Morpher (Přeměňovač) [DOKONČENO]

🐺28🐺

Bella
Probudila jsem se na zemi. Po tom, co jsem brečela, jsem tu nejspíš usnula. Pomalu jsem vstala a šla jsem do své skrýše. Z ní jsem nahlédla do Alexova pokoje. Byl celý bledý. Opatrně jsem vešla do jeho pokoje. Přišla jsem až k jeho posteli. Jeho černé vlasy mu padaly do obličeje. Opatrně jsem mu je oddělala. Vypadal unaveně a zmoženě. Pod očima měl kruhy. Pohladila jsem ho po tváři. I přes tohle všechno byl krásný. A pak otevřel oči. Lekla jsem se. On se pousmál a zachraptěl.
Alex: Bello...
A znovu zavřel oči. Opatrně jsem k němu přišla a přiložila mu ruku na čelo. Byl celý horký. Zabalila jsem ho do peřiny a šla si pro mísu s vodou a hadr. Pak jsem si k němu sedla a pomalu mu otírala čelo. Horečka ne a ne ustupovat. Zajímalo by mě, kde se nachladil. Ucítila jsem přítomnost někoho jiného. Prudce jsem se otočila. Za mnou nikdo nebyl. A pak jsem se otočila zpět a...

Svět kolem mě se změnil. Byla jsem u jezera, které bylo blízko mému dětskému domovu. A pak z lesa vyběhl Alex. Svalil se na zem a brečel. Řval a mlátil rukama do země. A pak skočil do jezera. K noze si přivázal kámen. Skočila jsem za ním. Dýchat jsem mohla. A pak jsem slyšela hlas Stelly.
Stella: Alexi... Potřebuje tě. Potřebuje tvou oporu a pomoc. Zvládnete to.
A viděla jsem jen záblesk zlatého světla u lana a lano se přeřezalo. Alex vyplaval na břeh. Svalil se do trávy a omdlel. Pak ho našla Scar a přinesla ho zpět.

Znovu jsem se ocitla v realitě. Prudce jsem se nadechla. Alexovi oči se na mě koukaly. Překvapeně jsem vyjekla.
Alex: Co se ti stalo? Vypadalas, nepřítomná. Nereagovala jsi. Na nic.
Bella: Já... Já...
Co mám říct? No víš, viděla jsem tě se málem utopit... Můžu totiž vidět minulost, přítomnost i budoucnost. Místo toho jsem se však rozeběhla do své skrýše a zamkla jsem se tam. Dívala jsem se dovnitř. Alex ležel a přemýšlel. Pak se podíval směrem ke skrýši. I když jsem věděla, že mě nemůže vidět, chtěla jsem se schovat. Jemu se v očích zaleskly slzy a já i na tu dálku viděla, jak mu putují po tváři. Pak se otočil ke mně zády a nejspíš šel znovu spát. Rozhodla jsem se jít do bazénu. I když bych se neměla zatěžovat, od té doby, co jsem vyjela po Matthewovi a Davidovi, se cítím normálně. V bazénu jsem se potápěla, dělala jsem různé triky a bavila se. Ale nemohla jsem se smát. Jediný, kdo by mě mohl rozesmát, byl Alex. Chyběl mi. Jeho přítomnost, ústa, oči a vlasy... A bylo toho mnohem víc, co mi chybělo. Ponořila jsem se. Pomocí kouzla jsem se zatížila a nohama se dotkla dna. Chtěla jsem chodit po dně. Tančit na dně. Dělat triky pod vodou. Kolem mě hlavy se objevila bublina, abych mohla dýchat. A začala jsem. Bylo to nádherné. A pak jsem slyšela jak někdo skočila do bazénu. Podívala jsem se vzhůru, ale nikoho jsem neviděla. A pak mi někdo zakryl oči. Lekla jsem se a rychle jsem se otočila. Byl to Alex. Sledoval mě až sem? Alex mi nabídl ruku. Chtěl si zatančit. Váhavě jsem ruku přijmula. Alex si mě přivinul k tělu a začli jsme tančit. Z prvu jsem cítila ohromnou úzkost, ale jakoby mi Alexova přítomnost pomáhala. Když tanec skončil, stála jsem obličejem přímo proti Alexovi... Teda... No... Dívala jsem se do očí Alexovi, ale on je asi o hlavu vyšší. Alex si mě zvednul, abych byla v úrovni jeho hlavy. A pak mě políbil. Úzkost se dostavila. Ale já se jí snažila potlačit. I mě chyběl. Tolik. Tohle jsem potřebovala. Ale pak mi začaly ochabovat ruce a já musela jednat. Rychle jsem se od něj odstrčila.
Bella: Promiň mi to. Chci být s tebou, ale ta bolest je nesnesitelná.
Alex: To nevadí. Já se omlouvám.
Bella: Tak pojď. Poplaveme zpět.
A tak jsme plavali. Alex byl těsně za mnou, ale nedotýkal se mě. Bál se, aby mi neublížil. Když jsme vyplavali, rozloučil se a odešel k sobě. Já zůstala stát na místě. Měla jsem tu skokánky. Znala jsem jeden trik. Byl nebezpečný, ale byl skvělý. Proč byl nebezpečný? Při skoku jsem se musela položit na záda a začít se točit doprava, pak se pomalu začít zaklánět a až budu skoro narovno, musím dát ruce do šipky a pak lehce proklouznout vodou. Nebezpečí bylo takové, že pokud se pretočím moc brzy, můžu si sílou zlomit vaz, protože se skáče z několika metrů. Asi tak z 20. A pokud se pretočím moc pozdě, dopadnou tvrdě na hladinu a můžu si zničit kůži. Ale já chci riskovat. Vytvořila jsem vysoký skokánek. Můj bazén byl dlouhý, takže jsem neměla strach, že bych dopadla na zem. Vylezla jsem na něj. A rozeběhla jsem se. Na konci jsem se odrazila. Ve vzduchu jsem se přetočila na záda. A pak jakoby se všechno zpomalilo. Přetáčela jsem se. Pomalu a rozvážně. Po chvíli jsem cítila že ztrácím výšku. A tak jsem se pomalu začala přetáčet dozadu. Hlavu jsem zaklonila a začala jsem i své tělo zaklánět. A když jsem byla skoro plně zakloněná, stačila jsem dát roce za sebe a dopadla jsem do vody. Pod vodou jsem se otočila a vyplavala jsem. Bylo to neuvěřitelné a krásné. Sama pro sebe jsem se usmála. Vylezla jsem a šla se usušit. Když jsem se usušila a převlékla, vlezla jsem do skrýše. Když jsem se podívala tím velkým kukátkem, Alex zrovna vylézal z koupelny. Nahý. Rychle jsem se otočila a celá rudá jsem se vytratila.
Doběhla jsem k sobě do pokoje. Celá rudá jsem si zalezla do koupelny. Musím si napustit vanu, abych se uklidnila. Když jsem ji napouštěla, vzpomněla jsem si, co se stalo naposled, když jsem si napouštěla vanu u Alexe. Znovu jsem zrudla. Jakmile byla koupel připravena, svlékla jsem se a vlezla dovnitř. Voda byla příjemně teplá. Uvelebila jsem se a relaxovala. Pomalu jsem začala usínat, když v tu někdo věšel. Alex... Co tady dělá? Rychle jsem si zakryla tělo rukama. Alex mě hltal pohledem a mé myšlenky se zbláznily...

Takže nová kapitola je zde. Předem se omlouvám, že jsem včera nevydala kapitolu. Nestíhala jsem. Tak doufám, že se líbí.
Tak čau u další...

VikisekCZ