Morpher (Přeměňovač) [DOKONČENO]

🐺43🐺

Přeměňovači za Ziriovou se k nám rozeběhli. Naši byli připraveni, ale čekali na mě. Já se nadechla a začala jsem kouzlit. Rozeběhlé přeměňovače to kouzlo odhodilo daleko za akademii. Usmála jsem se. Ziriová je přenesla zpátky. Byla naštvaná. Zařvala a vypustila kouzlo. Alexe to zmrazilo. Já jsem se na něj otočila... To neměla dělat. Dostala jsem vztek. Cítila jsem narůstající sílu. Zařvala jsem. Přeměnila jsem se. Moje srst vzplála bledým ohněm a moje oči modrým ohněm. Cítila jsem neuvěřitelnou sílu. Ziriová se na mě rozeběhla. Já se nadechla. Snažila jsem se probudit svou sílu, která byla ukryta hluboko v mém srdci. Moje hruď začala zářit jasným světlem. Ziriová byla blíž a blíž. A pak... Vyskočila do vzduchu s dýkou, aby mě zabila, ale v půlce se zastavila a ozářil ji měsíc. Proměnila se na prach. Překvapeně jsem otevřela pusu. Opravdu po ní zbyl jen prach? Alex rozmrzl. Všichni na mě hleděli s otevřenou pusou. Jak jsem to sakra udělala?
Alex: Co se to sakra stalo???
Přeměnila jsem se zpět na člověka.
Bella: Já... Já nevím...
Alex: Bello... To bylo neuvěřitelné!!! Tys to zvládla. Úplně jsi ji usmažila. Doslova.
Usmál se na mě. Já na něj. A pak jsme se objali. Zvládli jsme to... Toho jsem se vážně tak bála? Tohohle boje? Naše strana začala jásat. Ostatní na jejich straně se začali stahovat. Báli se. My se na ně otočili. Oni chtěli utíkat.
Bella: Dooost!!!
Zastavili se.
Bella: Nemusíte se nad bát. My vám moc neuděláme. Nebudeme vás trestat za něco, za co nemůžete.
Vystrašeně se k nám otočili. Quinn přišla přede mě. Tvářila se smutně.
Quinn: Vyhráli jste. Vezměte si, co chcete a vládněte si.
Bella: Ale to není to, co chci, ani to, co si zasloužíte. Jste přeměňovači. Můžete být mnohem víc. Můžeme se znovu sjednotit. Quinn. Ty umíš vést. Já tě žádám, abyste byli spojenci s námi. Jeden lid. Nemusíme se už vraždit. Tak to bude lepší.
Quinn se na mě podívala a pak jsem si všimla záblesku za jejími zády. Dýka. Nedala jsem na sobě nic znát. Pak ji po mně mrštila. Já se zaklonila. Dýka zrovna prolétávala nad mojí hlavou. Jednoduše jsem ji chytla do rukou. Narovnala jsem se. Vražedně jsem se podívala na Quinn. Ta se vylekala. A začala utíkat. V tu chvíli se pod ní rozevřela země a ona propadla. Rychle jsem se začala rozhlížet, dko to udělal. Normální přeměňovači se drželi za ruce. To oni udělali tohle kouzlo. Usmála jsem se na ně. Tak je to správně. Oni kývli. A pak zpoza jejich zad vyšly moje kamarádky. Zdravé a v pořádku. Běžela jsem je obejmout. Začaly jsme brečet. Konečně jsem je měla u sebe. V pořádku. Konečně se o ně nemusím bát. Scharlová předstoupila.
Scharlová: Asi bude opravdu nejlepší, když budeme jeden národ pod jedním králem a královnou. Pod tebou a Alexem.
Překvapeně jsem se na ni podívala. Ona se mi poklonila. Tak udělali všichni přeměňovači. Alex si stoupl ke mně. Bylo rozhodnuto... A co bylo dál? No... Bylo toho zprvu opravdu moc, ale řeknu vám, co bylo dál. Alex a já jsme vyhlásili, že akademie slouží pro všechny přeměňovače, ať už pro normální či a černou magií. Scharlová mohla zůstat ředitelkou a An se opět stala učitelkou. Byla to její vysněná práce. A teď ji mohla znovu dělat. Kalis s Davidem se rozhodli, že využijí palác. Ten sice patřil, stejně jako sídlo, mě a Alexovi, ale my jim povolili tam žít. Ale nemohly do královských pokojů. A my konečně mohli mít klid...

