Morpher (Přeměňovač) [DOKONČENO]

🐺10🐺

Ráno mě probudila Kalis s tím, že mi nese snídani. Poděkovala jsem jí a začala jíst. Ona se na mě se starostlivým výrazem otočila.
Kalista: Bello, nejsem slepá. Co se mezi tebou a Alexem stalo?
Bella: Nechci o tom mluvit.
Kalista: Uleví se ti.
Bella: Prostě... Ho nechápu. V jednu chvíli mě nenávidí a pak mě líbá a... Kalista: Počkej, počkej, počkej... Chceš mi říct, že náš Alex někoho líbá?
Bella: Ano...
Kalista: Páni. Neuvěřitelné.
Bella: Pak mi ublížil.
Kalista se na mě podívala.
Kalista: Bello... Poslouchej... Políbil tě. Nepotrestal tě za nic, co jsi udělala. Záleží mu na tobě.
Bella: To určitě.
Kalista: Bello! Věř mu! Pokud tě políbil, tak ti neublíží!
Po zádech mi přejel mráz. Tyto dvě věty, Věř mu a Neublíží ti, byly v proroctví mé tety. Je možné, že nešlo o Luka? Ne... Hloupost...
Bella: Prostě nesouhlasím.
Kalista: Ale...
Bella: Běž! Prosím.
Kalista uklonila a šla. A mě něco napadlo. Nechci, aby si se mnou Alex jen hrál. Musím ho donutit, aby mě uvrhl do žaláře. Přišla jsem před jeho pokoj. Zaklepala jsem. Když mi otevřel, překvapeně se na mě podíval a pustil mě dál. Jakmile zavřel dveře, otočila jsem se na něj.
Bella: Chci, abys mě uvrhl do žaláře. Alex: Proč?
Bella: Za to, co jsem udělala.
Alex: Za to, že jsi byla se Zyrou?
Bella: Jak?
Alex: Viděl jsem tě, ale bohužel jsem tě neslyšel.
Naštěstí. Jsem tak ráda, že mě neslyšel.
Bella: Prostě mě uvrhni do žaláře
Alex: Fajn. Stejně si to zasloužíš.
A surově mě chytil za paži. Bolelo to. Slzy se mi draly do očí, ale já je ze všech sil potlačovala, abych nedala najevo slabost. Dovedl mě až do věznice a tam mě hodil do jedné z cel a zamknul ji. Pak odešel.
Někdo: Kdo jsi?
Byl to ženský hlas. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Nikde jsem neviděla žádnou ženu. Jen muže. Jeden starší muž kývl hlavou směrem k jedné malé cele. V ní jsem uviděla nějakou holku. Měla červenooranžové vlasy a ohnivě rudé oči.
Bella: Jsem Bella. Nejvyšší přeměňovač.
Holka: Hmm... To je divné. Alex se nezmínil, že tě sem zamče. Byl tak zasněný po té noci, když tě políbil... Bella: Dobrý vtip.
Holka: To nebyl vtip... Chodil si sem pro rady, ale sám si to posral. Je to občas debil, ale je jako můj bratr...
Moment... Ona mu nadává?
Bella: Nech mě hádat. Scarlet?
Holka: Jop, to jsem já. Ta drzá.
A ušklíbla se. Scarlet jsem chtěla poznat. Prý je jediná, která se Alexovi postavila.
Bella: Tak to jsi ty, ta odvážná a rebelská. Všichni o tobě mluví. Nebojíš se ho.
Scarlet: Stejně, jako ty.
Bella: Máš pravdu. Proto jsem tě hledala. A teď jsem tě konečně našla. Scarlet: Vím, co chceš říct. Ale věř mu. Neublížil by ti.
Bella: Jak si tím můžeš být tak jistá? Scarlet: Jsem si jistá. Vím, že by ti nic neudělal.
Pochybovačně jsem se na ni podívala. Scarlet: Podívej, Bello. Záleží mu na tobě, i když si to nechceš přiznat. Žádal mě o pomoc. A to neudělal nikdy předtím. A to jsem tu tři roky.
Bella: To jsi tu tak dlouho?
Scarlet: Ano. Víš vůbec, za co tu jsem? Bella: Ne...
