Morpher (Přeměňovač) [DOKONČENO]

🐺42🐺

O týden později...
Ráno mě Alex vzbudil brzo. Musíme se připravit na večer. Vstala jsem, udělala jsem ranní hygienu a dala jsem si sportovní oblečení a šla jsem ani snídani. Přeměňovači už zde vzrušeně hovořili o nadcházejícím boji. Mě to tak vzrušující už nepřišlo. Bála jsem se. O všechny. O svůj lid, o své přátele, od vozu rodinu, o Alexe... Alex vešel dovnitř.
Alex: Bello?
Bea: Ano?
Alex: Luke zemřel opravdu svou rukou. Slyšel jsem ho o tom mluvit. Holky ho přemlouvaly, aby to nedělal. A pak jsem vešel sám. Řekl jsem mu, že ho nenávidíš. Že to, co říká je strašné. A že ty ho už nechceš nikdy vidět. Pak se podřízl.
Bella: Já...
Tak takhle to bylo... Ale co mám na to říct?
Bella: Chápu to. Odpouštím ti.
Alex: Děkuju. Moc.
Políbil mě na čelo a odešel. Já se rozhodla jít ven. Sedla jsem si na houpačku. Nemohla jsem přestat myslet na to, co se stane, když o někoho přijdu. Když se někomu něco stane. Někdo mě pohladil po ramenech. Alex... Otočila jsem se na něj.
Alex: Copak?
Bella: Nic... Jen... Se bojím. O vás všechny.
Alex: My se ubráníme.
Bella: Já vím. Ale pořád mám ten špatný pocit.
Alex: Hele... Bello... Já tě znám. Viděl jsem, co jsi předvedla minule. Byla jsi úžasná. A zase budeš. Nemusíš se bát.
Bella: Dobře.
A usmála jsem se na něj. Byl tak hodný. Celý den se probíral jen boj. Všichni jím byli úplně posedlí. Nechápala jsem to. Nebáli se. Proč? Šla jsem po chodbě. Pak jsem uslyšela hlas jedné přeměňovačky.
Přeměňovačka: Bella je naprosto úžasná! Určitě nás ochrání jako minule. Už se nemůžu dočkat, až se s Alexem vezmou.
Usmála jsem se. Oni mi věří...

