Na smrt!

18

Chvilku se Dimitrij s Darou hádal, ale nakonec souhlasil. Hope a Dara se uvelebyly na křeslech, Dimitrij s Voltem na posteli a na mě a Sabriana zbyl gauč. Když Hope zhasla, Sabrian sebou cukl. Přitulil se ke mně a sevřel mě v obětí. Hlavu mi zabořil do hrudníku. ,,Co je?" šeptl jsem. ,,Říkal jsem, že se bojim tmy! A taky bouřek! Před chvilkou jsem zaslechl hrom! A i samoty! Ale to už všechno víš, ne?" hučel mi do mikiny.

Po chvilce se opravdu rozpršelo. Blýskaly blesky a ozývaly se hromy. Sabrian se ke mně furt tulil a třásl se. ,,Je ti dobře?" zeptal jsem se. ,,Jo, jenom ty bouřky fakt nenávidim." kňučel. Ozval se hlasitý hrom. Sabrian sebou cukl a sevřel mě pevněji. ,,Neboj, bude to v pořádku, uklidni se, je to jenom bouřka, nic ti to neudělá." uklidňoval jsem ho lehkým hlasem a sevření mu oplatil. 
Místnost se najednou rozsvítila a tak rychle i zas zatměla. Ozval se hlasitý hrom a taky rána v místnosti. Dimitrij ležel na zemi a mnul si hlavu. Musel spadnout z postele. Zvedl se a koukl na mě. Jen tak koukal a pak se uchechtl. ,,Jste tak rozkošní, úplně k sežrání!" řekl a uculil se. ,,Nech toho! Co jsem měl jiného dělat? Bojí se." řekl jsem. Dimitrij jen přikyvoval, ale pohledm řikal něco jiného.
,,Tak se mějte vy hrdličky, odcházím za svým tygříkem!" oznámil takovym tim teploušským hláskem. Hupsnul do postele a plácnul Volta po zadku. Ten se probudil a něco zamumlal. ,,To nic, spi dál." zahuhlal Dimitrij a zachechtal se.
To je blázen...
Sabrian začal oddechovat. Usnul. Taky jsem si oddechl a pokoušel se spát.

Probudil jsem se. Hope s Darou spaly. Sabrian ležel vedle mě a ze spaní sebou cukal. Od postele se ozvalo zavrznutí. Koukl jsem tam a div mi nespadla čelist.
Volt držel Dimitrijovu ruku a hladově ji olizoval a ocumlával. Kapaly mu sliny. Zvedl jsem se a došel k němu. ,,Volte! Přestaň!" zašeptal jsem, abych nevzbudil Dimitrije. Koukl na mě a pustil ruku. ,,Zabij mě!" vyšlo z něj. Nechápavě jsem naklonil hlavu. ,,Nechci jíst lidi." šeptl Volt a vstal z postele. ,,Nebudu tě zabíjet!" odsekl jsem. Volt pokrčil rameny a zakručelo mu v břiše. Sykl a chytil se za žaludek. Sedl si na postel a pohupoval se do zadu a zas spátky. Kapaly mu sliny a něco si šeptal.
Zamračil jsem se. ,,Vzchop se! Nemůžeš se tomu bránit!" řekl jsem a kopl do postele. Dimitrij sebou škubl a vymrštil se do sedu. Koukal na nás dva a pak na svou ruku. Vzhlédl k Voltovi a pak zas k ruce. Vyjekl a dal Voltovi facku. ,,Ty jsi mi žužlal ruku!! Ty jsi mě chtěl sežrat!" ječel Dimitrij a vstal z postele. Probudil Sabriana. Ten se na nás podíval a vstal. Protáhl se, prokřupal si klouby na prstech, promnul si krk a protáhl nohy. Vydechl a zývl. Prohlédl si nás a došel k nám. ,,Tak co? Co bude k snídani?" zajimal se. ,,Na stole máš ovoce." oznámil Dimitrij. Sabrian se na něj koukl. ,,Ty máš na starosti mé stravování a myslím, že víš, že ovoce zrovna nechci." řekl a zachechtal se. ,,Až vyrazíme, něco ti seženu." kývl Dimitrij a koukl na Volta. ,,A tobě bohužel taky..." hlesl a vstal. Volt jen zamručel.
,,Vstávat holky!! Jde se hledat nový domov!" zvolal Dimitrij. Dara sebou zacukala a otevřela oči. Hope spadla na zem. Sykla a vstala. Promnula si kostrč a vrhla na Dimitrije vražedný pohled. ,,Ty debile! Mám asi naraženou kostrč!" ,,A komu to cpeš? Vstávejte, zbalte si a jdeme!!" zvýšil hlas.