O tři roky později...
Scar s Kalis a holkama dokončovaly poslední úpravy na mých šatech, vlasech a na mém obličeji. Co se děje? Je mi dvacet. Alexovi je třicet jedna a my se bereme... Ano... Dnes je ten den, kdy nebudu už Altorová, ale Kereonová. Měla jsem na sobě svoje šaty, které jsem dostala od Stelly, ale trošku upravené. Sukně byla navrstvená. Vlasy jsem měla rozpuštěné a v nich jsem měla zapleteno několik květin. Našich růží. Modrobílošedých růží. Měla jsem na sobě také ty náušnice a můj náhrdelník a za tiáru byl připevněn závoj. Boty jsem měla taky ty od Stelly. Podívala jsem se do zrcadla. Na obličeji jsem měla lehce růžovou rtěnku, tvářenku, linky, řasenku a Modrobílošedé stíny.
Bella: Holky, není to moc?
Zyra: Vůbec ne. Jsi ta nejnádhernější nevěsta na světě.
Usmála jsem se. Včera byla dlouhá rozlučka. Jak moje, tak Alexova. O Alexové nic nevím. Bohužel. Ale moje rozlučka byla super. S holkama jsme přeměné i nepřeměněné běhaly a létaly po lese. Pak jsme hráli různé hry. A pak mě zavedly k tomu jezírku u mého paláce. Kolem něj byla světýlka a bylo to tu ozdobené bílými umělými květinami. Akorát tak pro piknik. Bylo to úžasné. Do pokoje vešel Don se Zacem.
Don: Hledá se naše sestřenka. Nejkrásnější nevěsta na světě.
Zac: No tyvole... Ty... Vypadáš fakt suprově.
Bella: Děkuju.
Don se Zacem mě objali.
Don: Kdo tě povede k oltáři?
Nejistě jsem se podívala po ostatních.
Don: My to nechceme být. Nejspíš bychom se tam rozbrečeli.
Pousmála jsem se. Do pokoje vešel Matthew... Nojo!!!
Bella: Matthew? Můžu tě o něco požádat?
Matthew: Ano.
Bella: Povedeš mě k oltáři?
Matthew otevřel překvapeně pusu.
Matthew: J... Jo. Jasně. Nevadí mi to.
Bella: Děkuji!
A objala jsem ho.
Bella: A teď ještě něco. Scar, budeš mým svědkem?
Scar: Jasně!!!
A taky mě objala.
Bella: A taky musím mít družičky!!!
A otevřela jsem skříň s čtyřmi šaty pro Kalistu, Zyru, Ronie a Lili. Holky začaly brečet dojetím. Oblékly se a kouzlem se učesaly a namalovaly. Matthew mezitím odešel. Po pár minutách Matthew znova vešel s tím, že je vše připraveno a nevěsta může přijít. Nervózně jsem vykročila. Holky šly do sálu, stejně jako Don a Zac. Za dveřmi jsem zůstala stát jen já a Matthew.
Matthew: Jsi nervózní?
Bella: Ne, jsem úplně v pohodě, nevidíš?
Moje ironie nešla přeslechnout.
Matthew: Pokud budeš padat tak mi zmáčkni ruku. Chytím tě. A pokud si to rozmyslíš, klidně můžeš zastavit.
Bella: Tohle si nerozmyslím.
Matthew: Neboj se.
A začala hrát hudba. A my vešli. Všichni si stoupli a usmívali se na mě. Já se ale dívala jen na jednoho člověka, který zase sledoval mě. Alex. Kráčela jsem k němu odhodlaně a sebejistě. On je ten jediný... Když jsem přišla až k němu, Matthew předal mou ruku Alexovi a začalo to.
Kněz: Bereš si, Alexi Kereone zde přítomnou Bellu Altorovou za svou právoplatnou ženu, budeš ji ctít a milovat, dokud vás smrt nerozdělí?
Alex: Ano.
Kněz: A vy, Bello Altorová, bereš si zde přítomného Alexe Kereons za svého právoplatného může, budeš ho ctít a milovat, dokud vás smrt nerozdělí?
Bella: Ano.
Kněz: Pak vás tedy prohlašuji za muže a ženu.
Nasadili jsme si prsteny.
Kněz: Můžete políbit nevěstu.
A Alex mě políbil...

Večer jsme šli do pokoje. Tam jsme to s Alexem pořádně oslavili... Ano... Spali jsme spolu... A co bylo dál?

O dva týdny později...
Už týden zvracím. Nevím, co mi je. Snad budu v pohodě. Alex zavolal doktorku. Zrovna přišla. Provedla mi kontrolu kouzlem a pak mi něco dals. Byla to fotka... Ultrazvuk... Ne... To snad není...
Doktorka: Gratuluji! Jste těhotná!
Do prdele! My neměli ochranu! Rychle jsem se chtěla schovat, ale vešel Alex.
Alex: Bello, co se děje?
Přišla jsem k němu a dala jsem mu tu fotku. Hleděl na to, jak na zjevení.
Bella: Jsem těhotná. V druhém týdnu.
Alex: Já budu táta?
A podíval se na mě. Kývla jsem. On mě popadl a vyzdvihl do vzduchu a rozesmál se.
Alex: Já budu táta!!!!!
A tak jsem se stala nejšťastnější osobou na světě...

Takže ahojte... Dnes další kapitola. Příště už bude jen epilog. Ano... Už jsme na konci. Děkuji za vaši nekonečnou podporu.
Tak ahoj u další...

VikisekCZ