Morpher (Přeměňovač) [DOKONČENO]

🐺26🐺

Alex
Okamžitě jsem se přeměnil. Bella byla nelítostná. Vůbec nevěděla, kdp je a co dělá. Bylo mi jí tak líto. Těžce jsem se vyhýbál jejím zubům a drápům. A pak jsem udělal osudovou chybu. Otočil jsem se k ní zády. Okamžitě na mě skočila. Převalil jsem se, ale i tak mě přitiskla k zemi. Držel jsem její tlamu dál od mé hlavy, ale šlo to čím dál tím hůř. Podíval jsem se do strany. scar se snažila dostat k Ziriové. Před ní si stoupnul Matthew. Žalostně se na ni podíval.
Scar: Matthew! Nemusíš to dělat!
Matthew: Musím! Je to moje povinnost. Když to neudělám, nastane trest. Nechci skončit v cele jako Zyra.
Scar: Zařídím ti lepší život. U nás. Pojď s námi. Tam tresty neplatí. Já tě prosím. Pomoz nám!
Snažil jsem se Matthewa sledovat. Bylo to těžké, protože jsem stále musel čelit Belle. A nakonec se stalo něco, na co asi nikdy nezapomenu. Matthew uhnul Scar z cesty a Scar se vrhla na Ziriovou. Ziriová se přestala soustředit na kouzlo a Bella mi spadla do náručí. Byla úplně ledová. Rychle jsem se s ní posadil. Ztrácela sílu. Ke mně přišel Matthew.
Matthew: Odnesu ji.
Ochranářsky jsem si ji přivinul k tělu. Vložila se do toho Scar, která přiběhla během vteřiny.
Scar: Na hádky není čas. Musíme pryč. Alexi, když ji držíš, vysiluješ ji ještě víc. Věř mu. Pomůže nám.
Na to jsem kývl a s varovným pohledem jsem Bellu předal Matthewovi. A pak jsme se všichni rozeběhli zpět do lesa. Přeměňovači z akademie nás nepronásledovali. Neměli proč. Co nejrychleji jsme se snažili dostat do sídla. Bella potřebuje pomoc. Rychle. Ucítil jsem teleport. Přímo vedle mě se zjevila Ladiová, která na mě přátelský kývla. Poděkoval jsem jí lehkým gestem. Před námi Ladiová vytvořila portál a my všichni, včetně mého lidu, jsme do něj vběhli. Okamžitě jsme se ocitli u sídla. Já, Scar, Kalis, David, Matthew s Bellou a Ladiová jsme běželi do Belliného pokoje. Tam si Ladiová vzala Bellu a zamkla. Nás dovnitř nepustila. Nezbývalo nic jiného než čekat, čekat a čekat...

Bella
Dívat se, jak jsem skoro zabila Alexe byli strašné. Mé já se nemohlo proti zakletí nijak bránit. Nešlo to. A pak byla tma. Něco se stalo. Ziriová byla napadena. Nesoustředí se. Snažila jsem se napojit na své tělo a svou mysl, ale něco to. Nic nebylo. Jen tma. Černočerná tma. Bylo to depresivní. Byla jsem sama. Nezmohla jsem nic. Posadila jsem se na zem a začala plakat. Já chci zpět. Už nechci žádné zakletí. Chci být stejná jako dřív. Takhle jsem brečela snad hodiny. A pak mě něco katapultovalo z temnoty. Cítila jsem náraz energie a života. Bolelo to. Ale bylo to úžasné. V dálce, jakobych slyšela něčí hlas.
Hlas: Bello? Slyšíš mě? Vnímáš?
Ale bylo to vzdálené. A pak další rána. Ta bolela mnohem víc. Vracel se mi cit do svalů, moje smysly se probouzely. Hlas byl mnohem jasnější.
Hlas: Notak, Bello. Tohle mi nedělej!
Ten hlas. To je Ladiová. Kde to vlastně jsem? A v tu ránu třetí naráz. Ale ten už mě definitivně dodělal. Bylo to, jako by mě zasáhlo několik blesků najednou. Chytla jsem se za hlavu. Bylo to k nevydržení. Křičela jsem, ale jakoby mě nikdo neslyšel. Snažila jsem se něčeho chytnout rukama, ale jakoby tam nic nebylo. A pak... Klid. Necítila jsem už tu bolest. Pomalu jsem otevřela oči. Ze začátku jsem viděla jen pár věcí, ale pak se můj zrak zlepšil a můj sluch se vrátil. Cítila jsem končetiny. Cítila jsem své tělo. Nade mnou se skláněla Ladiová.
Ladiová: Bello. Vítej zpět.
Zpět? To jsem byla mrtvá?
Ladiová: Odpočiň si. Zavři oči. Spi. Spi...
A tak jsem taky udělala. Usnula jsem...

