeři?
Alex: Podle Scar jsi prošvihla oběd na houpačce a pak ani zmizela.
Bella: Oh... Čas ale letí.
Alex: Tak pojď.

Po večeři ke mně Alex přišel do pokoje. Povídali jsme si. A pak přišlo na přání.
Alex: Hm... To bude těžké.
Dlouho přemýšlel a pak se šibalsky usmál. Začala jsem se bát.
Alex: První. Musíš mě vzrušit jak jen nejvíc to půjde.
Otevřela jsem pusu dokořán. Jak to mám asi udělat?
Alex: A za druhé... Budeš týden bydlet u mě v pokoji.
To vážně?
Bella: Na co myslíš? Sprosťáku. Zapomeň.
Alex byl v rychlosti u mě a přitáhl si mě k sobě. Snažila jsem se mu vykroutit, ale nešlo to.
Alex: A to jsem myslel na něco ještě lepšího.
A praštil mě do zadku. Vyjekla jsem. Alex se ušklíbl a šel ke dveřím.
Alex: Za deset minut u mě v pokoji, puso.
Bella: Nesnáším tě.
Alex: Taky tě mám rád.
Vyplázla jsem na něj jazyk. On mi poslal vzdušnou pusu a odešel. Musela jsem se pousmát. Celkem jsem se těšila. I já jsem byla v duši úchyl. Tohle bude ještě zajímavé....

Tak další kapitola je tu. Snad se líbí. Ano, tenhle příběh bude víc úchylnější. Takže be ready.
Tak čau u další.

VikisekCZ