Na smrt!

20

Čichne si a vloží si ji do úst. Rozkouše ji a spolkne. Pomlaskne si a to samé udělá s tou druhou. Asi budu zvracet. Zakriju si ústa rukou. Volt odvrátí pohled.
,,Není to zas tak špatné...vlastně je to fajn, takové nahořklé." vysvětlil. ,,Nemusíš to popisovat." řekl Volt a odplivl si.
Vzpoměl jsem si na tu osobu v modrém. Kdyby jsme nebyli tak zkušení zabijáci, tímhle by nás zabil!
,,Co byl zač ten v modrym?" zeptal jsem se. Volt pokrčil rameny. ,,Jdem ho najít a pak si ho upečem k večeři!" navrhl vesele Sabrian a poskočil. ,,Ne, nebudeme ho jíst, ale mohli by jsme ho najít." navrhl jsem zase já. Oba kývli. Rozešli jsme se směrem, kudy běžel.
,,A budu si s nim moc pohrát? Víš jak to myslim, ne? Trochu potrápit, poteče trošičku krve..." ,,Ne!" zavrhl jsem Voltovu prosbu. ,,A já? Jen trošku olíznout krček a zakousnout se..." ,,Ne! Jste jeden horší jak ten druhej! Jeden sadista, druhýho vzrušuje pojídání lidí...co to jako je?!" zavrčel jsem. ,,Jsi zlej." zamumlal Sabrian. Otočil jsem se k němu. ,,Zlej? Buď rád, že ti dovolim spát v mé blízkosti! Taky se na ty tvoje fóbie můžu vykašlat!" zavrčel jsem. Sabrian se zamračil.
,,Hele, klídek, teď hledáme toho týpka." řekl Volt a zas se rozešel. Nemůže být daleko.
Nakukoval jsem do všech oken a dveří, někde tu bude.

,,Hej! Tady je!" zašeptal Volt a ukázal na stopu v prachu v jednom domě. Vešli jsme do vnitř. Sabrian se držel blízko u mě. V domě byla tma. Volt vyhrabal z batohu baterku a rozsvítil. ,,Tak kde jsi ty smrade!" zařval Volt. Zaslechl jsem kroky. ,,Je tam vedle!" šeptl jsem a rozešel se tam, od kud slyšel kroky. Volt přistoupil s baterkou a prohlédl si celou místnost. Byl to obývák. Za gaučem se někdo krčil a zadržoval dech. Dělal jsem, že o něm nevim. Vyšli jsme z místnosti. ,,Je tam. Budem dělat, že jdem nahoru, až bude chtít vylízt, přepadnem ho!" šeptal jsem. ,,Jak jako?" nechápal Sabrian. ,,Prostě pomsta za to, že nás mohl zabít." vysvětlil jsem. Oba kývli.
,,Tady neni, bude nahoře!" řekl Volt a došel ke schodům. ,,Už se těšim, až si ho opeču!" hlásil Sabrian. Hlasitě jsme dupali po schodech a pak se tiše vrátili dolů. Stoupnul jsem si ke dveřím a Sabrian na druhou stranu. Volt vytáhl nůž a stoupnul si za mě.
Po chvilce se ozvaly rychlé kroky a dveře se otevřely. Sabrian na něj vlítnul a přirazil ho ke zdi. Dotyčný vyjekl. Byl to kluk našeho věku. Světlemodrá mikina, bílé vlasy a modré oči. V ruce držel sekeru, kterou jsem mu vytrhl. ,,Takže, kdo jsi?!" zeptal se Volt. Nic. ,,Vyslíchaný nespolupracuje, proveďme pár rychlých opatření!" zavelel a sáhl po provazu.

O chvilku později jsme už stáli v kuchyni. Na židli byl svázaný náš rukojmý.
,,Kdo jsi?!" zavrčel Volt znovu. Neodpovídal. ,,Vypadá to, že se toho bude muset ujmout jeden z mých kolegů." prohlásil. Sabrian přistoupil a nožem ho řízl lehce do krku. Krev olízl a zamračil se. ,,Mluv ty hajzle!" křikl. ,,Jmenuju se North!!!!" zařval a škubl sebou. ,,Takže North, jo?" řekl jsem. Kývl. ,,Já jsem Xavier, to Sabrian a tamnto Volt." seznámil jsem nás. ,,Aby jsi to pochopil, teď jsi pod našim velením!" ,,A co jsem udělal?!" ječel. ,,Vběhl jsi mezi nás úmyslně!" vrčel jsem. Zamračil se a odvrátil pohled. Volt ho chytil za vlasy. Zaklonil mu hlavu a plivl mu do očí. ,,Nech toho, teď já!" vřískl Sabrian a přiskočil k němu. Olízl mu tvář. North sebou cukl a vyjekl. Plácl jsem se do čela. ,,Můžete přestat?" zeptal jsem se. Sabrian odstoupil a postavil se po mé pravé straně. ,,Ano pane!" hlásil. Volt si neochotně sedl na židli.