Morpher (Přeměňovač) [DOKONČENO]

🐺16🐺

Ráno mě probudilo hlazení po boku. Alex. Otočila jsem se tedy k němu čelem. Usmíval se na mě. Já se taky usmála. Včerejšek byl nejlepší den mého života. Neměl chybu.
Alex: Dobré ráno.
Bella: Dobré.
Alex: Unavená?
Bella: Ani ne.
Alex: To abych to napravil.
A ďábelsky se usmál. Já jsem se provokativně usmála. A když se na ně chystal vrhnout, vstala jsem a odešla do koupelny, kde jsem se taky zamkla. Proč? Abych ho vyprovokovala. Ani nevím, proč jsem to chtěla. Za chvíli se ozvalo ťukání na dveře.
Alex: Belli, prosííím. Otevři.
Bella: A co za to?
Alex: Nedostaneš na zadek.
Bella: To nedostanu ani tak.
Alex: Že ne?
Bella: Ne.
Sama pro sebe jsem se usmála a sedla si na vanu. Asi bych se měla osprchovat. A tak jsem začala napouštět vanu. Když jsem zkoušela teplotu vody, někdo mě pevně chytil za boky a přitáhl si mě k sobě a odnesl mě do postele. Zapištěla jsem. Samozřejmě, že to byl Alex.
Alex: To ti nedaruju...
A zbytek znáte 😉...

