Morpher (Přeměňovač) [DOKONČENO]

🐺20🐺

Bella
Už jsem na akademii týden. Trénuji s ostatními, i když je to zbytečné. Jsem mocnější než kdokoliv jiný. Nemůžu se dočkat, až Alexe zničím. Až se jeho krev vsákne do mě srsti, až jeho krev bude na mých drápech a zubech. Rozdrásám mu tělo, abych každému ukázala, že si nemá se mnou zahrávat. Zyra se chovala podivně. Jakoby mi nevěřila... Ale nechala jsem to být...

Zyra
Nepozorovaně jsem se vytratila z akademie a zamířila do lesa. Nikdo nikde. Pomalu jsem šla lesem. Nechtěla jsem se přeměňovat, abych nebudila dojem napadení... Takhle jsem šla hodiny a nemohla noc najít. A pak jsem zaslechla hlasy. Prolezla jsem křovím... Octla jsem se přímo u sídla Alexe. Stráže se na mě vrhli a já je nechala mě odvést. Dovedli mě do pokoje, kde na posteli seděl Alex. Vypadal tak vyčerpaně. Vzhlédl. Poznal mě. A promluvil chraplavým hlasem.
Alex: Co potřebuješ, Zyro?
Zyra: Přišla jsem v míru. Bella se zbláznila. Nevím, co se přesně stalo, ale ani trochu se mi to nelíbí. Ty jsi podle věšteb dobrý. Potřebuji tvou pomoc.
Alex se na mě smutně podíval.
Alex: To já jí to způsobil. Nemohu ti pomoct.
Zyra: Měla tě ráda. Ty to v ní dokážeš probudit. Prosím. Pomoz mi.
Alex: Nemůžu! Chápeš? Ty nevíš, jak jsem se strašně provinil. Nemůžu jí pomoct, když jsem jí to způsobil.
Chvíli bylo ticho. Pak jsem se odvážila promluvit.
Zyra: Co jsi jí udělal?
Provinile se na mě podíval.
Alex: Dívej se dobře. Nebudu to opakovat.
A napojil se mi do mysli...

Zabil její sestru. Matku. Otce. Tetu. Jak?
...
...
...
Rodiny přeměňovačů s normální a černou magií žily v míru. A jejich děti se do sebe zamilovali. Stella, dcera přeměňovačů s normální magií, nádherná dívka. Měla mladší sestru. Bellu. Já se do Stelly zamiloval okamžitě. Stelle sice bylo deset a mě patnáct, ale jejich láska byla velká. Bella slavila páté narozeniny a já ji konečně poznal. Probudilo to ve mně pocity, které byly ještě silnější, než pocity k Stelle. Začal jsem se víc a víc věnovat Belle, až jsem Stellu zanedbával. Ona se zbláznila. Bellu i několikrát uhodila. Její rodiče slíbili dohled. Avšak nedodrželi to. A Stellu jsem poté omylem shodil do trhliny. Skočila by i sama. Vše jsem svedl na její rodiče. Přišel jsem je zabít. Zabil jsem otce Stelly a vydal se hledat její matku. Našel jsem ji. Když jsem ji zabil, dovnitř vtrhl můj otec. I jeho jsem zabil. Má matka stihla přenést Bellu k její tetě. Neznal jsem ji. Moje matka se bránila. A pak řekla něco, co mě zranilo nejvíc.
Alexova matka: Už nejsi můj syn.
Tím mě vyvedla z míry. A svou dýkou se ohnala po mém obličeji. Kvůli ní jsem měl ránu přes oko. A tak jsem ji zabil. A vystavil si těla všech. Jako trofeje...

