Na smrt!

13

Sáhl jsem pro dezinfekci a začal si čistit ránu.
,,Pusť mě! Budu hodnej!" kňučel Sabrian. Dimitrij mu baseballku přitlačil na krk a opřel se o ní lokty. ,,A co když tě teď zabiju?" zeptal se pobaveně s ruskym přízvukem. ,,Nedělej to!!" mumlal tiše Sabrian. ,,A proč? Nic mi v tom nebrání." chechtal se Dimitrij.
,,Nech ho bejt, něco s nim udělám." řekl jsem a zvedl se. Dimitrij kývl a odstoupil od něj. Sabrian se okamžitě postavil a odběhl do rohu místnosti. ,,Udivuje mě, že stále žiješ. Jak zní tvá kouzla?" zeptal se Dimitrij a baseballku si opřel o rameno. ,,Jsi asi třetí, který mi to řekl." zašklebil jsem se. ,,Třetí? Koho jsi ještě viděl?" zajimal se. ,,Hope a Volta. Hope je s nějakou kámoškou a Volt na skládce v karavanu." vysvětlil jsem. ,,A vede se mu dobře?" ptal se dál. ,,Nemá vodu a asi ani jídlo." mumlal jsem. ,,A jak jsi mě našel?" optal jsem se zas na oplátku já. ,,Řval si, jako by jeden vraždil." uchechtl se a koukl na Sabriana. ,,Co je zač?" mumlal. ,,Sabrian. Dalo by se říct, že je z půlky nakaženej." vysvětlil jsem. Dimitrij kývl a došel k němu. Baseballku mu narazil na břicho. ,,Tak co? Chceš mě sežrat? Nebo Xaviera? Máš hlad? Chtěl bys masíčko? Co?!" vrčel na něj s chychotem. Sabrian se mračil a vyděšeně sebou cukal. ,,Chtěl bys? Tak si kousni!" řekl a nastavil mu prst. Sabrian chvilku váhal, ale pak se už se chystal zakousnout. Dimitrij s prstem uhnul a dal mu facku. ,,E-e-e! Lidi se nepapají!!" vrčel a vlepil mu další. Sabrian sykl. ,,Jsi moc zlobyvý kluk! Kde jsi to viděl? Jíst lidi?! Kam ten svět spěje?" mumlal Dimitrij. Sabrian zavrčel. ,,Co? Co řikáš?" zeptal se pobaveně Dimitrij. ,,Nechovej se ke mně jako k psovy!" štěkl a snažil se vyškubnout s baseballkového sevření. ,,Člověk už z cela nejsi, mám právo se k tobě tak chovat!" vysvětloval a přitlačil na pálku.
Jen jsem to se šklebem pozoroval.
Sabrian kníkl. Dimitrij ho chytil za vlasy a hlavu přirazil ke zdi. Pálku vyměnil za své koleno. Tvrdě mu narážel na břicho. Sabrian začínal vypadat dost zoufale. Hekal při každém nárazu Dimitrijova kolene. ,,Tak co?! Už jsi se vzpamatoval?" šeptl mu do ucha Dimitrij a znovu a silněji ho udeřil do břicha. Sabrian vyjekl a rukama si zakryl ústa. Dimitrij odstoupil. Sabrian se svalil na kolena a začal zvracet. Fuj!
Znechuceně jsem odvrátil pohled. Dimitrij se jen tiše smál.
Sabrian vykašlal poslední zbytky hmoty a klekl si. Otřel si rty a vzdychal. Dimitrij k němu přišel. Chytil ho za vlasy a zaklonil mu hlavu tak, aby se mu díval do očí. ,,Tak co?! Máš na mě chuť?!" štěkl. Sabrian se nezmohl ani na slovo. Byl vyčerpaný. Jen zamručel. Dimitrij ho pustil. Vytáhl ho na nohy a pousmál se. Sabrian se zapotácel a zamračil se.
,,Tak už se uklidněte. Snad vidíš jak je zničenej, ne?" řekl jsem. Sabrian se na mě otočil a rozběhl se mím směrem. Chytil mě za mikinu a zabořil mi hlavu na hrudník. ,,Ať jde pryč! Ať na mě už nesahá!! Ať mě nechá bejt!!" vzlykal. Dimitrij se zasmál. Povzdechl jsem si. ,,Dobrá, ale nebudeš se mě snažit sežrat, jasný?!" zavrčel jsem. ,,Jasný!" kývl. Odstrčil jsem ho. Otřel si slzy a koukl na Dimitrije. Ten se zamračil. Sabrian kníkl a odstoupil.
Dimitrij koukl na mě. ,,Tak jo! Jsme tři, potřebujem víc!" prohlásil. Nechápavě jsem naklonil hlavu. ,,No co koukáš! Vybudujem silnej tým! Zajdem za Voltem, najdem Hope a další! Bude to super!" vyslovoval každé slovo s ještě větším nadšením než to předchozí. ,,Já jsem chtěl být spíš samotář. Jako divoký vlk! Chápeš?" mumlal jsem. ,,Ale vlci žijí ve smečkách! Budem mít silnou smečku!" hlásil hrdinsky. ,,Hm." vyšlo ze mě. Dimitrij se pousmál. ,,Tak jdeme! Zbalte se a vyrážíme za Voltem! Hlavní hlídko Xaviere, veď nás!" prohlásil. Nic jsem neříkal, vzal batoh a vyrazil.