Když se začalo stmívat, můj strach se zdvojnásobil. Každá minuta byla horší a horší. Alex a ostatní se mě neustále snažili uklidnit, ale nešlo jim to. Byla jsem nervózní a vystrašená. Musela jsem se nějak uklidnit a tak jsem šla do paláce do knihovny. Pročtu si knihy. Jakmile jsem vešla, zjevil se přede mnou duch. Vykřikla jsem.
Duch: Omlouvám se, jestli jsem vás vyděsil, má paní. Jsem tu od toho, abych vám pomohl najít to, co hledáte. Takže. Co hledáte za knihu? Na co chcete odpověď?
Nevěděla jsem, jestli vůbec něco chci. Ale pak mě napadlo.
Bella: Vlastně něco chci... Hledám knihu, která mi prozradí, proč Ziriová proti sobě poštvala přeměňovače.
Duch: Hned to bude.
A zmizel. Pak se objevil a dál mi knihu do ruky. Přečetla jsem název. Rodokmen. Páni. Otevřela jsem ho. Byl tu rodokmen Ziriové. Dole byla poznámka.
Pozn: Každý Zirij má za úkol jedinou věc. Ovládnout svět tím, že poštvou dva rody proti sobě. Jedině tak si mohou zajistit vítězství a vládu...
Proboha... Zavolala jsem knihovníka, dala mu tu knihu, poděkovala jsem mu a šla jsem pryč. V sídle jsem si sedla do pokoje a přemýšlela... Když slunce zapadlo, Scar mi přišla říct, ať se připravím. Pomalu jsem vstala a šla jsem se převléknout. Černé kožené tílko, pohodlné kraťasy a černou koženou bundu. K tomu pár černých tenisek a mohlo se jít. Šla jsem před sídlo. Už tu byla snad polovina lidu. Všichni se na mě usmáli a uctivě mě pozdravili. Já kývla hlavou na pozdrav a šla jsem dál. Postavila jsem se k An, která tu stála. Ta mi pošeptala do ucha.
An: Myslím, že dnes Ziriovou zničíš.
A mrkla na mě. Nechápala jsem to. Do ruky mi dala moje náušnice, náhrdelník a tiáru. Nechápavě jsem se na ni podívala.
An: S nimi se přeměn. Věř mi.
A usmála se na mě. Poděkovala jsem jí a věci jsem si nasadila. Na mém těle se znova objevily ty věci, které jsem měla i před týdnem, když mi toto nasadila Stella. Nervózně jsem se podívala na ostatní. Ti se na mě pouze usmívali. Alex zavelel a my vyšli. Pomalu jsme postupovali lesem. Každým krokem jsem cítila větší a větší mrazení v zádech. Když jsme byli na konci lesa, na chvíli jsem musela zastavit. Hluboce jsem se nadechla a vydechla. Alex ke mně přistoupil a pohladil mě po zádech.
Alex: Ty to zvládneš. Jsem tam s tebou. My tam jsme s tebou. Věř nám. Věř sobě.
Bella: Já vám věřím.
A políbila jsem ho. Pak jsem si stoupla do čela a mi odhodlaně jsem šla s ostatními na louku u akademie. Když všichni vyšli z lesa, zahlédla jsem pohyby a stíny u akademie. Naši protivníci už také vycházeli ven. Odhodlaně jsem se dívala dopředu. Se na mě podíval. Kývla jsem, že je všechno v pohodě. A tak se otočil dopředu. Naproti nám se seřadili přeměňovači v čele se Ziriovou. Když mě uviděla, znejistěla. Lidi za ní si začali šeptat. Myslela si, že se navždy stanu vlkem.
Alex: Přeměňovači! Jsme tady, abychom ukončili naše spory tím, že se utkáme v bitvě. Vítěz je ten, kdo porazí toho druhého.
Ziriová: Vítěz je ten, kdo svého protivníka zabije.
Překvapeně jsem otevřela pusu. Tohle nebylo v pravidlech. Ale už nebylo cesty zpět. Musím to přijmout. Kývla jsem.
Ziriová: Mimochodem, Alexi, hezký přelud Belly. Je moc hezké, jak ti chybí.
Bella: Vy si myslíte, že jsem přelud? Opravdu? Ne... Podařilo se mi zlomit vaší kletbu. Jsem silnější. A navíc nejsem prolhaná svině.
Mezi přeměňovači to zašumělo. Podívala jsem se jí pevně do očí.
Bella: Přeměňovači, jestli pak víte, kdo je váš vůdce? Nevíte? Tak mě dobře poslouchejte... Tato žena je z rodu, který se odjakživa pokoušel dva rody přeměňovačů poštvat proti sobě, aby mohl vládnout. Jí se to podařilo z poloviny. Ještě nevládne. A víte, kdy chtěla vládnout? Zaklela mě, abych se trvale přeměnila na vlka a nic si nepamatovala. Já to zlomila. Kdyby se mi to ale nepodařilo, Alex by se zabil a ona by převzala vládu. Já vás žádám, aby jste o tom popřemýšleli.
Ziriová: Jste padlí na hlavu? Chtěla jsem jen to nejlepší pro všechny. Alex je vrah! Zabil tvou rodinu!
Bella: Ano, zabil. Ale proč? Stellu zabil náhodou a bylo jedno, jestli ji zabije sám nebo ne. Stella by skočila tak i tak. Vůbec se mu nedivím, že dostal vztek na moje rodiče. Měli ji hlídat. Uznávám, že neměl být tak zbrklý a měl si to promyslet. Ale co se stalo, to se stalo. A proč že chtěl nejvyššího? Pomocí něho by vás mohl svrhnout. On věděl, že jste zlo. Potřeboval mě, aby vyhrál. Ale on mě nedonutil k ničemu z tohoto. On si mě získal. Dala jsem mu své srdce a on mně to své. A pokud vás zajímá, jak to myslím...
A dopředu jsem natáhla ruku s prstenem. Když si ho Ziriová všimla, zaječela.
Ziriová: Ne! NE A NE!!! VY SE NEMŮŽETE VZÍT. JÁ JSEM VLÁDKYNĚ! JÁ MŮŽU JAKO JEDINÁ VLÁDNOUT!!! VY JSTE NIC!!!
Usmála jsem se. Je to tady.
Ziriová: NA NĚ!!!!!!!!
a bylo to tady...

Takže čauky. No... Příští kapitola bude velký fight, tak se máte na co těšit. Děkuji moc za 4k přečtení a za 400⭐.
Tak ahoj u další.

VikisekCZ