Šokovaně jsem hleděla na Alexe. Ten se nepřítomně díval do země. Byla jsem sice vystrašená, ale pochopila jsem ho.
Zyra: Chápu to.
Alex: Nechápeš. Zabil jsem jí celou rodinu. Neměla normální život s nikdy ho mít nebude! Nepozná svou úžasnou rodinu. Ani tu mou.
Zyra: Alexi, ty nejsi zlý. Začni se sakra snažit a přemýšlej. Máš pořád šanci. Teď se jen musíš dostat k akademii. Bella chce tvou krev, ale ty ji třeba usměrníš. Třeba ti zase začne důvěřovat.
Alex: Už nikdy to nebude stejné.
Zyra: Zjistila by to dřív nebo později. Teď je to ještě dobré. Zvládneš to napravit.
A pousmál se.
Alex: Jaký je plán?
Já se musela taky usmát. Starý Alex se vrátil... Máme šanci... Velkou...

Bella
Nemohla jsem uvěřit, že nás Zyra zradila. Viděla jsem ji odcházet, ale nikdy by mě nenapadlo, že půjde do lesa za Alexem. Hnusná zrádkyně. Právě probíhal trénink. Slunce zapadalo, když v tu se ozvalo.
Někdo: Jsou tady!!!
Konečně. Pomsta čeká. Rychle jsem vyběhla z budovy ven. A opravdu. Stáli tu. V čele s Alexem. Za ním stala Kalis, Scar a... Zyra... Odplivla jsem si.
Bella: Ahojky, Lidičky! Už jsem se bála, že nepřijdete na slavnosti krve.
A začala jsem se smát...

Alex
To nebylo dobrý. To sakra nebylo dobrý. Začala mi připomínat Stellu. Musím jí pomoct. A to hned.
Alex: Bello, nepřišel jsem bojovat. Chci ti ukázat, jak vše ve skutečnosti bylo.
Bella: Ty jsi myslíš, že ti na to skočím?
A začala se smát společně se všemi ostatními.
Bella: Nejsem blbá. Na ně!!!
A bylo... Musel jsem se bránit. Bella mě napadla velmi efektivně, navíc na nebi začal zářit měsíc. Bránil jsem se a bojoval jsem dlouho, ale měla převahu. Svýma packama mě držela u země. Stačil jí jediný pohyb k tomu, aby mě usmrtila. Ale já ucítila spojení. Takové, jaké jsme už jednou zažili. Tehdy jsem zjistil její trápení. Toto spojení jsem tedy prohloubil. Nechal jsem do její hlavy proudit moje vzpomínky. Všechny. Posílal jsem jí ještě víc vzpomínek, než Zyře. Vše jí vcházelo do hlavy. Její oči už nevypadaly tak zabijácky. Zalévaly se slzami.
Bella: Co to...
Alex: To byla pravda. Bello, omlouvám se. Vím, že omluva ti rodinu nevrátí, ale já už to nemůžu změnit. Chtěl bych. Vážně. Omlouvám se.
A sklonil jsem hlavu. Přeměnil jsem se na člověka. Byl jsem před ní na kolenou s hlavou skloněnou. Připraven zemřít. Cítil jsem pohyb... Už je to tady...

Bella
Vše mi ukázal. A já začala chápat. Místo nenávisti jsem cítila pochopení. Sklonil se přede mnou. Přeměnila jsem se na člověka. Čekal, že ho zabiju. Napřáhla jsem ruku a.... Pohladila ho. On vzhlédl. Z očí se mi začaly valit slzy.
Bella: Odpouštím ti.
A objala jsem ho. Někdo za mnou zaklel. Ziriová.
Ziriová: Ne!!! Měl být mrtvý!!!
Avšak než stihla cokoliv říct, utekli jsme do lesa. V sídle jsem šla spát do svého pokoje. Ale už jsem se necítila tak dobře. Pořád jsem mu nemohla plně odpustit. Prostě to nešlo. A já vím, že on to na mě vidí. Zabalila jsem se do peřiny a usla.....

Čau čau. Nová kapitola tu. Snad se líbí. Teď asi nebudu moc vydávat, protože je škola, písemky.... Ale uvidím.
Tak ahoj u další...

VikisekCZ