Morpher (Přeměňovač) [DOKONČENO]

🐺44🐺 - Epilog

O 5 let později, z pohledu 3. osoby...
Bella utekla do pokoje a prudce za sebou zavřela dveře. Všechny vchody zamknula. Nechtěla, aby sem někdo šel. Bála se. Začala brečet... Co to jen udělala? Málem zabila svou holčičku, Keru... Její hysterický pláč byl srdcervoucí. Občas mívala záchvaty. Záchvaty, při kterých ubližovala lidem kolem sebe. Její magie se zvětšuje a zvětšuje. Každým dnem je větší a neovladatelnější. Záchvaty jsou častější. Před ní se náhle objevilo světlo. Stella...
Bella: Stello! Co se to děje?
Stella: To, co se má dít.
Bella: Nechápu... A taky nechápu, proč nemůžu vidět rodiče.
Stella: Brzy se s nimi shledáš.
A ukázala na šuplík. V šuplíku Bella schovala tu tajemnou věštbu, kterou nedokázala přečíst. Stella zmizela. Bella nechápala, co tím Stella myslela... Co po ní chce?

Nad ránem byly nejjasnější hvězdy. Zářily jí do pokoje. Dívala se na jejich tvar. A pak se vyděsila. Rychle vytáhla to písmo od tety. Přiložila ho tak, aby hvězdy zaplnily všechny tečky na tomto papírku. Tečky se rozzářily a vytvořily jí v hlavě text. Tak takhle to funguje. Přesně si pamatovala, co je tam napsané. Četla si to...

Nejvyšší přeměňovači, pokud tohle čteš, dávej dobrý pozor, nečeká tě nic hezkého. Budoucnost není jednoduchá. Ani hezká. Pokud tohle někdo někdy bude číst... Tak ať to předá dál a dál. Musí se to dostávat nejvyšším, aby je to varovalo a připravilo na jejich osud. Magie nejvyšších je neomezená. Neustále se zvětšuje. Nejvyšší nachází stále nová a nová kouzla. Je silnější než kdokoliv jiný. Nikdo ho nemůže porazit. Jak to tedy všechno je? Nejvyšší, jak už jsem řekl, má neomezenou moc. Neustále se rozpíná. Ale čím je jeho moc větší, tím hůř se kontroluje. Kolem šestnáctého roku života by se to mělo začít projevovat. Jeho moc roste, po každém boji je větší a také po každé nové zkušenosti je větší. Pak nastane jedna nepříjemná věc... Záchvaty...

Bella přestala dýchat. Už je u části, kterou potřebovala znát. Má ji přečíst? No... Má ji v hlavě. Ona ten text zná... Takže je to teoreticky jedno. Zatřepala hlavou a četla dál.

Tyto záchvaty jsou nepravidelné, ale s větší mocí častější. Zprvu jsou ovladatelné, ale poté už ne. Nejvyšší je schopen zabít i nejbližšího člověka.

Vzpomněla si na záchvat, před kterým včera utekla. Svou dceru Keru drápla do břicha svými obrovskými drápy. Bude tam mít jizvu. Ale co je horší, ublížila jí. Je její matka... Zadržela slzy a četla dál.

Jediné řešení je drastické. A proto ještě jednou tě prosím, abys to poslal dál. Aby se další nejvyšší připravil na jeho osud... Tyto záchvaty nejde potlačit. A pokud mě neposlechneš v tom, co ti za chvíli sdělím, zničíš sebe i ostatní v tvém okolí... Co můžeš proti tomu dělat? Jen jedinou věc. Zabít se... Jinak to nejde... Je mi líto, pokud už máš rodinu či někoho, koho miluješ. Ale nejde to jinak. Za mých dob nejvyšší žili do 20 maximálně. Tobě je možná více. Máš štěstí. Ale je čas to ukončit... Je mi to tolik líto... Předej to dál... Věřím ti...
Sabon

Po tvářích se jí spustil vodopád slz. Tak tohle je ten strašný osud, o kterém jí Stella řekla. A taky už pochopila, jak myslela to, že se brzy uvidí s rodiči. Když zemře, uvidí je. Bella vzala starou šperkovnici. Do ní dala svou tiáru a ten vzkaz. An věděla, co je na něm napsaného. Šperkovnici jsem zavřela a napsala na ni Kera. Pak jsem se oblékla do oblečení z noci, kdy jí Stella předala magickou tiáru a vyšla z pokoje. Šla přes celé sídlo. Když byla venku, měla jen jeden cíl. Trhliny. Rozeběhla se k nim. Zanedlouho uslyšela kroky za sebou. Ohlédla se. Alex za ní běžel. Volal na ni ať zastaví. Ignorovala to. Po tváři se jí kutálely slzy. Běžela dál a dál. Zastavila se až na kraji trhlin. Otočila se.
Alex: Bello!!! Co to děláš???
Bella: Můj čas nadešel! Na tom papírku je napsáno, že každý nejvyšší musí zemřít!!! Jinak zničí sebe i své blízké okolí! Prosím odpusť mi to! Je mi to tak líto! Miluju tě a miluju naší dceru.
Alex k ní přišel. Ona ho políbila. Myslel si, že je vše v pohodě a spolu se vrátí do sídla a bude vše zase jako dřív. On se mýlil. Ona ho odstrčila.
Bella: Miluju tě. Miluju naši dceru. Postarej se o ni. Ona tě potřebuje víc než já. Sbohem.
Alex: Ne!!!
A zaklonila se... (Pusťte si píseň😉) Začala padat. Alex se nahl přes okraj. V trhlinách nefunguje magie. Nemohl ji zachránit. Bella padala a konečně se cítila dobře. Podívala se do strany. Jakoby se jí celý její život přehrával před očima. Její první momenty s Alexem. To, jak se nesnášeli. A pak, jak se začali přitahovat. Viděla jeho smích, její chvíle s ním a taky chvíle s holkama. Se všema. Viděla její první boj se Ziriovou. Její první objevení paláce. Viděla to, jak opravovala palác. Jak našla své rodiče. Jak si povídala se Stellou. Jak spala s Alexem. Jak zjistila, že je těhotná. Viděla všechno krásné.... A taky její svatbu... Jejich dceru... A pak dopadla... Je konec.... Je mrtvá...

Poslední kapitola. Bože tečou mi slzy. Takže... Uvidíme se u druhé knihy Morphera: Mezi temnotou a světlem... Ano... Bude druhý díl. Děkuji vám za vše....
Tak ahoj u další knihy...

VikisekCZ