Scarlet: Bylo mi sedmnáct. Hlídala jsem u brány a tu se přede mnou zjevila osoba. Žena zahalená v plášti. Natáhla ruku a vyslala kouzlo, které mě omráčilo. Díky ní jsem získala moc. Ne oheň, ten jsem měla od narození. Ale vidění. Stala se ze mě čtenářka hvězd. Pak zmizela... Alex se zrovna chystal někam jet. Prý najít nejvyššího přeměňovače. Ale já něco viděla. Hvězdy mi ukázaly tebe. Bylo ti třináct. Šla jsi na akademii. Už bez tety. Byla jsi tak bezbraná. Rychle jsem běžela k akademii. Alex tě málem zabil. Zachránila jsem tě tím, že jsem vám vymazala paměť. Tys zmizela těsně před tím, než se Alex probudil. Pamatoval si jen tvůj věk, ale bohužel i tvou rodinu. Naštval se a utíkal někam pryč. Zabít poslední čtenářku hvězd. Tvou tetu. Než ji stihl zabít, napadla jsem ho. Ale ona už moc silně krvácela. Byla to ta žena, která mi dala dar. Alex mě odrazil a chystal se dokončit to, co začal. Ale ona mu řekla jeho proroctví. Předpověděla mu budoucnost. Bylo na něm vidět ještě větší rozhořčení. A pak ji zabil. A mě uvrhl do žaláře za velezradu. Tvá teta zemřela čtyři hodiny po vašem rozloučení.
Rozbrečela jsem se. Alex zabil mou tetu.
Scarlet: Jelikož tě chtěl najít, začal unášet nejmocnější z vašeho ročníku. Bella: Vždyť jeho systém nedával smysl. *vzlyk* Unášel holky a psal o nejvyšším přeměňovači jako o klukovi.
Scarlet: Unášel jen nejmocnější a to z jediného důvodu. Věděl, že nejvyššího Scharlová nevydá. Proto unášel nejmocnější, abyste se nemohli bránit. Po Zyře chtěl unést Quinn. Ale tu noc narazil na tebe. Cítil z tebe velmi silné magické vlny. Ale jelikož to bral na lehkou váhu, nepoznal tě hned. Jenomže jakmile se soustředil pouze na magické vlny... Byly silnější než jeho a byly silnější než kohokoliv jiného. Ověřil si to tak, že ochutnal tvou krev. Tak tě poznal. Tak tě našel. A nakonec i unesl. Ale Alex začal litovat toho, co udělal tvé tetě, jakmile tě poznal. Chodil za mnou pro rady. Já mu radila, ať ti to řekne. On se ale bál. Už jsi tu pár dní, ale i to stačilo na to, aby se trochu změnil.
Bella: Ale zabil mi tetu! A ublížil mi! Scarlet: Bello! Pokud by ti chtěl ublížit, už bys byla mučena! Ale nejsi! Dej mu svou důvěru!
Bella: Ne!
Scarlet: Věř mu!
Bella: Ne!
Scarlet: Prosím!
Bella: NE! ZAPOMEŇ!
Alex: A DOST!!!
Otočila jsem se. U vchodu do žaláře stál Alex.
Bella: Co chceš? Smát se mi? Ubližovat mi? Nebo mi chceš připomínat smrt mé tety???
Alex střelil pohledem po Scar. Omluvně se na něj podívala.
Alex: Bože... Scar...
Scarlet: Měla právo to vědět!
Alex: Posralas to!
Scarlet: Ne! Já ne! Ty sis to posral, tak si to naprav! Sám! Získej si její důvěru! Alex mlčel. Pak se otočil a odešel. Scarlet: Bože, to je debil.
Bella: Souhlas...
Scarlet: Vrátí se.
Moc jsem jí nevěřila. Cítila jsem se slabá.
Bella: Nevrátí se. Co by po mě chtěl? Jsem nicka. Jsem a asi vždycky budu, všem na obtíž.
Scarlet: Bello! Věř jemu, ale i sobě! Jsi nejvyšší přeměňovač! Rozhlédni se tu. Tohle všechno jsou vězni ze tvé strany. Podporují tě. V jednotě je síla.
Bella: V jednotě je síla.
Scarlet: Ano! A teď všichni! V jednotě je síla!
Všichni vězni: V jednotě je síla! Opakovali jsme to dál a dál. A pak do cely pronikl měsíční svit. Ani jsem si nevšimla, že už je večer. Světlo to tu dokonale osvětlovalo. Měsíční svit mě ozářil. Mé vlasy zbělaly a jejich konce zešedly. Mé oči se rozzářily. A pak jsme to naposledy vykřikli.
Všichni: V JEDNOTĚ JE SÍLA!
A z mého těla vystřelila obrovská vlna. Cítila jsem se jistější a silnější. A pak jsem usnula...

Takže ahojky. Nová kapitola KONEČNĚ vyšla. Omlouvám se vám, ale dřív to opravdu nešlo. Děkuji moc již za 280 přečtení a za 39⭐. Ahoj příště.

VikisekCZ