Alex
Z prvu bylo ticho. Ale pak se z Belliného pokoje ozval křik. Bolestný křik. Snažil jsem se tam dostat, ale nešlo to. Matthew a David mě chytli a odtáhli. Prý nesmím rušit Ladiovou. Ale já se odmítal vzdát. Vzpíral jsem se. Snažil jsem se dostat za Bellou, která křičela bolestí. Moje slzy se dostaly na povrch a volně se spustily po mé tváři.
Alex: BELLO!!!!
Zařval jsem tak hlasitě, jak jsem jen uměl. A moje síly ochably. Cítil jsem jen tu tupou bolest na hrudníku. Stále jsem brečel. A třásl jsem se. Křik utichl. A zanedlouho ze dveří vyšla Ladiová.
Ladiová: Měla na mále, ale je v pořádku. Už tu dýl být nemohu. Musím se vrátit. Nesmí se namáhat a musí dlouho spát. Bude v pořádku.
Ulevilo se mi. Usmál jsem se. Moje Bella je v pořádku. Ladiová se rozloučila a teleportovala se. Já se šel podívat na Bellu. Byla celá bledá, ale pořád krásná. Neodvážil jsem se jí dotknout, abych ji nezranil. Vypadala tak křehce. I ostatní se přišli podívat. Když zjistili, že je v pořádku, ulevilo se jim.

O tři dny později...
Matthewa a Davida jsem přijal k nám. Ti dva si vzali pokoj hned vedle Scar s Kalis, ale stejně je podezírám, že se Matthew prohodil s Kalis a teď tam spolu dělají nějaké nekalosti. To teď ale není moje starost. Moje jediná starost, je Bella. Pořád se neprobudila, ale neodvážil jsem se zavolat Ladiovou. U Belly jsem seděl prakticky pořád. Chtěl jsem vidět, jak se probudí k životu. Chtěl jsem vidět její první úsměv, její první zaměření a chtěl jsem slyšet jako první její hlas. Chybí mi. Chci ji zpět, ale není šance. Proč? To kouzlo je věčné. Měl jsem dost času ke studování. To kouzlo nejde zrušit. Jde zrušit pouze tím, komu náleží jeho založení. A to byla Ziriová. To nikdy neudělá. A tak jsem si alespoň užíval její přítomnosti. I když byla tichá. Zapadalo slunce. Jeho paprsky se dostaly do pokoje a ozářily ho. Bylo to krásné. Avšak ještě krásnější bylo, když měsíc dovnitř propustil své paprsky. Stačilo si jen dvě tři hodiny počkat a místo slunce byl měsíc. Byli to krásné. A pak jeden paprsek doputoval k očím Belly. Podíval jsem se na ni. A pak otevřela své nádherné modré oči...

Takže čauky lidičky. Nová kapitola je na světě. Snad se líbí. Děkuji moc za každou ⭐ a za každé přečtení. Moc si toho vážím.
Tak ahoj u další...

VikisekCZ