Morpher (Přeměňovač) [DOKONČENO]

🐺12🐺

Bella
Probudily mě sluneční paprsky, které proudily do pokoje. Ale nebyl to můj pokoj, ale Alexův. Matně jsem si vybavovala včerejšek. Někdo otevřel dveře. Alex...
Alex: Dobré ráno.
Bella: Ahoj.
Alex: Je ti dobře?
Bella: Jde to.
Alex přišel k posteli.
Alex: Omlouvám se.
Bella: V pohodě. Nic mi není.
Alex: Měl jsem takový strach. A když jsem tě tam viděl ležet... Já myslel.... Já myslel, že jsi...
Bella: Šššš...
Přitáhla jsem si ho k sobě a začala ho hladit po vlasech. Pak jsem mu zvedla hlavu a políbila ho. Překvapeně se na mě podíval.
Bella: Nic mi není. Už na to nemusíme myslet.
Alex: Prosím, zopakuj ty činnosti, co jsi před pár vteřinami dělala.
Pousmála jsem se a znova ho políbila.
Alex mě položil na postel. A sedl se vedle mě.
Alex: Bello? Řeknu ti, jak to bylo doopravdy s Lukem.
Prudce jsem se posadila.
Alex: Nezabil jsem ho já. Ani nikdo z temných.
Bella: Cože?
Alex: Jeden večer jsem je šel zkontrolovat. Slyšel jsem jejich hlasy. Luke říkal, že tě nikdy nemiloval tak, jak sis přála. Miloval tě jako svou sestru. Nenáviděl se za to. Řekl, že tě nechce zranit skutečností a tak si vyčaroval nůž. Než jsem stihl cokoliv udělat, uřezal si hlavu. Holky začaly ječet. Mě nenapadlo nic jiného, než tělo i s hlavou sebrat a pomocí nich tě donutit se přeměnit.
Bella: Takže.... Se zabil sám?
Alex: Ano.
Bella: Proč jsi mi to neřekl?
Slzy se mi spustily z očí. Luke se nenáviděl za to, že mi lhal. A kvůli tomu se zabil... To mě nikdy nenapadlo. Proč mi to neřekl? Odpustila bych mu... A proč mi to ani Alex neřekl? Koneckonců mi to mohl říct poté, co jsme se začali víc přitahovat.
Alex: Myslel jsem, že mi to neuvěříš. Že mě odsoudíš.
Byla to pravda. První dny bych ho odsoudila nehledě na to, že bych neměla žádné důkazy o tom, že lže.
Bella: Myslím, že máš pravdu. Ale přísahám, že už nikdy, NIKDY, neudělám stejnou chybu.
Alex si lehl za mnou. Objal mě a svým tělem se natiskl na mé . Pohltila mě jeho osobitá vůně. Takhle jsem chtěla zůstat. Ale usnula jsem...

Někdo mě hladil ve vlasech. Otevřela jsem oči. Ten někdo byl Alex. Usmíval se na mě.
Alex: Ahoj.
Bella: Ahoj.
Alex: Vyspala ses dobře?
Bella: Ano. Moc dobře. Ale kolik je vlastně hodin?
Alex: Prospala jsi celý den. Je ráno.
Bella: To jsem vážně spala tak dlouho?
Alex: Ano. Ale nic se neděje.
A dál se na mě usmíval. Někdo zaklepal. Alex vstal a otevřel dveře. Ve dveřích stála Scarlet.
Scar: No teda... Tak rychle?
Alex: Nic nebylo...
Scar: Vážně?
A uculila se. Dívala se na mě. Já jí její pohled oplácela mým vražedným pohledem.
Bella: Nic nebylo. Opravdu. Jen jsem spala.
Scar: Hmmm... No dobře... Pojď k sobě. Máš nachystané oblečení. Krásné šaty.
Bella: Obleču si kraťasy a tílko.
Scar: Zapomeň!
Bella: Scarlet, je to moje věc.
Scar: Děláš chybu...
Bella: Ne, nedělám. A teď už běž, prosím.
Scar: Ale notaaaak...
Bella: Běž!
Scar: No jo. Už jdu.
A rozesmála se. Smála se dál a dál. Vstala jsem a zabouchla jí dveře před nosem. Alex se na mě otočil.
Alex: Páni.
Bella: Jo... Páni.
Alex: Uvolni se.
A vzal mě okolo ramen. Začal mi je hladit. Bylo to příjemné.
Alex: Běž teď k sobě a užívej si dne.
Bella: Sama?
Alex: Musím moc věcí vyřizovat. Ale neboj. Najdu si na tebe čas.
Bella: Tak fajn. Ahoj.
Alex: Ahoj.
Bodlo mě u srdce. Má moc práce a na mě nemá čas... A tak jsem šla do svého pokoje. Tam se na mě vrhly ty dvě potvory. Chtěly vědět detaily. Já je jen odbyla, vyhodila, oblékla se a odešla jsem. Šla jsem se projít na zahradu...

