Morpher (Přeměňovač) [DOKONČENO]

🐺37🐺

Alex
Scar: Mám to!!!
Rychle jsme k ní přiběhli. Scar ukazovala na odstavec v knize. Ladiová si ho pozorně četla. Zvedala obočí překvapením. Pak se na mě podívala.
Ladiová: Ona jediná si může pomoct. A to je to špatné.
Vystrašeně jsem se na ni podíval.
Ladiová: Kdyby byla zakladatelka Ziriová, stačilo by ji zabít. Ale Bella je zakladatelka. Ona jediná může kletbu zlomit. Ona jediná se může osvobodit.
Opřel jsem se i zeď. Mé srdce zběsile a vystrašeně bilo. Bojím se.
Ladiová: Alexi... Ještě není konec. Stále si může pomoct.
Alex: Ne... Ona to nechce.
Ladiová přišla k Belle.
Ladiová: Bello. Musíš vypustit city, které v sobě skrýváš. Držíš je hluboko pod pokličkou a tím se oslabuješ a díky tomu se přeměňuješ trvale na vlka. Věř mi.
Bella: Nic neskrývám. Nic v sobě nedržím.
Ladiová ji pohladila po tváři a povzdechla si.
Kalis: Kolik má času?
Ladiové stekla po tváři slza.
Ladiová: Dva dny.
Scar se rozplakala. Matthew ji objal a utěšoval. Kalis padla Davidovi do objetí a též se rozplakala. A mě se zastavil svět. Jakoby se všechno zpomalilo. Moje Bella už tu nebude za dva dny. Všechno bude pryč. Už nikdy ji neobejmu... Už nikdy necítím tu její krásnou vůni. Už nikdy se spolu nezasmějeme. Už nikdy... Sedl jsem si do sedačky. Rychle jsem dýchal. Ladiová stále hladila Bellu po tváři. Vstal jsem. Proměnil jsem se na sokola a vyletěl jsem z okna. Přistál jsem na zemi, proměnil jsem se na vlka a začal jsem utíkat pryč. Měl jsem jen jeden cíl. Trhliny. Před nimi jsem se zastavil a proměnil se na člověka. Slzy mi proudily z očí. Chtěl jsem to ukončit. Přiblížil jsem se k okraji a podíval jsem se dolů. Když už jsem chtěl skočit, něco mě chytilo za ramena a vzneslo se to se mnou do vzduchu. Zmítal jsem se. To něco se se mnou sneslo na zem. Byla to Scar. Proměnila se na člověka a okamžitě mi vrazila.
Scar: Ty debile!!! Ty ses chtěl zabít!!! Ty jsi takový kretén!!! To ani není možný!!!
A začala mi mlátit rukama do hrudníku.
Scar: Co by se asi stalo??? Ty bys umřel, Bella by přišla o jedinou naději. My o vůdce. A já... O bratra!!! O mou poslední rodinu, i když ne pokrevní!
Alex: Já...
Scar: Kreténe...
A obejmula mě. Objetí jsem jí vrátil. Společně jsme se pak dostali zpět do sídla. Tam jsem si šel lehnout. Byl čas jít spát... Už jen dva dny...

Bella
Dva dny... Mám dva dny... Alex se proměnil na sokola a vyletěl ven. Po chvíli se za ním vydala Scar, kdyby vymyslel nějakou hloupost. Zanedlouho se vrátila.
Kalis: Co se stalo?
Scar: Ten idiot se chtěl zabít! Stál přímo u trhlin! Dement...
Alex se chtěl zabít? Kvůli čemu? Kvůli mě?
Kalis: Cože???
Scar: Slyšelas...
Zanedlouho tu zůstal jen Matthew, který mě měl na starost.
Bella: Matthew?
Matthew: Ano?
Bella: Chytni mě za ruku. Potřebuju oporu. Strašně mě bolí celé tělo.
První vypadal překvapeně, ale pak to udělal. Snažila jsem se mu nerozdrtit ruku, ale s mojí sílou jsem k tomu daleko neměla. Vždycky mi řekl, když ho to bolelo. Takhle to bylo do noci. Nakonec se mi díky bohu podařilo usnout...

