Na smrt!

9

Na noc jsem se schoval do jednoho paneláku. V noci byla celkem zima a měl jsem hlad, ale nechal jsem si to na ráno.

Probudil jsem se v obrovské zimě. Snědl jsem sušenku a napil se. Vyšel jsem ven. Mohlo bejt asi pět. Byl ještě ranní opar. Obíjmal jsem si tělo, abych si dělal teplo, ale moc to nepomáhalo. Nandal jsem si kapuci. ,,Bože, já snad zmrznu!" řekl jsem si pro sebe. V tom mě něco svalilo k zemi. Hekl jsem a následně bolestně sykl. Byl to jeden z těch monster. Už se mi blížil ke krku. To je konec!!! Snažil jsem se ho odkopnout. Nešlo to. Ruce mi držel při zemi. Srdce mi bušilo jako o závod a do očí se mi hnaly slzy. Takhle to přece nemůže skončit! Ne!
,,Slez ze mě, ty zasranej šmejde!!" zařval jsem. Lekl se a cukl sebou. Okamžitě jsem ho odkopl a popadl nůž. Bodl jsem ho do hrudi, pak do srdce, podřezal krk a velkým kuchyňckým nožem usekl hlavu. Když bylo hotovo, oddechl jsem si a ustoupil. ,,Hajzle!! Myslel sis, že mě sežereš, co?! Ale ne! Já jsem mnohem silnější než sis myslel!!" zařval jsem a jeho hlavu odkopl. A křičet jsem opravdu neměl. Z budov se na mě rozběhli další čtyři a pak ještě dva. Šest?! Pane Bože! Vytáhl jsem pistoli. Do druhé ruky nůž. ,,Tak tohle bude masakr." řekl jsem si a vystřelil na dva. Ti se skácali k zemi. Pokusil jsem se vystřelit i na třetího, ale zbraň byla prázdná. Na co ji ten učitel vypotřeboval?! Zahodil jsem ji a vrhl se na něj s nožem. Řízl jsem ho do krku. Krev mi vystříkla na obličej. Fuj. Než jsem si ji mohl setřít z očí, ucítil jsem na ruce ostrou bolest. Koukl jsem na ni. Měl jsem na ní hluboký škrábanec. Dotyčnej na mě útočil znovu, bodl jsem ho do srdce. Dalšího taky tak a posledního jsem jen omráčil cihlou opodál. Rozběhl jsem se do jednoho domu. Okamžitě jsem si škrábnutí vyčistil a obvázal. ,,Bude to v pořádku, musel by mě kousnout." řekl jsem si. Bolelo to jako...takhle nebolí nic, co jsem dodnes pocítil. Nemůžu tady zůstat dlouho, je jich tady moc.
Zvedl jsem se a vyšel ven. Nedaleko je skládka, tam snad budu v bezpečí. Běžel jsem tam tak rychle, jak mi tělo dovolilo. Myslím, že je skládka pro tuhle chvíli výhodným místem. Je tu spoustu věcí, spoustu materiálu a...karavan!!! Tak to je lepší, než jsem čekal. Ten karavan mi seslalo samo nebe!! Rozešel jsem se k němu. Už jsem chtěl otevřít, když v tom, jsem ze vnitř zaslechl zvuky. Někdo tam je. Když už jsem tady, tak nebudu chodit pryč! Zaklepal jsem. Kroky se přibližovaly. Jen požádám o krátké ubytování, nic víc. Dveře se pohly a rázem otevřely. Tohle jsem nečrkal.
Ve dveřích stál Volt. Oblečení od krve, za opaskem nože a i v ruce. Na rtu škrábnutí a jednu nohavici pod kolenem servanou. Zamračil se a prohlížel si mě. ,,Co chceš?!" zavrčel. ,,Eeeeeeeeeee...nooooo...já bych...ehh...jestli bych..." nemohl jsem se vymáčknout. S nadzvedlým obočím mě pozoroval. ,,Jestli bych u tebe....si nemohl chvilku....eeeeee....nooo....odpočinout. Tam mezi baráky je to nebezpečný...je jich tam hodně...a před chvilkou mě jeden škrábnul, tak to potřebuje být v klidu..." vydal jsem ze sebe. Už jsem jen čekal na jeho slova: ,,Vypadni!" ,,Jdi pryč!" ,,Táhni!!" Ale ne. Místo toho si povzdechl a ustoupil z cesty. Vešel jsem do karavanu. Ve vnitř to nebylo nic extra. Postel, stůl a sporák. Sedl jsem si ke stolu a sundal batoh. Koukl jsem na něj. Probodával mě zlým pohledem. Zas jsem se od něj odvrátil a usoudil, že bude lepší se na něj nekoukat.

,,Máš super barák." pronesl jsem po deseti minutách ticha. ,,To je karavan." vydal ze sebe hrubě. To nebyl dobrej začátek.
,,Myslel jsem, že tak dlouho nepřežiješ." ozval se. Vzhlédl jsem k němu. ,,To už jsem slyšel od Hope." kývl jsem. Volt zamručel a sedl si naproti mně. Prohlížel si mě. Koukal jsem do stolu, ale jeho pohled jsem cítil. Začínal jsem být nervózní.
,,Proč ses převlíkl?" zeptal se. Proč každýho zajimá tohle?! ,,Protože mů..." všiml jsem si jeho pohledu. Nenávistný. Jako vždy. ,,Protože mi je to pohodlnější než tamto." opravil jsem se s falešným úsměvem.
,,Proč si tu krev z ksichtu neumeješ?" zeptal se. ,,Nevadí mi tam." namítl jsem. ,,Smrdí." řekl. ,,Mně ne." pokrčil jsem rameny.