Alex
Všiml jsem si, že jí to mrzí. Ale já si potřeboval pročistit hlavu. Od té doby, co jsem ji poznal, mi zatočila se světem. Můj život je tak jiný. Jsem milý a velkorysý. Můj otec by mě nenáviděl za to, jaký jsem teď. Ale já ji chci. Chci ji tak moc, že jsem ochotný se změnit. Ale je to jenom touha? Podíval jsem se z okna. Procházela se po zahradě. Zastavila se u keře růží. Přičichla k nim a usmála se. Nejspíš je má ráda. Někdo věšel. Poznal jsem ženské kroky. Někdo mi položil ruku na rameno. Scarlet.
Alex: Teď ne, Scarlet.
Scar: Dej si pozor, ať to zase nepokazíš.
Alex: Já... Nevím, co mám dělat.
Scar: Pojď se posadit. Promluvíme si.
A tak jsem šel. Scarlet byla jediná, která mi dokázala poradit. Vše jsem jí řekl, včetně nejistoty ve svém srdci.
Scar: Alexi. Hlavně si ji musíš získat. Něčím jí potěšit. Snažit se a být na ní milý.
Alex: Co bych měl podle tebe dělat?
Scar: Řekl jsi, že má nejspíš ráda růže...
Když to řekla, něco mě napadlo.
Alex: Růže! No jistě! Jsi geniální!
Scar: Co? Nechápu.
Alex: Pamatuješ si, jak jsme si hrávali u růží jako malí?
Scar: Jo.
Alex: Ty růže měly neobyčejnou barvu. Jsou to růže nekonečné barvy. Barví se podle toho, co se ti nejvíce líbí.
Scar: Bella...
Alex: Mohly by mít barvu jejich očí, nebo jejích bledých vlasů. To je na ní strašně krásné. I její zrzavé vlasy jsou nádherné, ale ty bílé vypadají majestátně.
Scar: No... Máš to... Zasaď je a představuj si jejich barvu. Modrobílošedou. A máš to.
Alex: Díky. Jsi úžasná.
A vyběhl jsem z pokoje za bylinkářkou. Měla ta semínka. Vždycky je měla. Doběhl jsem k ní a řekl si o ně. Ona mi dala semínka, že kterých vyroste celý keř. Poděkoval jsem jí a zaplatil jsem jí. Měl jsem štěstí. Bella už ze zahrady odešla. Přišel jsem k jedné lavičce, vedle které byl strom s houpačkou. Semínka jsem rozsypal kolem stromu. Zavřel jsem oči a představil si jejich vzhled. Jasně modrá barva uprostřed. Belliny oči. Bílošedá po zbytku. Její vlasy... A růže jsem pokropil. Otevřela jsem oči. Bylo to neuvěřitelné. Růže obrostly strom a jeho větve. Vypadalo to jako strom z růží. Bylo to nádherné....

Ahoj. Takže jak jsem slíbila, je tu další kapitola. Snad se líbí. Potěší mě každý váš hlas a odběr.
Tak ahoj u další kapitoly...

VikisekCZ