Ráno mě z postele katapultovala bolest. Bylo mi tak zle. Začala jsem křičet. Do pokoje doběhla Scar s Kalis a Alexem. Scar s Kalis mě okamžitě začaly ošetřovat. Snažily se mě držet na posteli, ale ono to nešlo. Potřebovala jsem běžet. Pryč. Daleko. Už nebýt člověk. Tohle byla nesnesitelná bolest. Cítila jsem se... Menší. A opravdu. Včera jsem měla nohy skoro na kraji postele, ale teď je mám dál od kraje. Jsou... Menší... Já jsem menší... Začala jsem brečet. Holky mě utěšovaly. Mě ale nemohlo nic zklidnit. Zítra budu vlk navždy... Můj den byl velmi "zajímavý". Svíjela jsem se v bolestech, nebo jsem musela na záchod, jedla jsem, holky se mě snažily zabavit... Bylo to špatné. Odpoledne jsem se rozhodla vykoupat v bazénu. Scar mě doprovázela. Skočila jsem do vody. Konečně. Cítila jsem úlevu. Jakoby se vše zpomalilo. Moment...
Bella: Scar? Já... Myslím, že se přeměňování zpomalilo.
Scar: Cože? Jak?
Bella: Já nevím... Ale cítím se lépe.
Scar zavolala Ladiovou. Ta přišla na to, co se stalo.
Ladiová: Hmm... Možná, ty city teď trochu pouštíš. Nechybí ti někdo?
Alex... Okamžitě mi mysl odpověděla. Alex mi chyběl. Avšak nahlas jsem to neřekla. Je to blbost.
Bella: Moje sestra.
Ladiová: Ty mi ale neříkáš úplnou pravdu, viď?
Podívala jsem se na ni.
Bella: Chybí mi moje sestra.
Lhala jsem. Sestra mi taky chyběla, ale Alex víc.
Ladiová: Bello, řekni pravdu. Už jen kvůli sobě.
Mlčela jsem. Odvrátila jsem od ní hlavu. Ne... Neřeknu to... Nepomůže mi to... Je to blbost...
Ladiová: Fajn... Až změníš svůj názor, zavolej mě.
A zmizela.
Scar: Bello...
Bella: Co je??? Řekla jsem pravdu. Chybí mi sestra. Jenom ona.
Scar: Ale...
Bella: Žádné ale. Věř mi...
Scar na to kývla. Věděla, že neříkám pravdu, ale nenutila mě ji říct. Po bazénu jsem si četla. Bylo mi líp. Konečně jsem mohla něco dělat a nemusela jsem se svíjet v křečích. Jedno mi ale vadilo. Scar jsem byla po ramena. Byla jsem opravdu malá. Čtení mě omrzelo. Chtěla jsem zase dělat něco jiného. A tak jsem vyšla ven. Na chodbě jsem potkala Alexe. Když mě viděl, usmál se. Ten jeho úsměv. Jeho oči. Jeho... Všechno... Ne... Musím ty myšlenky zahnat. A pak se mi podlomily nohy. Zase... Alex mě chytl a donesl mě do postele...
Bella: Nesahej na mě!!!
Alex: Klid! Jen jsem ti pomohl.
Bella: TY mi rozhodně nepomáháš. Jsi vrah a lhář!
Otočil se a odešel...

Alex
Vyšel jsem na chodbu. Chtěl jsem jít ven, ale z Belliného pokoje vyšel můj anděl. Moje princezna... Bella. Usmál jsem se na ni. Chvíli vypadala... Šťastně a ohromeně. Pak se jí ale podlomily nohy. Chytil jsem ji a donesl jsem ji do její postele.
Bella: Nesahej na mě!!!
Co jsem jí zase udělal?
Alex: Klid! Jen jsem ti pomohl.
Bella: TY mi rozhodně nepomáháš. Jsi vrah a lhář!
Au... To zabolelo. Otočil jsem se k ní zády a odešel jsem. V pokoji, ve svém pokoji, jsem se zhroutil. Můj pláč nešel zastavit... Mé srdce bylo rozřezané na dvě půlky...

Takže čau. Dneska nová kapitola. No... Řítíme se ke konci. Ano... Už... Tak snad se kapitola líbí...
Tak ahoj u další...

VikisekCZ