Vyčerpaně jsem se konečně položila do vany. Alex zrovna odešel. Bylo to úžasné. Když jsem se nabažila teplé vody, vylezla jsem a oblékla se. Pak někdo zaťukal na dveře.
Bella: Dále.
Dovnitř vešla Scar a Kalis. Rozhlížely se po pokoji a pak vkročily. Zavřely a okamžitě spustily.
Scar: No Bello? To jsem nečekala.
Kalis: To je úžasný.
Chvíli mi nedošlo, o čem to mluví. A pak mi cvaklo. Vždyť jsou v pokoji hned vedle mě. Ale ne.
Bella: Ježiš holky! Dost!
Scar: Ani nevíš jak těžké bylo ztlumit ty zvuky. Vážně...
Kalis: Jaké to bylo?
Scar: Chci znát každý detail!
Bella: Holky!
Kalis: Vymáčkni se. Prosííím. Řekni nám víc.
Těkala jsem očima z Kalis na Scar. A pak se otevřely dveře. V nich byl Alex. Ale ne... Holky ho okamžitě vtáhly dovnitř a i ho zasypaly otázkami. A Scar si z něj střílela.
Scar: No teda Alexi. To jsem nečekala.
První se tvářil zmateně, ale pak pochopil. Plácnul se do čela.
Alex: No ti mě poser... Ony byly vlastně hned vedle nás...
A holky se začaly chichotat.
Kalis: To asi byla divoká noc, co?
Alex si mě ochranářský přivinul k tělu.
Alex: Scar. Nemusíš chtít znát detaily, když jsi celou dobu určitě poslouchala. Domyslíš si to.
Scar: Věděla jsem, že ti řekneš. Už jsem si to domyslela.
A zase se začaly smát. Alex přitočil oči a obrátil se ke mně.
Alex: Půjdu zkontrolovat les jako vlk. Počkej tu na mě.
A když odcházel, plácl mě po zadku. Zrudla jsem jak rajče a holky se začaly hlasitě smát. Alex na mě mrkl a odešel. Já zůstala stát, rudá až za ušima, v pokoji s mýma retardovanýma kamarádkama. Po výslechu holky odešly pryč. A já měla konečně klid. Nevím, co mě to popadlo, ale měla jsem chuť se proběhnout. Proměnila jsem se v kočku a seskočila z okna dolů. Dole jsem se proměnila na vlka a začala utíkat. Bylo to úžasné. Cítila jsem vítr v srsti. Pak jsem ale zaslechla Alexův hlas. A ještě něčí. Quinn.
Quinn: Tak co? Jak se má Bella? Ne počkej... Nic neříkej... Je mrtvá...
Alex: Ne není mrtvá. A věř nebo ne je dokonce šťastná.
Quinn: Jak dojemné. Doufám, žes ji mlátil dost silně. Je to jen obyčejná děvka. Vyspala se s tolika klukama. A užívala si to. Užívala si to i s tebou.
Opatrně jsem vykoukla zpoza keře. To není dobrý. Alex se na ni vrhne. Určitě. Prohlédla jsem okolí. Zpoza keřů prosvítalo několik očí. Chtěla jsem Alexe varovat, ale on už se na Quinn vrhl. A ti schovaní v keřích se vrhli na Alexe. Vždyť ho zabíjí. Bylo to strašné. Musela jsem zasáhnout. Zavyla jsem a okamžitě skočila přímo do boje. Alex překvapeně zamrkal. Quinn jsem odhodila daleko.
Quinn: Zpátky!
A všichni se stáhli. Byli to její kamarádi.
Bella: Vypadni, Quinn. Nebo tě vlastnoručně rozdrásám za to, jak jsi mě šikanovala.
Quinn: Jsme v přesile. Ve velké přesile.
Bella: Ale já jsem nejvyšší přeměňovač.
Quinn: Ty? To určitě. Jen to hraješ. Určitě jsi slyšela už o tom, co Alex udělal Zyře a ostatním...
Překvapeně jsem zamrkala.
Quinn: Ty to nevíš? Ale ne. On se ti nepochlubil?
Alex: Přísahám, Bello, nevím o čem mluví.
Quinn: Nevěř mu. Když je věznil, pravidelně si s nemá užíval.
Krve by se ve mně nedořezal. Zůstala jsem otřeseně stát na místě.
Quinn: A velmi se mu to líbilo.
A to už jsem se neudržela. Má krev začala vztekem a bolestí vřít. Zařvala jsem. Na nebi se místo slunce objevil měsíc. Hvězdy se jasně rozzářily. Moje síla se zvětšovala. A já se okamžitě vrhla na Quinn. Vyhrávala jsem. Měla jsem převahu. Její přátelé se rozutekli. Byla jsem jen kousek od toho, abych ji zabila, ale někdo mě z ní stáhl. Chtěla jsem se po něm ohnat, ale byl to Alex. Quinn utekla. Všude na zemi byla krev a chlupy. Můj vztek ale stále nevyprchal a já se na Alexe vrhla. Byl zmatený. Ale jen to hrál. Užíval si s mými kamarádkami. Ale tentokrát vyhrál on. Přimáčkl mě k zemi.
Bella: Ty sprostý a nechutný hajzle!!! Jak jsi mohl!!! Jak jsi to mohl udělat???
Alex: Bello! Poslouchej mě. Nikdy jsem s nikým před tebou nespal a zvláště ne s tvýma kamarádkama. Nikdy bych tu to neudělal. Neublížil bych ti. Nezabil bych tě. Nikdy. Takhle bych tě nezlomil. Protože bych tě nechtěl zlomit. Neublížím ti.
Nemohla jsem nic říct. Jakoby že mě zase spadla část tíhy. Na nebi spadla hvězda. Těchto výrazných už zbývalo jen několik. A pak se místo měsíce opět objevilo slunce. Zase byl den. Moje slzy mi smáčely obličej. Proměnila jsem se zpět na cloveka. Stejně, jako Alex. Natáhla jsem ruku a pohladila jsem Alexe po tváři. On se na mě usmál. Nechápu, jak jsem si mohla myslet, že by to udělal. Alex mě zvedl do rukou a rozešel se se mnou zpět do sídla. Byla jsem tak vyčerpaná.
Alex: Vyspi se.
Nenechala jsem se dvakrát přemlouvat. Moje víčka ztěžkla a já usnula...

Takže další kapitola dneska. Snad se vám líbí. Dnes vydám hodně Kapitol. Doufám, že jste rádi.
Tak ahoj u další...

VikisekCZ